úterý 2. června 2009

Květen je pryč

a tak se zase musím ohlédnout, co se dělo a jaký byl.

Byl krásný po všech stránkách - nebyla jsem nemocná, nebyl doma nikdo nemocný, Nicolas velmi úspěšně odmaturoval, 2x jsem si zaběhla závod, počasí bylo jako malované, uzrály třešně, začaly zrát jahody, koupala jsem se v Jizeře, byla jsem pařit, prostě - co si člověk může víc přát? Ať se koukám jak koukám, nevidím žádný větší mrak. Vlastně ano. Poslední květnovou sobotu přišel o život jeden z mých známých a kamarádů. Nepřísluší mi psát nekrolog, znala jsem ho tak nějak jako každého, koho člověk vidí párkrát do roka, ale byl to krásnej chlap, neuvěřitelně charismatický a úspěšný člověk, bojovník a vítěz. Jen ten poslední závod prohrál na celé čáře.

Květen v číslech:
Posilovna: 7x
Běh: 102 km
Kolo: 135 km

A protože jsem v květnu byla opravdu dobře naladěná, přihlásila jsem se na další svůj půlmaraton, který si ale zaběhnu až koncem června. Myslím, že bude horko a že s ním budu pěkně zápasit (trasa je mírně zvlněná....), ale co mě nezabije, to mě posílí, ne?

2 komentáře:

Dohny řekl(a)...

Ahoj Leono,
dobrý výkon, který Ti mohu jen závidět. Na trénink se mi nějak nedostává času a podporu rodiny moc nevidím.
BTW jak to děláš s potomkem, když chceš vyběhnout? Svěříš ho rodinným příslušníkům nebo posadíš před PC?
Z článku vyplývá, že se chystáš na reparát z 1/2PIM a asi se nechystáš do Norska, jak jsi původně chtěla. Prozradíš kam to bude?
Dohny

Pulec řekl(a)...

Dohny dík, snažím se seč to jde.

Jelikož tento blog je o mém sportu, tak to možná vypadá, že jen sportuji. Ale ne, není to tak, každý výběh a každá návštěva posilovny (ta především) jsou vykoupené teplými večeřemi, nebo alespoň dovlečeným nákupem, či předlouhým přemlouváním, ať prosím, prosím někdo pohlídá Martínka. Běhat chodím až když ho dám spát, dřív se prostě neutrhnu, a cyklo-výlety jsou víkendovou záležitostí, protože jsou s námi na chatě babičky a pohlídají ho dobrovolně, ale někdy taky dřív než po zvládnutí všech povinností nejdu.. Ale neztěžuji si, hlavně když nakonec můžu jít. Ta podpora je myslím v toleranci, protože někdy se prostě stane, že teplou večeři nestihnu, nebo se v koutě krčí nevyžehlený koš s prádlem…

1/2M běžím v Německu, což byl také jeden z mých plánů. Sice jsem si myslela, že to bude až na podzim, ale cítím, že jsem dobře rozběhaná a chtěla bych si to zkusit. Časový cíl nemám, možná zlepšit se o 5 minut :o)), ale s ohledem na kopečky je možné, že bude spíš hůř. Samozřejmě o tom napíšu reportáž. Jsem zvědavá, jak to tam bude zorganizované, mají dokonce nějaký nový systém čipů. Velice dobře reagují na jakékoliv mé dotazy třeba ohledně platby i připomínek, že mě začlenili mezi maratonce :o)