Po 1/2PIMu mi v puse zůstala hořká pachuť zklamání a tak jsem měla potřebu si "vykloktat". Přemýšlela jsem, jestli si nemám zase zajet do Vídně, kde se mi loni celkem dařilo, a nebo jet do Pardubic, kam jede každý: "protože je to tam super", jak psali a říkali všichni. Studovala jsem propozice a nevěděla zda kliknout či nikoli. Nakonec celkem jednoznačně vyhrálo to, že každý závodník dostane láhev vína, tričko a medaili. Ó jak štědré, že? Tak tedy klik a jsem tam.
Neměla jsem ani potřebu to nikam psát, protože.... znám se.... Najednou mi napsala kamarádka, že mě viděla ve startovní listině a jestli náhodou nechci přijet o den dřív k ní. Nešlo říct ne. Hrozně jsem se těšila. Ne tedy na závod, ale na to, že někam jedu. Že si sbalím do uzlíčku buchty a vyrazím zase jednou do světa. Tedy tentokrát spíš za humna, protože jsem jela jen do Hradce Králové.
Přeskočím úvod, čili cestu busem, oběd, holčičí povídání i jízdu do Pardubic pro číslo, a vrhnu se rovnou na závod. I když malá vsuvka neuškodí - ve chvíli, kdy jsem společně s číslem obdržela i slíbenou láhev vína, jsem si řekla, že má mise je splněna a můžu klidně jet domů. Ale tak když už jsem tam byla...
V sobotu ráno jsem byla celkem klidná. Snědla jsem dva rohlíky a vánočku, hodila se do závodního a pozorovala Janu, jak se neustálé převléká. Mám výhodu, že toto neřeším, protože běhám v osvědčeném tílku a 3/4 kalhotách. Jen nevím co budu dělat, až se mi to tílko rozpadne. Pobíhala tedy po bytě zatímco já se stáhla do sebe. Nevím proč, ale od určité chvíle už nemám potřebu mluvit. Když už náhodou promluvím, většinou jen prohlašuji, že se bojím. Kromě Jany jsem pozorovala ještě i nebe, jestli třeba odněkud nejdou mraky. Nešly. Průzračně modré nebe mě opravdu netěšilo.
Cestou na start jsme viděli spousty běžců. Běhajících běžců. Já takhle běžet, tak se úplně odrovnám ještě před startem. No jo, ale to jsou ZÁVODNÍCI, že? Žádná béčka :o). V koridoru jsem hledala nějaké známé tváře, které potkávám na akcích PIMu, ale nenašla jsem nikoho (kromě Hanky :o)). Zařadila jsem se s Janou co nejvíce dozadu a vyčkávala.
Chtěla jsem běžet zpočátku hodně pomalu a držet se Jany, která to umí - nejdřív se drží a pak vypálí jak drak. Dokonce jsem to i chvilku vydržela, jenže pak mi přišlo, že rychlost pod 9 km/h je hodně nízká, že na jogging mám domácí půdu, a lehce jsem přidala. Ono na rovině se to běží! Ani jsem nevnímala, že jsem se opět vyšplhala tam, kde na to (dlouhodobě) nemám. Ale i rovina mě dostala. Sice nadávám na kopečky, ale co si budeme povídat, při sbíhání si člověk trochu odpočine. Doma mám jen asi dva úseky á 500 m, které jsou rovné, zbytek jsou vlnky, čili odpočívám celkem často.
Už na čtvrtém kilometru bylo občerstvení - super, radovala jsme se, protože žízeň jsem už samozřejmě měla. Plný velký kelímek stačil jak na opláchnutí tak na napití. Kdybych věděla, že další celé jedno dlouhé kolo nebude NIC, snad bych si bývala byla ten kelímek nesla.
Běh nekonečnou třídou se sluníčkem v zádech mě tak nějak utavil. Zpomalila jsem, ale ještě pořád jsem tu a tam byla mezi lidmi. Už jsem ale věděla, že běžet tento a jemu podobné úseky třikrát, bude psycho. Druhé kolo jsem toho měla dost, ale pravda ne tak jako v Praze. Jen jsem prostě občas naprosto nepochopitelně přešla do chůze. Soukromě jsem si to nazvala Fartlek na jednadvaceti kilometrech. Takový trénink by vydržel málokdo :o)) Korunu tomu dávali závodníci, kteří se kolem mě míhali se záviděníhodnou lehkostí. Snažila jsem se nepřekážet, ale nevím, jestli jsem se občas někomu nemotala.
