Dočkala jsem se

Už pár dnů jsem pozorovala oblohu a hodinky. Potřebovala jsem vědět, kdy je tma, abych mohla vyrazit.

*

Jeden a půl týdne bez sportu. Jeden a půl týdne bez tepláků. Jeden a půl týdne bez zrychleného dechu. Jeden a půl týdne bez studené sprchy. Mám prostě normální absťák a tak i když jsem se včera ještě necítila úplně v pořádku, prostě jsem se oblékla a vyrazila. Právě výpadek způsobil, že jsem vůbec nevěděla, co všechno potřebuji a co všechno musím, takže jsem málem zapomněla na hodinky, na kapesník a na další propriety. A jak známo - bez bundy nejsou kapsy a tím pádem mám plné ruce všeho možného. Tentokrát jsem ale měla vymyšleno, že klíče si pověsím na šňůrku a strčím si je za triko, kapesník dám do tepláků no a trosku si nechám v ruce, protože si stejně přepínám písničky, takže někde hluboko zastrčená by mi byla na nic.

*

Na oválu už obíhal jakýsi sputnik, tak jsem se přidala. V zorném úhlu mi ale dlouho nezůstal, takže jsem myslela, že jsem sama. Když jsem si upravovala klíče, protože cinkaly, předbíhal mě a já se neuvěřitelně lekla a vyjekla jsem, protože jsem si myslela, že je to násilník, plížící se zezadu za účelem sejmutí mě. Pak byl přede mou a já s ním zkoušela držet krok. Běžel prakticky v mém rytmu, ale kdybych běžela jako on, tak bych ho buď předběhla, nebo mu šlapala na paty, tak jsem trochu zvolnila. Tep se mi držel zase kolem 150, jen jednou vyskočil na 165. Jo, no a byla jsem ještě z toho výpadku taková zblblá, že jsem si zapomněla počítat kolečka. Soudím podle uběhnutého času 45 minut, že jsem uběhla asi 6 km. Byla to krása, moc mi to chybělo.

*

Po sprše jsem se usalašila u kris-krosu a dala si lentilky. Ať žije zdravé hubnutí, mňam.