To se odepne číslo, složí se do úhledného čtverečku a jde se po chodníku jakoby nic. Neee, v klidu, já jsem nevzdala, jen jsem pozorovala nějakého chlapíka, co krátce za Karlovým mostem takto odstoupil. Trochu brzo, ale asi k tomu měl důvod.
Pražského maratonu se už po několikáté účastním jako člen štafety. Na to, abych to uběhla celé, nejsem dost zdatná a psychicky odolná. Jak se běží v Praze cokoliv, můžu dát hlavu na to, že bude horko, a že mi něco bude. Ani tentokrát to nebylo jiné. Navíc jsem už na počátku udělala chybu, že jsem se přihlásila na špatný úsek. Rozhodně jsem nechtěla úsek Smíchov a kam jsem se napsala? Na Smíchov.... Pepo, já se spetla!!!!! Ovšem to tak nějak nikoho nezajímalo.
Ale už je tu maratonské ráno. Modrá obloha bez mráčku dávala tušit nádhernému a teplému počasí. Hned jsem si pomyslela jak je super, že běžím jen čtvrtinu :o) Dala jsem si normální snídani a vyrazily jsme. Ano, Sára mi zase zcela dobrovolně a ráda dělala doprovod. Sraz s ostatními jsme měly u právnické fakulty, protože tam nehrozilo, že bychom se v davu přehlédli.
Startovala Pavlína, předala jsem jí tedy číslo a hned odběhla, kluci se zatím v klidu převlékali. Přemluvili nás, ať se jdeme kouknout na start. Nechala jsem tedy odjet autobus, co nás měl převézt na předávku do Podolí, a šli jsme se všichni podívat, jak to maratonci rozběhnou. A rozběhli to ve vší parádě i s remixem Vltavy a moc krásně jim to ty první metry šlo. Trochu jsem litovala ty, co se za bránou začali svlékat a ty, co prvně přecházeli do chůze. To bych neudělala ani já a že jsem nějaký přecházeč do chůze!
Pozorovala jsem cvrkot kolem i výrazy megarychlých maratonců. Běželi tak lehce, tak potichu, bez dupání a funění, prostě radost pohledět. Od Pavlíny jsem měla avízo, kdy Jirka vyběhl, přičetla jsem 55 minut a čekala, až dorazí. Mezitím tam přiběhl kluk, proběhl předávací zázemí a běžel dál. Vrátili ho, že musí mít dvojici. Za chvilku běžel znovu. A znavu, a znovu.... Běhal tam chudák čtvrt hodiny než se potkal s tím svým partnerem. Sára šla poprosit moderátora, ať ho vyvolá, ten jen řekl, že se tam hledá partner, nevyvolal ho podle čísla :o( Chlapec měl fakt dost, a myslím, že měl myslím chuť toho druhého zabít (musím se kouknout, jak dopadli).

Popisovat jednotlivé kilometry raději nebudu. Bojovala jsem s horkem a s bolestí žlučníku(?), ani nevím, jak jsem doběhla. Přišlo mi, že běžím půlmaraton, nekonečně se to vleklo. Ach jo, ten Smíchov
- 5:35
- 5:47
- 6:06
- 6:09
- 6:08
- 6:50
- 6:10
- 7:15
- 6:39
- 6:34
Chvilku po té, co jsem předala štafetu, se zatáhlo - skoro stejně jako loni. Jenže tentokrát jsem byla mokrá od neustálého polévání se a tak mi byla docela zima. Táhla jsem se ztěžka do cílového zázemí, kde jsme měli sraz. Měla jsem možnost opět pozorovat maratonce. Soustředěně a bez úsměvů se prokousávali trasou, před sebou ještě 12 km. Ale běželi a to bylo hlavní. To nejhorší měli před sebou a oni to věděli.
V centru byl pěkný cvrkot. Chtěla jsem se vyhnout davům, proto jsem raději kličkovala uličkama, kde skoro nikdo nebyl. Zaslechla jsem bubny a říkala si: No vida, již jsem blízko, půjdu tedy za zvukem. Přišla jsem blíž a hle: nebyly to bubny, byla to parta metařů s vozíčky a košťaty. Hrkali po kostkách a tak mě úplně zmátli.
Docela rychle jsme se našla s ostatními a už jsme jen naprosto hladoví vyhlíželi Petra. Náš mladý a nadějný měl za úkol nás dostat pod čtyři hodiny. A fakt se to povedlo! Máme čas asi 3:58. Díky mně fakt ne, ale i tak mám radost :o))
I z fotky jde poznat, že jsem měla dost. Nebylo mi dobře, byla jsem unavená a chtělo se mi jít hned domů. Ještě jsme si ale došli na oběd, ale pak už rychlá rozlučka a alou. Doma jsem naprosto vyčerpaně padla a celé odpoledne prospala jako bych to dala celé. I když je pravda, že těch kilometrů jsem měla v nohách hodně, běžela jsem jen čtvrtinu toho, co většina lidí ten den. Nejsem v pořádku, to je jasné. Asi bych zase jednou měla jít k doktorce... Třeba proto, že jsem se dohodli, že si všichni dáme v Olomouci celý 1/2M! Pane jo, při mém štěstí zase bude horko jak v tropech. To abych začala trénovat v sauně :o))
P.S. O tom, že jsem se snažila běžet dobře svědčí fakt, že mě dnes bolí stehna. To se mi nestalo ani nepamatuji. A když už jsem zmínila tepák - tep se mi pohyboval kolem 166 až 170! i při nepříliš vysokém tempu. Děsný...
7 komentářů:
Seš statečná :)
Vím, jaký to je, když to nejde.
Chci říct: výkon je supr, protože lépe to ten den asi nešlo...
Do příště: lehký krok! :-)
Kdyz to jde samo, tak to pozdeji snad ani tolik netesi... Za par dni se budes radovat, jak jsi ty krize prekonala...Drzim palce do dalsich zavodu a skvelych uspechu! 12:0
Zdravím a gratuluji, myslím, že záleží na úhlu pohledu, mě se ty časy zdají skvělé. Díky za remix, já jsem startovala až ze zadu a Vltavu jsem vůbec neslyšela.
Katka
Já jsem hlavně plašan :o)
Vidím, že jsi zase měla silné "zážitky". Je to k zlosti, když to nejde tak, jak si člověk plánuje.S tím Smíchovem máš pravdu - tam jsem se také "zavařil". Koukal jsem zda tě neuvidím někde na trati, ale ani tam ani na třídní schůzce jsme se nepotkali :-( Přeji ti, aby se to už konečně zlomilo a v Olomouci se ti konečně běželo na pohodu. Držím pěsti.
Mimochodem - neslyšel jsem ani startovní výstřel ani Vltavu :o((
Bubo, ty s tvým časem jsi neměl šanci mě vidět, ale já viděla tebe jak se řítíš Podolím. Na schůzku nebyla vážně energie. A ani bych se mezi velkými maratonci se svými deseti necítila ;o))
Vltava byla super, říkala jsem si, že by to nebylo špatné do sluchátek. Kdyby Smetana tušil...
Okomentovat