Tady musím vypíchnout jedno nesportovní chování závodníka č. 57, který běžel v chumlu kluků. Do zatáčky si to zkrátil po chodníku a trávě a tím je předběhl. No nevím, nevím, chlapče, jestli se tohle dělá.
Ke konci druhého kola jsem přemýšlela, proč tam někde nepostavili další občerstvení. Byla jsem úplně vyprahlá a za vodu bych dala snad i svého Edu. Vtom jsem viděla jednoho pána s matonkou v ruce a hle: on mi jí nabízel! Nemohla jsem tomu ani uvěřit a rychle jsem po ní sáhla a kus mu upila. Až pak jsem si říkala, jestli to náhodou nebyl nastrčený záškodník. Ale protože prakticky všichni závodníci byli přede mnou, nezaobírala jsem se tím moc dlouho.
Třetí kolo to už byl běh o samotě a bez publika. Občas mě někdo dohnal, občas někoho já, ale spíš nikdo nikde - ani v centru už ne. Vzpomínala jsem na Olomouc, kde stáli lidi úplně všude a úplně všude i nám posledním zvesela fandili. Ale nezlobím se, chápu to. Taky nevím, jestli bych jako neběžec někde dvě hodiny tvrdla a pak koukala na nějakého schváceného chudáka, co ledva klopýtá.
V Německu, když se běželo mezi vilkama, tak tam domácí sami od sebe vytáhli kempingové stolky a připravili pro závodníky vodu a nějaké ovoce. Tak to tady tedy nebylo ovoce ani na oficiální stanici s pitím. A zase - chápu to - je to závod, na kterém běží především ti rychlí a ti to mají za chvilku. Těch, kteří kus toho banánu potřebují jako sůl, (asi) tolik nebylo.
Ať běžím celou dobu sebehůř, posledních pár kilometrů mi to většinou "jde". V Pardubicích ke konci byl ale podběh, no a to mi rovnou mohli dár ránu z milosti. Každopádně na dvacátém jsem koukla na Edu a zjistila jsem, že jsem ještě nepřekročila dvě hodiny! Naprosto upřímně jsem se tomu divila a říkala si: Tý jo, já mám tak slušnej čas, já to snad dám do 2:10! Ne že bych přidala, ale běželo se mi radostněji. Až v cíli jsem zjistila, že jsem si Edu na 18tém vypnula a tak můj výsledný čas byl nakonec 2:19. Na tu bídu můj vcelku běžný čas.
Ze závodu jsem si opět odnesla lehčí úpal/úžeh (čert ví, jaký je v tom rozdíl) a lehkou dehydrataci, kterou jsem ale řešila ihned díky věnované lahvi v cíli. Taky pocit, že zimní nabraná kila musí fakt pryč, protože se s nimi běhá špatně. A že jsou vidět mi potvrdil i nějaký člověk ve stánku s botama, když mi říkal, že si můžu pořídit těžší boty když shodím dvě kila. Ach jo....
Celkový dojem? Pro závodníky je to tam určitě super. Pro jedince/hobíka jako jsem já, je osamocený běh na kola dost vyčerpávající. Na druhou stranu mohu směle prohlásit, že jsem se zúčastnila Mistrovství ČR na 21 km a nebyla jsem poslední! ;o))
Ještě gratulace Janě, která si dala svůj "osobáček" a zaběhla pod dvě hodiny!! Jano, SUPER!!!!!
P.S. Záznam ze závodu
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10151523196-atletika/211471290200003-m-cr-v-pulmaratonu-pardubice/
Když jsem se tam viděla, zhořkly mi lentilky v puse :o)) Pane, ne dvě kila, ale tak deset :oD
P.S. Záznam ze závodu
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10151523196-atletika/211471290200003-m-cr-v-pulmaratonu-pardubice/
Když jsem se tam viděla, zhořkly mi lentilky v puse :o)) Pane, ne dvě kila, ale tak deset :oD
22 komentářů:
Holka stejně si dobrá, že do toho vůbec jdeš!!! Obdivuju tě moc. Já si dneska dala lehký ranní běh po dlouhé době bez kočárku, dítě šlo s tatínkem plavat a po 30minutách a asi 4km jsem toho měla tak akorát. Nedovedu si představit to vydržet hodinu, natož dvě a více... Fakt tě obdivuju!!!
