*
Zjistila jsem, že díky psaní pro behej nepíšu nic do blogu. Obírala bych se tak o materiál pro články :-) Ale abych tu deset nebo kolik týdnů měla prázdno, to mi přijde líto, tak si sem budu vkládat články, které už budou přečtené a okomentované. Tento byl první ze seriálu o přípravě a je to jeho původní verze i s uvedením přesného plánu, kterého se držím.
***
Blíží se datum začátku mé oficiální přípravy na ½ PIM. Tentokrát jsem na to šla zcela jinak než při přípravě na podzimní pětku a tak jsem si v prvé řadě zaškrtla datum závodu a od něj si odpočítala 10 týdnů. Snad jsem se nespletla, ale vychází mi to na 19. leden. Poté jsem si plán upravila tak, aby končil právě sobotním závodem. Následujících deset týdnů budu trénovat v pondělí, ve středu a v sobotu, v úterý a ve čtvrtek půjdu do posilovny a v neděli budu relaxovat. Doufejme…
Přestože je letošní ½ PIM můj první půlmaraton v životě, nemám v úmyslu přiběhnout do cíle až když už tam bude nastoupená úklidová četa. Mít moc ambiciózní cíl by na druhou stranu mohlo znamenat, že pět metrů před cílem vypustím duši, a tak jsem si dala celkem reálný cíl a tím jsou 2 hodiny a 15 minut, maximálně 2:30. Dlouho jsem hledala na různých stránkách jak trénovat, abych tohoto času dosáhla a musím říct, že většina tréninků plné značek a čísel jako třeba BO, RB, Zb, 3x, 2x, 6 km, 10 km ve mně vzbuzovala skepsi, a možná jsem si dokonce v koutku duše říkala, že takto tedy ne, že prostě budu jen běhat a běhat a nějak to dopadne. Až jsem na jednom serveru našla pro mě ideální plán – běhat podle času a tepu. Je samozřejmě potřeba mít sporttester, protože bez něj by to nešlo, a taky vědět, jakou má člověk maximální TF. Sporttester vlastním Suunto t3c, který je ještě neopotřebovaný, teprve teď v neděli jsem se s ním jakžtakž naučila zacházet. Umím zmáčknout start, mezičas a stop. Následně si umím přečíst záznam, čistě teoreticky tento i uložit, ale už ho neumím zpět vyvolat. Proto si vždy po tréninku vše zapíšu, aby mi data nezmizela v propadlišti dějin. No a nejvyšší TF jsem si vypočítala podle vzorce 210-(0,65*věk).
S neoficiální přípravou jsem začala už koncem listopadu. Obávala jsem se vánoční pauzy a také nějakého nachladnutí a kupodivu jsem se obávala oprávněně. Tak či tak mám lehce naběháno dopředu a mám pocit, že opakovat první 2 týdny je asi zbytečné. I když: opakování – matka moudrosti, že? Dobrá, raději si je zopakuji. Zde jsou první dva týdny tréninku. Jak vidno, jsou to hodně lehké týdny:
1. týden
Po: 30 minut běhu s tepem na 80 % maximální TF
St: 35 minut běhu s tepem na 80 % maximální TF, na konci 2 x fartlek, což je intervalový trénink, který mě osobně hrozně baví. To se běží třeba 100 metrů děsně rychle a pak se přejde do poklusu, protože se člověk potřebuje vydýchat, a když se vydýchá, vyběhne znova. Samozřejmě se nesmí vydýchávat pět minut, ale mělo by mu na to zhruba stačit zase těch 100 metrů.
So: 60 minut běhu s tepem na 70-75 % maximální TF
2. týden
Po: 30 minut běhu s tepem na 80 % maximální TF
St: 35 minut běhu, tentokrát to bude hra s rychlostí – zrychlovat, zpomalovat, prostě blbnout podle libosti. Taky úžasný trénink.
So: 70 minut běhu s tepem na 70-75 % maximální TF
V konečném důsledku asi člověk naběhá tolik kilometrů, jako nařizují plány plné záhadných značek, ale z psychologického hlediska je pro člověka asi lepší vidět, že má jít 30 minut poskakovat na ovál, než když vidí, že musí uběhnout 6 km.
Žádné komentáře:
Okomentovat