Celý den stál za starou bačkoru. Martínek mi udělal budíček v 6:05 a naprosto nekompromisně se dožadoval kakaa. Pak chtěl pohádku. Pak chtěl smrkat. Pak chtěl.... Myslela jsem, že ho někam zazdím, chtělo se mi strašně spát. V sedm jsem vzdala jakékoliv pokusy zabavit ho a doploužila jsem se do kuchyně dělat snídani. Takhle přešlá jsme se ploužila celým dnem, odpoledne jsem dokonce na dvě hodiny usnula. Při dopolední cestě na nákup jsem litovala všech, co běží Pražský půlmaraton, protože pěkně hnusně a studeně foukalo. Ale musela jsem se smát, protože kde se vzal tu se vzal - jakýsi blázen v běžeckém si to hasil mezi davem nakupujících a vypadalo to, že si z maratonu odskočil, tak jsem si říkala: Asi to mají špatně značené a jeden jim zabloudil :o) A chlapec si to rychlým krokem hasil na WC, chi (no nedivím se, že si odskočil až k nám, když účast byla 5800 lidí...)
*
Ještě při uspávání jsem si nebyla jistá, jestli dnes poběžím, ale pak jsem si pomyslela, co že by to bylo za sobotní večer bez běhu, a i když už bylo dost pozdě, tak jsem vyběhla. Vítr se uklidnil a já měla hrozně moc chuti uběhnout víc než běhávám. Ani jsem si moc nevšímala tepu. Tedy určitě ne zpočátku. Nasadila jsem tempo, o kterém jsem si myslela, že je pomalejší než mé běžné, ale rychlejší než to lemroidní z posledně. Asi po dvou kolech jsem se tedy koukla. Tep byl na 154 a to mu vydrželo prakticky celou dobu. Měla jsem v sobě neuvěřitelně moc energie, takže jsem překonala svých 6 km a uběhla 7,5. Běžela bych i dál, ale bránil mi v tom puchýř na noze (ten jsme měla už posledně, asi z toho ploužení se). Celkový čas 55 minut. Ten pocit štěstí po nějakém výkonu každý zná, je to prostě k nezaplacení. I kdybych za tu hodinu nezhubla ani gram, je mi to jedno, tohle tempo mě zcela naplňuje.
*
A pak voda s citronem, střídavá sprcha, zelenina, bylinkový čaj a Kris-kros.
Krááááááásnýýýý večer
Žádné komentáře:
Okomentovat