úterý 23. září 2008

Dvě malá vítězství

Podařila se mi dvě malá vítězství. To první se týká Firemní štafety na Pražském půlmaratonu. Dostála jsem svému slovu, šla jsem za ředitelem poprosit o dotaci, pak jsem dala vývěsku na net a hle: už se přihlásili čtyři kluci! No není to super? V takový úspěch jsem ani náhodou nedoufala. Štafeta se tedy utvořila (tedy doufám, že bude ještě alespoň jedna) a já se budu tím pádem moci přihlásit na půlmaraton. To ale ovšem předbíhám, protože na 100 % jsem se ještě nerozhodla. Mé rozumné já mi říká, že je to děsný nerozum, a že to nikdy uběhnout nemůžu. Vždyť 20 km je běžně celodenní výlet s jednou zastávkou na svačinu a kocháním se krásami kolem.
*
A to druhé vítězství je, že jsem opustila ovál. Ne nadobro, ale na čas. Není možné, trénovat jen na něm, to už jsem tu psala, takže posun do ulic prostě musel přijít. V sobotu jsem si byla ještě ovál oběhnout, ale nějak mě to nebavilo. Vzpomínala jsem s láskou na dění před týdnem (nebo to bylo před rokem?) a říkala si, že už jsem dozrála, z lidí nemám takovou paniku a tak v neděli zkusím ulici. A opravdu jsem šla. Sice trochu krápalo, ale nejsem z cukru a nevadilo mi to. Běžela jsem od domu kolem školky a pak kolem paneláků do kopečka čímž jsem se dostala na čtyřproudovou silnici kolem sídliště. Chvíli jsem běžela po chodníku, ale pak mě napadlo běžet po travnatém pásu uprostřed. Však na co tam je, takový široký, upravený a osvětlený, ne? A bylo to super parádní a úžasné. Jen jsem se bála kopce, co vede od spodní křižovatky nahoru na Rajdu, ale i ten jsem kupodivu vyběhla bez zadýchání. Chvilku jsem pak běžela podél metra, ale byl tam nějaký velký provoz, tak jsem se stočila do sídliště a běžela do parku, z parku k Hasu a pak už domů. Ten pocit uspokojení byl k nezaplacení, naprosto mě to uchvátilo a zcela určitě si to zase zopakuji. Celé kolečko mi trvalo asi 33 minut, běžela jsem bez zastávky, pěkně v klídku jsem si poslouchala písničky a radovala se z pohybu pod hvězdami. Ano, běh prostě nemá v tomto konkurenci.

5 komentářů:

machy řekl(a)...

To se nemůžeš divit, že to trvá celý den, když se kocháš krásami okolí. Půlmaraton v březnu dáš.

A o ovále jsem ti psal už dávno, vítej v dalším levelu. Po sídlišti neběhám - zato takové rybníčky, kde se vpodvečer začnou mísit vlaštovky s netopýrama, to je jiná záležitost.

Pulec řekl(a)...

Rybníček s netopírama bude další level, zatím se musím "otrkat" někde, kde to znám.

Pulec řekl(a)...

A vůbec: jak půl dne?! Na Google jsem si změřila, že je to 4,6 km a 33 minut je tedy v mé normě. Ale neboj, do jara to mám za 29 :o))

machy řekl(a)...

Reagoval jsem na "Vždyť 20 km je běžně celodenní výlet s jednou zastávkou na svačinu a kocháním se krásami kolem", ne na tvoje běžecké trasy.
A kdo čte pravidelně Run, tak ví, že klouby se zničí spíš sezením než pohybem (pokud je teda rozumný).

Pulec řekl(a)...

A-ha :o)