Vodu! Vodu! Vodu!

Tak ta první desítka, ta tedy byla pěkně zteplalá a zůstala po ní trochu nahořklá chuť v puse. Že bude teplá se dalo čekat, předpověď kupodivu vyšla na 150 %. Sluneční paprsky se vsákly do pražských ulic jak do houby, vyhnaly stíny kamsi pryč a my běželi v tom úděsném vedru ne zrovna lehkou trasu. Trasu plnou slunce lemovanou zkolabovanými běžci.

Zde pár čistě mých postřehů:

Myslím, že NIKE měl dobrý nápad: chtěl dotáhnout k běhu kde koho a soudě podle typů, co se sešli na startu, se to i povedlo. Typické závoďáky, aby člověk pohledal, spíš se to všude hemžilo nováčky. A všude kam oko dohlédlo především něžné pohlaví všech věkových kategorií (prý 49 %!). První plus pro NIKE.

Výborně měli i připravené vydávání batůžků - bez front, dostatečnou dobu před závodem, lidi se mohli vybrat oblíbenou barvu a kromě toho se nepotili ve vydýchaném stanu. Druhé plus pro NIKE.

Areál Žlutých lázní byl výbornou volbou. Účastníci se nemuseli prodírat davem turistů jako na Staromáku,  u záchodů skoro žádná fronta, u šaten to šlo rychle. Na tvářích všech byla vidět pohoda, žádný stres z nějakých časů. Prostě společenská událost. Chceme si odpočinout, zaběhat si, prohlédnout si Prahu bez aut... Tak nějak na mě lidi působili. Třetí plus pro NIKE.

Tomáš Hanák coby moderátor neměl chybu. Byl vtipnej jako nikdo, kdo kdy nějakou běžeckou akci moderoval (slyšela já někdy nějakého moderátora běžecké akce?). Čtvrté plus pro NIKE.

Řazení do koridoru nemělo pravidla. Kdo si kam stoupl, tam stál. Většina lidí do poslední chvíle stála na chodníku v milosrdném stínu. Ozvučení nebylo nejlepší, takže zaslechnout, co se děje u startu, chtělo sluch netopýra. Nějak to tedy odstartovalo. Dav nejdřív stál, pak popocházel, pak konečně i běžel (klasika hromadného startu). Ale protože spousta lidí byla na startu poprvé a nevěděla, jak to chodí, brzy po startu už tak trochu překážela... První mínus pro NIKE.

Běh na plném slunci v nejhorší denní hodinu asi nepotřebuje komentář. Doufala jsem, že NIKE neudělá tu samou chybu co PIM na jaře a poskytne závodníkům dostatek vody po celé trase. Neposkytl. První a jediná občerstvovačka na pátém km byla totálně ucpaná, nebylo připraveno vůbec nic. Dobrovolníci vodu natáčeli do nastavených kelímků přímo z hadice a velmi nestíhali. Závodníci rezignovali dvojím způsobem: někdo prostě běžel dál, druhý trpělivě čekal, až se na něj dostane (čtyři minuty sem, čtyři tam...). Nešlo jen o to se napít, ale i se polít a ochladit se. A v cíli? Darmo mluvit. Sice jsem hned v cíli dostala kelímek, ale nebylo do něj co dát. Potkala jsem jediného člověka s barelem, který právě daroval posledních pár kapek nějakému šťastlivci, co doběhl přede mnou. Procházela jsem areálem, hledala vodu, ovoce, nebo něco, čím bych se občerstvila, ale nic nikde nebylo. Šla jsem tedy ke sprše, na které visela cedule UŽITKOVÁ VODA, nejdříve jsem si smyla sůl z obličeje a pak jsem asi tři kelímky vypila. Pokud dostanu úplavici, je mi to srdečně jedno. Hlavně že jsem neumřela žízní. Tak nějak se to dělo i ostatním, co nedobíhali 40 minut po startu... Druhé mínus pro NIKE. Nejraději bych dala tisíc mínusů!!!!

To ještě byli v klidu...

Tím, že nebyla voda, kolabovalo nebývalé množství lidí. Ke konci to bylo hrozný. Už nebyli ani zdravotníci, o padlé se staral kdekdo. NIKE podcenil to, že na trať nalákal nevyběhané a nepřipravené závodníky, protože přeci reklama slibovala, že trať si mohou užít, nešlo o časy. Tím pádem jim ale mělo být jasné, že ti lidé budou na trati mnohem déle, než rychlíci. Ale je pravda, že já nevím, zda tam padali nováčci nebo naopak závoďáci, co se přecenili. Ať tak či onak: Třetí mínus pro NIKE. 

Na nic dalšího bych asi už nepoukazovala. Možná byla škoda, že motta, která si lidi mohli nechat udělat na míru, byla vpředu a ne vzadu. Čtením by se tak člověk trochu zabavil a nemyslel by na to, že je horko (nebo na jiné blbosti). Celkem vzato připravil NIKE určitě dobrou a zajímavou akci, které musí vychytat nějaké ty mouchy. Jsem docela zvědavá, jestli bude mít dost energie na tak rozsáhlou PR-akci, jakou udělal letos. Laťka je nastavená dosti vysoko a tak je je otázkou, zda bude příští rok počet startujících ještě vyšší. Můj typ: nebude.. Ale uvidíme

No a teď jen tak letmo o mém běhu. Běhu? :o)

Ačkoliv jsem si v posledních dnech zaběhala celkem slušně, dokonce i úseky, horko předem odsoudilo můj běh k mizérii. Konal se tak jakýsi fartlek na pokraji mých sil. Nesnáším vedro!!!!

První tři km snad ještě i pohoda, časy kolem šesti minut i s kličkováním. A právě to kličkování mi vzalo hodně energie, která mi citelně chyběla už na čtvrtém km. I když jsem zpomalila, měla jsem mžitky před očima a chtělo se mi padnout. Vzala jsem si gel, který jsem si náhodou dala do kapsičky a to mi pomohlo. I ta voda uprostřed byla vydatnou pomocí umdlévajícímu organismu. Dost často jsem ale šla a nebyla jsem sama - kolem mě šel kde kdo. Dokonce i Sáruš mě předběhla... Ale bylo mi to jedno, nejednalo se o závod v pravém slova smyslu. Ten si dám za týden :o)). Na nábřeží jsme dostali sprchu od nějakého plavčíka, což bylo maximálně přínosné a nejméně dvě stě metrů jsem pak běžela jako by se nechumelilo :oD

Poslední dva kilometry mi přišly nekonečné,  dlouhá rovina plná slunce lemovaná padlými a oživovanými. Ufff

I když jsem běžela mizerně a můj čas je jedna velká katastrofa, odměnila jsem se novými kraťasy, půlkou pizzy a taky citronovou zmrzlinou. Až se usadí emoce a přestane mě bolet hlava sežehnutá sluncem (kdepak jsem asi nechala čepičku...) určitě si řeknu, že to bylo úžasné a úplně krásné odpoledne.

Rádi bychom :oD

P.S.
Psáno toho bude asi hodně, zde jen odkazy na idnes:
Očima redaktorky a skupiny holek, které se na závod společně připravovaly
A závod se dostal i do Krajů