Invaze virů

Bránila jsem se velmi dlouho. Skoro rok a půl bez nastydnutí, Paralenu plus a Olynthu. Asi jsem nastydla při běhu, nebo po něm, nebo nevím, no to je jedno, prostě mi je blbě (ještě jsem si našla, že mi podobně bylo loni v květnu). Dnes raději nepůjdu běhat, počkám do zítřejšího večera, jak mi bude. Sakra, do prčic! Teď nemůžu být nemocná.... :o(

Každopádně tahle písnička tak nějak vystihuje mé dnešní rozpoložení, a že jsem jí slyšela, když jsem si šla pro všechny antichřipkové medikamenty, je určitě jen náhoda.



P.S. Rezek jí zpívá určitě líp, ale nenašla jsem ho nikde, tak zde alespoň slova (takový Valentýnský předskokan :o)):

Jsi, prostě jsi, rozumíš, to mi dneska stačí,
noc kolem nás umlká jako hnízda ptačí,
jsem pojednou zase kluk, který ostýchá si
říct najednou tolik slov, která patří kráse.

Jsi, rozumíš, prostě jsi velká touha něčí
tím, co je sen, co je smích, který štěstím brečí,
tím, co je žár a pak déšť, který vpíjí země,
jsi, rozumíš, ty jsi tím, co je šťastné ve mně.

Stírá proud i dráhy blesku,
zpívám sám, nač pouštět desku,
kouzlím sníh, co padá z květů,
kreslím tvůj smích a stačí, že tu jsi.

Jsi, prostě jsi, rozumíš, slovo ze tří hlásek,
vím, že jsi má největší láska letních lásek,
jsem pojednou zase kluk, co ti všechno slíbí,
ne, všechno ne, třeba to, že tě nepolíbí.