Musím jít do toho!

Je to hrozný, ale je to tak. Včera mě Michal tak naštval, že já do toho půlmaratonu jít musím. Ale vezmu to popořádku.
Večer jsem si na behej četla různé články kolem trénování na desítku a na půlmaraton a jak jsem tak na vážkách říkala jsem si, že při troše dobré vůle by se to natrénovat dalo. Vzpomněla jsem si na jaro, kdy jsem běhala často a dost a devět i deset km jsem uběhla docela v pohodě, a že už tenkrát jsem si říkala, že 10 nebo 20 asi nebude takový rozdíl. Jasně, je to trochu rouhání, ale prakticky to samé tvrdí Miloš Škorpil. Bohužel jsem tuto svou domněnku řekla nahlas. A Michal se do mě pustil, že jsem se zbláznila, že to nikdy nemůžu uběhnout, že budu pořád někde lítat, že si zničím klouby atd. Tak, a to tedy rozhodně neměl říkat. Možná to s těmi klouby, možná to s tím lítáním všude možně, ale neměl říkat, že to nezvládnu. V tu ránu jsem věděla, že se MUSÍM přihlásit. I kdybych měla půlku ujít, i kdybych se měla do cíle doplazit, prostě rozhodně JDU DO TOHO!