Ahoj,
jsem z Pardubic a původně jsem přemýšlela, že se na půlmaraton půjdu podívat, chvíli jsem si pohrávala i s myšlenkou běhu. Nakonec sešlo z obojího. I kdybych se šla kouknout, tak asi maximálně na start. Sice mě baví sledovat závody v televizi, ale naživo je to o něčem úplně jiném a podobně jako třeba při Tour de France je to tak, že člověk u televize z toho má tisíckrát víc než ten, kdo je přímo na místě. Ano, je to sice zážitek, ale to je tak asi vše. :)
A.
:)) Gratulace, doběhlas` to1! Přesně tak, zúčastnit se mistrovství, to samo o sobě stačí .) Pravda, že i loni jsem si říkala, že občerstvovačka navíc by bodla. Tak snad Ti to trochu zvedlo náladu.
Jo tak přeci jen jsi to byla ty. Já jsem tě v těch brýlích na startu a v cíli nemohl pořádně poznat, tak jsem se ani radši nehlásil, abych případnou nebohou oběť neuvedl do rozpaků :-) No tak to příště budu odvážnější. Pardubice jsou holt takový víc nabušený, no. Ale zase láhev je doma a to se počítá ;-) A každej závod je výbornej trénink, ne?
Ahoj, jak já tě obdivuju a jak já ti závidím! V dobrém! Na rozdíl od tebe jsem se po obrovitánské krizi na 10 km při 1/2 PIM nikoho, jak mám skončit, nezeptala... :-) Prostě jsem šla na chodník a bylo. Tobě dodatečně gratuluji! Tudíž jsem vůbec neměla odvahu se zúčastnit v sobotu ve svém rodném městě. Byla jsem na chodníku na cca 5,5 km a fandila jsem. I Tobě!! Volala jsem na tebe, ale asi jsi mne neslyšela. A běžela jsi pěkně, pro mne úžasný čas, takže obrovská gratulace ještě jednou!!
A souhlasím, povzbuzujících lidí mohlo být víc.
Monika
Dneska jsem se koukal na záznam závodu.. Taky trochu rozpačitý dojem, ale v TV je to jiné..
Moc se mi ale líbila cílová rovinka :-)
Jinak ten člověk u stánku s botama by si zasloužil pár facek, nebo odměnu za vtipnost; ještě teď se tomu chechtám..
Leono, jak bys asi tak ve společné kategorii se mnou mohla být poslední, nevíš ???!!! Gratuluju hanice
Super! Vidis, perfektne jsi to zvladla a opet skvele zazitky:)... Kdyby nebyla Brdska, asi bych se jako rodily Vychodocech nechal presvedcit, lahev vina, tricko a medaily k tomu? To nepobijes:)... Vesele km!
Jejda, to je vzkazů :o)) Moc děkuji.
Hanice: říkám to nerada, ale jsi v jiné kategorii ;o)
A hlavně ještě vysvětlení: nikomu, kdo doběhl za mnou, se nevysmívám, moc dobře vím, jak to bylo těžké.
RNV: Cílová rovinka byla něčím zajímavá? Já si jen pamatuji k-o-s-t-k-y (do těch mezer jsem padala :o)) (jo a vzpomínám si, že jsem si říkala: bože, to je jak ulička hanby...)
Moniko, přes sluchátka nic neslyším. Mám je tak nahlas, abych neslyšela jak funím a dupu. Asi jsem tě nejspíš ani neviděla, já si nejvíc pamatuji jen jednu babku a dobrovolníky. Ať se ti daří "nevzdávat" :o)
Rendo, měl ses hlásit, ráda bych tě viděla. I když po doběhu jsme byla slušně mimo, měla jsem úplně uvařený mozek. Musím si pořídit čepku.
sOc: Nejlepší je to, že člověk to zlé zapomene. Příští rok budu ostatní hecovat, aby do toho šli, že je to tam super :oD
A: chápu tě úplně. Ale lepší než koukat na start je si to zkusit. Pro ten pocit... ;o)
Helo, já jsem spíš vadná, ale mám radost, že dělám pokroky, loni bych tam nejela. Pěkně běhej, to rozběháš..
Jo Honzo, pro závodníky jako jsi ty to přesně bylo! Třeba se to za rok nebude krýt...
Nechápu, co z toho běhání někdo má. A ještě otravuje rodinu. Když někdo založí krásnou zahradu, napíše knihu, chápu. Ale běhat a ještě se o tom nadšeně vypisovat.... :-)) to mi tedy nedává smysl. A k tomu otravují zdravotníky, kteří by se měli rozhodně vyskytovat u důležitějších případů. Stejně tak to vidím v přítomnosti policie u fotbalových stadionů, kterou platím, ačkoli mě fotbal nezajímá a není pro život absolutně důležitý. Pohlídá snad policie naše děti, které chtějí jít večer do divadla nebo kina? Omlouvám se za názor, ale já to prostě vidím tak, že za dobu zbytečného funění by se autorka mohla např. vzdělat v jiných aktivitách...
