Včera jsem šla konečně na dlouho avizovanou kosmetiku. Odpoledne se najednou udělalo neuvěřitelné horko, takže se mi tam nechtělo, ale bylo mi blbý termín opět rušit. Wendy mě odvedla do takové relaxační místnůstky a nařídila mi, ať si odložím. Moc jsem nechápala, co si mám odložit, když nejsem u doktora, tak jí zajímalo, jestli jsem ještě na kosmetice nebyla, když nevím, že si mám sundat tričko a boty... :o) No, byla, ale asi před sto lety a kdo si to má pamatovat, že? Samotná procedura mi byla napůl nepříjemná, protože nesnáším, když na mě někdo šahá, ale nějak jsem to přetrpěla, protože v zájmu potlačení známek stárnutí se prostě musí trpět. Zrovna dnes mi v práci ředitel a jeden kolega vysvětlovali, že je úžasné, když žena stárne, protože se stává studnicí vědomostí a bohatých životních zkušeností, taky peče buchty, hlídá vnoučata a konečně neběhá do posilovny a na kosmetiku... :o))
*
Takže celá zkrášlená, tedy chci říct, celá lesklá, s vlasama jak divoženka, jsem si řekla, že půjdu zase běhat, ale jen chvilku - pro ten pocit. Nemohla jsem se dočkat, chodila jsem pořád k oknu koukat se, jestli je vylidněné hřiště a nachystala jsem se a zase jsem koukala, až jsem se prostě sebrala a šla, byť tam poskakovali ještě čtyři čutálisti. Odpoledne se mi dost špatně dýchalo, asi jak se oteplilo, což se projevilo i při běhu. Kromě toho, že se mi špatně dýchalo, jsem ještě byla navlečená jak v zimě - mikina a tričko a tak jsem málem zahynula vedrem. Fuj. A taky mi blbla troska, přepínací tlačítko mi zamrzlo v pozici STISK a přepínalo to v rychlém sledu začátky písniček. Au, au. Sice jsem ho pak nějak povytáhla, ale chroptěla. Asi je čas si pořídit něco nového. Samotný běh nic moc, asi jsem běžela rychleji než normálně, tester pípal jak zběsilý a dnes mě bolí stehna. Což nechápu proč. Uběhla jsem tři km, alespoň něco.
*
Dnes uvidím. Jdeme si s holkama pořídit nějaké oblečení na veletrh, abychom byly sladěné, tak jsem moc zvědavá, co pořídíme. Každá jsme jiná, věk 17+ až 40+, už vidím, jak se dohadujeme. Ráno kolegyně říkala, že by nebyla špatná růžová saka! Bože ochraňuj nás..... Budeme jak sisinky, fuj ble..... Ne, to jen přes mou mrtvolu
6 komentářů:
Taky jsem vcera nejak nemel den. Navecer jsem se zabalil, ze si vybehnu 20-25 km, takze jsem vzal batuzek, do neho velkou petku regge sirupu a 20 deka susenek. Dobehl jsem do Pocernic (asi 4 km), pak se mi zbesile rozblikala hladova kontrolka, tak jsem sezral vsechny susenky a sel pesky zpatky.. Tak jsem to aspon vzal kolem pocernickeho rybnika a pak pres golf resort a pres bagry. Uzasne..
A co že to bylo za sušenky? Měl ses stavit na oválu, určitě bych Ti s nimi pomohla :o))
Kontrolka svitila silne, takze netvrvalo dlouho a ze susenek (kakaove be-be) byly jenom sacky. Kolem ovalu jsem se vracel a zrovna tam behala nejaky bezec s necim sviticim v ruce. Kdybych vedel, ze me nekdo chce obrat o susenky, tak bych to urcite vzal oklikou..
Jo, no to jsem byla já a má věrná eMpé-troska :o)
Já bych Ti je nevzala, počkala bych, až nabídneš...
Kdyby neco bylo, tak by to uz nebylo. Kolikrat neco sezeru i vlastnim detem, coz je uplne proti prirode, ale nemuzu s tim nic delat..
Vítej v klubu Krkavčích rodičů. Já taky co vidím, to jim sním. Když byly malé, tak jsme jim tvrdili, že jim čokoládu žerou čokočervi. Dlouho na to věřily, ale pak přišel den, kdy chtěly čokočerva vidět. Tak jsme společně nastražili past, jako návnada posloužil čokoládový Mikuláš. Mikuláše jsme my rodiče snědli a do pasti dali biskupa z kuřete, kterého jsme vytvarovali do tvaru červa. V pusince měl ještě kus čokolády, když zahynul bídnou smrtí nastražené pasti ... No a ráno ho děti takto našli a měli jsme na pár let vystaráno :o))
Okomentovat