13. týden - PIMový týden, čili úplně mimo plán
- intervaly: dala jsem si spíš fartlek - 4,74 km
- 8 až 12 km: 7,22 km
- 3 - 2-5 - 3: vynechala
- 6 až 8 km: 1/2M PIM 21,09 km
- 32 až 35 km: 4,3 km
celkem: 37,45 km
14. týden
- intervaly: po dlouhé době na ovále, šlo to úžasně rychle: 6,2 km
- volno
- fartlek 12 km: dala 12,3 km
- 8 km: 9 km
- 20 až 24 km: 18 km
Na velikonoční neděli připadla rodinná oslava v Posázaví. Těšila jsem se, ale ani jsem nechtěla přijít o dlouhý běh. Tak jsem si na mapách naklikala trasu - 10 km tam, 10 zpět, pak kousek do kopce, čili něco přes dvacet, plán si splním a můžu si pak dát něco od grilu. V neděli ráno jsem se nechala vyhodit v Choceradech ve směru na Sázavu s tím, že kolem oběda budu zpět.
Z dětství jsem měla tento směr zafixovaný v hlavě jako cestu kolem řeky, totální placička, jen na konci jsem měla vyběhnout kopec. Vlastně jsem i měla pravdu, pokud bych ovšem zvolila druhý břeh (a nebo jela vláčkem). Na tom břehu, kde jsem stála, mě čekalo něco pro mě dosud nevídaného - ukrutné, ale fakt ukrutné kopce. Odvolávám, co jsem odvolal - na Černé Mostě žádné kopce nejsou!
Ale zpočátku nic nenasvědčovalo, že to bude jinak, než jak jsem si to pamatovala. Běžela jsem po rovince, v chládku, poslouchala jsem přírodu a kochala se pohledem na řeku. Po pár kilometrech se terén začal točit a zvedat. A zvedat. A zvedat... Konce to nemělo. Pak prudký sešup dolů k řece a zase rovinka, nebo spíš vlnovka. Potkávala jsem cyklisty i turisty, koukali na mě jak na zjevení. Bylo dost horko a cesta v pravdě nekonečná. To jsou chvíle, kdy si říkám, že na tyhle pomalé dlouhé běhy je třeba mít společnost, protože je to vlastně velká nuda, byť člověk běží někudy, kde je to moc krásné. Asi 1 km před cílovým bodem jsem to točila a běžela zpět. Ty obrovské kopce jsem jen šla, na ně nejsem dostatečně silná a zdatná.
Na zahradu jsem sotva dolezla. Jenže sourozenci si to představovali jinak a připravili mi cílovou pásku, takže jsem chca nechca musela ještě kousek popoběhnout.
Asi je to první a poslední cílová páska, kterou jsem přetrhla :o)
celkem: 45,59 km
15. týden - slabota
- intervaly 4-8x 400 m: zase ovál, ale nic moc. Dala jsem jen 4 + výklus: 5 km
- volno nebo 10 km: dala 10 km
- 3 - 3 - 3: dala 9 km
- 6 až 8 km: dala 9 km
- 12 až 16 km: první vynechaný běh. Výčitky svědomí až na půdu. Ale pršelo a lilo a foukalo...
celkem: 24,05 km
16. týden - plán končí
- 2 - 3 - 2: dala 6,5 km
- volno nebo 8-10 km: dala 10 km
- regeneračně 6: dala 6,15 km
- závod maraton: dala jen půlku - 21,09
celkem: 42,74 km
Tady prozatím občasník o maratonské přípravě končí. Bylo to super, bavilo mě to. Ukázalo se však, že na ty dlouhé trasy ještě nejsem úplně zralá a silná, čili je třeba ještě trochu přidat. Teď jsem nemocná takže odpočívám, nabírám sílu a přemýšlím, co a jak dál. Cesta se rýsuje, cíl ještě úplně ne, každopádně budu referovat, jak mi to jde. Nebo nejde :o)
- intervaly: dala jsem si spíš fartlek - 4,74 km
- 8 až 12 km: 7,22 km
- 3 - 2-5 - 3: vynechala
- 6 až 8 km: 1/2M PIM 21,09 km
- 32 až 35 km: 4,3 km
celkem: 37,45 km
14. týden
- intervaly: po dlouhé době na ovále, šlo to úžasně rychle: 6,2 km
- volno
- fartlek 12 km: dala 12,3 km
- 8 km: 9 km
- 20 až 24 km: 18 km
Na velikonoční neděli připadla rodinná oslava v Posázaví. Těšila jsem se, ale ani jsem nechtěla přijít o dlouhý běh. Tak jsem si na mapách naklikala trasu - 10 km tam, 10 zpět, pak kousek do kopce, čili něco přes dvacet, plán si splním a můžu si pak dát něco od grilu. V neděli ráno jsem se nechala vyhodit v Choceradech ve směru na Sázavu s tím, že kolem oběda budu zpět.
Z dětství jsem měla tento směr zafixovaný v hlavě jako cestu kolem řeky, totální placička, jen na konci jsem měla vyběhnout kopec. Vlastně jsem i měla pravdu, pokud bych ovšem zvolila druhý břeh (a nebo jela vláčkem). Na tom břehu, kde jsem stála, mě čekalo něco pro mě dosud nevídaného - ukrutné, ale fakt ukrutné kopce. Odvolávám, co jsem odvolal - na Černé Mostě žádné kopce nejsou!