Anonym: Každý z nás má nárok na svůj názor.
Pro tvé info: zahradu mám hotovou, tu už jsem dotvořila, ale nadále zvelebuji, knížku mám rozepsanou - vydrž, jednou jistě vyjde, a jiné aktivity? No, do konce života času (snad) dost, určitě ještě něco vyzkouším. A napíšu o tom blog :o))
no tak tohle s tou kategorií je větší podlost než mě předběhnout na mostě :-)
2 anonym: Vis co je zajimavy, taky jsem desny zahradkar, uz jsem nekolik zahrad udelal a ted zase novou buduju... Ale beh/zahrada/knizky jsou naprosto rozdilny zalezitosti.. Asi jako sex a opera. Zkusil jsem vsechno a neda se srovnavat!:)
Doporucuji tez vyzkouset. Nejlepe nekolikrat! :) MSF! 12:)
Já tam byla jako divák a moc se mi to líbilo. Byl to pěkně strávený den... :-) Fotky mám na svém blogu, ale fotila jsem hlavně své známé, i když mám 393 fotek :-D... Škoda, že jsem tě tam nepoznala, udělala bych ti nějaké fotky a hlavně bych mooooc fandila. :-) Gratulace... ;-)
Hanko, jak se kreslí smajlík se svatozáří? ;o)
Jitko, myslela jsem na tebe, ale to víš, znám tě akorát z fotek, neměla jsem moc šancí tě poznat.
Anonym: Tak teda věta - A k tomu otravují zdravotníky, kteří by se měli rozhodně vyskytovat u důležitějších případů – ta mě tedy dostala.
Ano, kdyby existoval jeden zdravotní vůz v celé ČR, tak ho samozřejmě raději pošlu k vážné autonehodě, než ke zkolabovanému běžci na závodě, ale jestliže si někdo závod zorganizuje a sanitky a zdravotníky si zařídí, tak v čem je problém? Každý má snad právo na pomoc, ne?
Stejně tak jako policie u fotbalu. Fotbal je prostě pro lidi zábavou, tak jako pro někoho jiného kino, stejně tak hokej, běh nebo basketbal. Nedá se říct, že není pro život důležitý, když někdo jím žije. Sport do světa prostě patří a rozhodně – když už se jedná o masovou akci - by se měl skládat z různých opatření.
D.
Buď šťastná, že běháš jak běháš.Nenech si kazit radost tím, že bys mohla běžet líp nebo s lepším pocitem.Teprve když to nejde běhat, tak jsem zjistila, jak jsem byla pošetilá..Co bych dala za protrápenej půlmaraton s dřevěnejma nohama, ale hlavou plnou endorfínů ještě 2 dny po závodě!Běžela jsi!A zlepšila ses!
Megatrága
Ad cílová rovinka"
V TV to vypadalo dlouze a úzce, něco co jsem jinde neviděl. Ne jako na 1/2 PIMu most, zatáčka, konec. Ale běžícímu to asi připadá jinak :-)
Je ale fakt, že dlouhé a široké Pařížské se to nevyrovná...
Mě spíš překvapuje jak se takový odpůrce běhu a odpůrce vypisování o běhu, dostane až sem,a přelouská pravděpodobně celý článek a ne-li víc.
Jsem zdravotník a musím říct, že mnohem víc mne rozčiluje, když záchranka vyjíždí k opilcům a rváčům.
Nebo kolik je lidí nemocných, protože jsou nezodpovědní a nestarají se o své zdraví,stěžují si na lékaře,že jim nepomůžou, ale každý přece musí začít sám u sebe.
A určitě takový sportovec stojí naše zdravotnictví mnohem méně, než člověk, který se drží hesla, že tělo má jít do hrobu zhuntované!
A, že jich není málo!
Prostě...tyhle názory viz. anonym, mne vždycky dokážou zdvihnout ze židle!!
Myslím, že Anonym je jen nějaký provokatér, který chce, aby se diskuze svezla úplně jiným směrem.
Meg, ano jsem ráda, že jsem se protrápila. Dnes už to vidím jen a jen pozitivně. Sice občas si ještě povzdechnu: Nemohla jsem běžet líp? Ale asi ne, jinak bych to přeci zkusila :o))
Okomentovat