Celý týden straší Rosničky vytrvalým sněžením. Děti se těší a dospělí nevěří. No, možná věří silničáři a raději kontrolují zásoby písku, štěrku a nafty v nádržích sypačů. Bohužel jsou další výjimky, které věří. A ty výjimky jsou vesměs kolem mě a rozmlouvají mi mou cestu do Německa. Jo kdyby rozmlouvali – on se mnou kvůli tomu ani nechce nikdo jet!
Do středy jsem doufala, že se nějaký dobrovolník najde, ale nenašel. Tedy přesněji – zeptala jsem se dvou lidí, ale nemohli. Dál jsem se neptala, protože nerada obtěžuji. Když ti dva odmítli, propadla jsem panice a také se ve mně probudil určitý vzdor – prostě pojedu sama.
Dvě hodiny trávím klikáním na internetu. Otevřela jsem Google, mapy, zadala Olympijský stadion Mnichov a dala vyhledat ubytování. Ihned se to začervenalo malými červenými balónky s písmenky, Což o to, hotelů dosti, stačí si vybrat. Ale ty ceny! Nějak se mi nechce dát za noc 100 €, nejsem Onasis, že? Začalo se dokonce ozývat svědomí: „Můžeš mi říct, proč chceš za jedno blbý proběhnutí po parku dát takový peníze? Děláš, jako kdybys byla nějaká top-závodnice. Jdi se proběhnout na chatě do lesa a budeš to mít zadarmo.“ Ticho, nic mi neříkej, ano? Ale už jsem nahlodaná. Má pravdu, svědomí moje upřímný, určitě zase budu uzavírat závodní pole, tedy pokud to uběhnu, tak proč raději nezůstanu doma? Nevím, nemám žádnou uspokojivou odpověď, žádnou logickou odpověď. Prostě chci jet.
V tom zasáhl kdosi shůry, někdo kdo chtěl, abych jela, a tak mi padl do oka balónek s písmenkem I. I jako …. I. Za ním se ukrývala ubytovna pro mladé, mladé věkem i duchem, jak psali v úvodu. To bych splňovala. Zadala jsem pár dotazů a vypadla mi cena: 38,40 € i se snídaní. Tak tady není o čem mluvit, klik a klik a mám objednaný pokoj i s vlastní sociálkou. Pak ještě pár kliknutí na stránkách Českých drah a za chvíli už mám v mailu dvě jízdenky, Mnichov tam a zpět, pěkně bez přestupů. Jestli já nejsem šikovná!
Je pátek ráno a k zemi se snáší první vločky. Že by ty ropuchy měly pravdu? Ale ne, padá takové drobounké studené nic, za chvilku to přestane
Jéje, co to leží všude venku? Deset centimetrů sněhu? A dál padá? To se mi možná jen zdá. Nezdá. Odevšad jsou slyšet slova jako kalamita, vytrvalé sněžení, nehody. „Nikam Tě nepustím“, prohlásil právě můj muž když přišel za mnou do ložnice, kde mám rozložené věci, které se mnou pocestují. Jako by mě neznal. „Koukala jsem webkamerama po Mnichově a nikde tam nic neleží. Žádné závěje. Myslím, že to je v pohodě.“
Chca nechca tomu musím věřit hlavně já sama. Dávám si do batohu boty a tepláky a najednou se mi vůbec nikam nechce.
8 komentářů:
Takže jste nikde nebyla? To je jako v detektivce:-) Váš manžel je ale rozumný :-) Dozvíme se i konec? V únoru bude snad lépe, takže si ti užijete společně i s maým synem, jak jste již psala. Karolina
;o) Má to pokračování
Správně! Když chceš, tak prostě musíš. Přece jsi na to netrénovala jen tak ze srandy, ne? Doufám, že jsi jela :) Za normálních okolností (kdybych se nemusela učit na státnice) bych Ti vynadala, že jsi mi nic nenapsala, já bych si udělala výlet moc ráda.
Za normálních okolností - kdyby ses neučila na státnice - bys byla první, koho bych oslovila :o)
To je moc dobre, diky :)
To je nervák...Tak už nás nenapínej, jak jsi dopadla ?
Omlouvám se, fakt to nedělám schválně, ale nějak nestíhám. A napsat jen čas? To by bylo o ničem, ne? ;o)
Taky jsem si uz rikala, jestli se mam zeptat, kdy uz bude ten druhy dil :)
Okomentovat