Ale zpočátku nic nenasvědčovalo, že to bude jinak, než jak jsem si to pamatovala. Běžela jsem po rovince, v chládku, poslouchala jsem přírodu a kochala se pohledem na řeku. Po pár kilometrech se terén začal točit a zvedat. A zvedat. A zvedat... Konce to nemělo. Pak prudký sešup dolů k řece a zase rovinka, nebo spíš vlnovka. Potkávala jsem cyklisty i turisty, koukali na mě jak na zjevení. Bylo dost horko a cesta v pravdě nekonečná. To jsou chvíle, kdy si říkám, že na tyhle pomalé dlouhé běhy je třeba mít společnost, protože je to vlastně velká nuda, byť člověk běží někudy, kde je to moc krásné. Asi 1 km před cílovým bodem jsem to točila a běžela zpět. Ty obrovské kopce jsem jen šla, na ně nejsem dostatečně silná a zdatná.
Na zahradu jsem sotva dolezla. Jenže sourozenci si to představovali jinak a připravili mi cílovou pásku, takže jsem chca nechca musela ještě kousek popoběhnout.
Asi je to první a poslední cílová páska, kterou jsem přetrhla :o)
celkem: 45,59 km
15. týden - slabota
- intervaly 4-8x 400 m: zase ovál, ale nic moc. Dala jsem jen 4 + výklus: 5 km
- volno nebo 10 km: dala 10 km
- 3 - 3 - 3: dala 9 km
- 6 až 8 km: dala 9 km
- 12 až 16 km: první vynechaný běh. Výčitky svědomí až na půdu. Ale pršelo a lilo a foukalo...
celkem: 24,05 km
16. týden - plán končí
- 2 - 3 - 2: dala 6,5 km
- volno nebo 8-10 km: dala 10 km
- regeneračně 6: dala 6,15 km
- závod maraton: dala jen půlku - 21,09
celkem: 42,74 km
Tady prozatím občasník o maratonské přípravě končí. Bylo to super, bavilo mě to. Ukázalo se však, že na ty dlouhé trasy ještě nejsem úplně zralá a silná, čili je třeba ještě trochu přidat. Teď jsem nemocná takže odpočívám, nabírám sílu a přemýšlím, co a jak dál. Cesta se rýsuje, cíl ještě úplně ne, každopádně budu referovat, jak mi to jde. Nebo nejde :o)
8 komentářů:
No takovej finiš bych si taky nechal líbit. A pak už si jen sednout ke stolu a nechat si nosit pivo, párek, pivo, kotletu, pivo, špíz, pivo, pivo, panáčka. No a nakonec se nechat odnést do spacáku :-)
Taky jsem si myslela, že sním a vypiju vše, co bude, ale nakonec jsem neměla chuť vůbec na nic. Až dort mě probral :o)
Minule ses tady řečnicky ptala, zda máš běhat znovu podle stejného plánu, podle kterého jsi dosud trénovala..
Já bych to nedoporučoval, i když s tím nemám žádné zkušenosti..
:-)
Ale proč se opakovat, ne?
Jinak kopečky taky nemusím, ale mám v plánu je přes léto zlepšit a na podzim "zabodovat" v Plasech.
A není opakování matka moudrosti? :o)
Uvidím, musím si to srovnat v hlavě, zatím je čas.
Kopcům zdar. I když já osobně říkám: No nazdar! Ale byla znát fyzička, sice jsem neběžela, ale ani jsem se neplahočila.
Doufám, že budeš v psaní pokračovat abychom věděli, jak je zdoláváš.
Ostatni maj pravdu. Mas velkou vyhodu.. Takove uvitani v cili ti muzeme jen zavidet:). Vaz si toho!!!
Ja po brdske 50 dojel sam autem domu, vypral si veci, ucil se s detma a zapojil se do uklidu, protoze (a v tom mam moje nejmilejsi manzelka naprostou pravdu) jsem si dopoledne stravil svym konickem a rekreaci:) a pak prisel cas se nejak take zapojit do potreb rodiny! :)
S takovou podporou se rovnou prihlas na Silva Nordica, nebo na Spartathlon! :)
At se dari! 12:)
Wow, fakt kopce. A ta cilova paska :DD Ale fakt sis ji zaslouzila za ty kopce :)
Honzo, přivítání v cíli v této podobě se mi dostalo prvně v životě, jinak taky musím pak normálně fungovat. I proto ale běhám hlavně večer, abych pak už nic nemusela :o)
A to jsem ještě nezmínila, že ségra mi vždy na jaře dává ještě růžovou Bohemku za 1/2PIM. Letos jsem jí bohužel ještě nestačila ani vychladit :o(
Ahoj, sorry, že na příspěvek reaguji s několikaletým zpožděním :-) ...jen mi to připomnělo, že bychom si mohli někdy dát ten společný posázavský běh .., je fakt, že do Vlkančic jsem ještě neběžel...nicméně určitě bych počkal, až přejde "pocit duté hlavy" abychom si mohli třeba u běhu i povídat :-) Měj se fajn ať je ti líp ! RS
Okomentovat