Předčasné vánoce

Historie pořádání mých akcí sahá hodně hluboko do minulého století, čili do mého dětství. Už tehdy jsem měla potřebu sdružovat lidi za účelem her a povyražení, ale i jsem je např. honila kolem domu, aby posbírali papíry. I se mi vybavuje jedno deštivé odpoledne a maňáskové představení, které jsem tenkrát dokonce zpoplatnila, abych pak dětem mohla koupit nějaké bonbony (bylo mi asi deset…). Vedla jsem jiskřičky, pionýry i děti na táborech, a pořádala různé olympiády a hry pro mé dětské přátele.

S nástupem dospělosti a hlavně příchodem vlastních dětí se to trochu utlumilo. Výchova totiž dá zabrat... ;o) Vše se vrátilo do starých kolejí, lépe řečeno: začala jsem řádit jak černá ruka až když jsem nastoupila na své současné pracoviště, kde už víc patnáct let organizuji různé výlety a večírky. I vlastní svatbu jsem si úžasně zorganizovala, o narozeninových oslavách ani nemluvím (eee, nesmrdí tu něco? Třeba samochvála? :oD). 

Závod pro ženy, který jsem připravila společně s Martinou, soustředění a babince s holkama, mě utvrdily v tom, že je potřeba v tomto směru něco udělat. Už jsem o tom přemýšlela dávno před tím, než nám čáp přinesl Martínka, ale to jsem ještě neměla dost odvahy to "něco" podniknout. Ale někdo moudrý řekl, že život začíná po čtyřicítce, tak jsem se konečně rozhoupala. A nyní, tramtadadá, zde jsem si nadělila dárek pod stromeček:

Jedná se o můj vlastní projekt, který vznikl víceméně hodně dávno, ale tuhle sobotu jsem se teprve rozhodla, že mu dám konkrétní podobu. Vymyslela jsem mu jméno, vytvořila si vlastní webovky a zaregistrovala doménu. Jakkoli to zní jednoduše, pro technického antitalenta a počítačového břídila jako jsem já, to byl vskutku takový tvrdý para-oříšek, a proto prosím při posuzování stránek o trochu shovívavosti. U počítače jsem strávila dva dny, z toho půl dne jsem vymýšlela název, taky jsem pekla, šla na nákup, prala, žehlila, myla okno a vařila. A i když je to ještě takové trochu pomuchlané miminko, co ledva otevře oči, nemůžu to vydržet a musím se s ním pochlubit světu:

Neseď za pecí

Všem musí být jasné, že je to něco pro ženy. Novinkou je, že akce budou nejen pro ty aktivní, mladé a nadějné, ale ráda bych dostala do pohybu i seniorky. Kdyby někoho zajímalo, od kdy se mluví o seniorech, tak to je od 60ti let, a ne od 44, jak mi tuhle tvrdily moje děti. Přijde mi, že je to nejvíc opomíjená skupina a proto bych je chtěla trochu rozhýbat. Abych věděla, co a jak si s nimi počít, zúčastnila jsem se před pár týdny kurzu Začínáme se seniory, a získala tak pro tuto práci i oprávnění. 

A protože každé miminko se má na svět přivítat s patřičnou pompou, proběhne začátkem ledna v naší oblíbené hospůdce křest.