Chytla jsem slinu

Účastníci posledních dvou hospodských setkání by mohli vševědoucně pokývat hlavou s tím, že si všimli, ale ne, nemluvím ani o šedé rulandě od Balouna, dokonce ani o Legendáriu, mluvím o sportování. Sice se nedá říct, že bych loni třeba nějak zahálela, to určitě ne, ale letos je to nějaké jiné. 

Loni jsem nevěděla, kam přesně se vrtnout. Cítila jsem, že můj vřely vztah k běhu se kdo ví proč změnil na vlažný až chladný, našla jsem se v kole. Popravdě se ze mě stal mulťák, což je dnes hodně v kurzu. 3v1, aneb posilovna, kolo i běh. Kolo tu vždy bylo, takže se jednalo jen o comeback. Velkolepý comeback. Proč? No protože mé objemy byly vždy spíš zanedbatelné, odpovídaly jen čiré radosti z jízdy v letních měsících, nic víc, nic míň. To se postupně měnilo až jsem nabrala směr hltání kilometrů. Za pár měsíců jsem se dostala na bezmála 3tis kilometrů, což mi přišlo úžasné. 

A samozřejmě to letos chci překonat O.o)) Pomáhá mi k tomu i v těchto chladných dnech eliptical. Původně jsem si myslela, že si na něj občas stoupnu, že je to něco podobně nudného jako rotoped, ale velmi jsem se zmýlila. Je to akční stroj, který mě fakt baví. Tuhle jsem tedy slyšela, že tyhle kilometry ani nemůžu počítat. Hahaha. Kdo si to myslí, toho zvu na hodinku k sobě :o))

S přesedláním na kolo jsem najednou ucítila příval nové energie. Asi hlavně proto, že jízda na kole není tak energeticky náročná jako běh, a po třech hodinách jízdy jsem vždy schopná ještě další činnosti, kdežto po tříhodinovém běhu bych dva dny odpočívala, a dva dny se na to připravovala. 

Letošek jsem tedy započala bez jakýchkoliv ambicí. Nemám žádné cíle, jen si tak bloumám. Jezdím, občas popoběhnu, chodím do posilovny, nebo si doma pohazuji s kettlebellem či "makám" na elipticalu. Hrozně mě to baví. Hrozně. Návrat ke kořenům. Jak jsem si kdysi napsala do Mytru jako svůj cíl: Být fit a zdravá. To mi teď bohatě stačí.