Půl dne modelkou, aneb focení pro časopis

6:10 zvoní budík, zamáčknu ho a spím dál
*
6:40 probírám se, udělám kakao pro Martina a vypravím ho do školky
*
7:05 všichni odcházejí, byt utichnul. Dávám nádobí do myčky , ustelu postel v ložnici a poklidím časopisy v obýváku
*
8:00 konečně se dostávám do koupelny. Z vody se mi nechce, ale slyším v zámku klíč - přichází paní na úklid, a tak se rychle obalím osuškou a jdu otevřít bezpečnostní zámek, kterým jsem před tím pro jistotu otočila. Sakra, proč jsem jí neřekla, ať přijde až v půl deváté?
*
8:30 pořád kecáme. Nemám udělané nehty, nemám vyžehlené vlasy, ani jsem nesnídala, jsem ve skluzu. Vbíhám do ložnice a honem se obléknu. Make-up nanáším jen lehce, abych mohla do metra, zbytek se dodělá na místě.
*
8:45 čistím si boty od soli a vybíhám z bytu
*
9:00 konečně sedím v metru. Nasadila jsem si sluchátka a poslouchám muziku. Vyhnala jsem z hlavy všechny myšlenky, které by mě mohly zavést o pár hodin dál
*
9:30 u Anděla nasedám do tramvaje číslo 9 a popojíždím o jednu zastávku dál. Sraz s produkčním mám právě v půl 10 před redakcí, 2 minuty zpoždění snad nebudou vadit
*
9:40 pobíhám po Arbesově náměstí a nevím, kam se vydat. Volám spojku Michala, ať mě nasměruje. Vydám se určeným směrem. Došla jsem na náměstí Kinských. Opět volám spojku a jdu zpět. Celou dobu volám produkčního, ale ten má vypnutý mobil. Jestli to celé náhodou není skrytá kamera!
*
9:45 volá produkční, kde že jsem.
*
9:50 konečně sedím v recepci redakce a čekám na štáb. Jako první přichází produkční a stylista, který je ověšen taškami nike store a adidas.
*
9:55 přichází i redaktorka Blanka. Všichni nasedáme do VW Passat a jedem na Strahov
*
9:58 Blanka zapíná diktafon a klade mi otázky, na které odpovídám v klidu a s rozvahou. Však se týkají mého milovaného běhu.
*
10:05 Stojíme před nafukovací halou na Strahově. Začíná se mě zmocňovat neklid.
*
10:07 Jdeme dovnitř. Pánové vyřizují formality s vrátným a já se seznamuji s dalším členem týmu, s vizážistkou.
*
10:10 Jsme v šatně. Stylista vyndal věci z tašek a rozložil je po lavičkách. Kouká na mě, měří si mě pohledem a pak mi podal 3/4 elasťáky a růžové tílko. 3/4 elasťáky s díky odmítám a dožaduji se dlouhých. Převlékám se. Růžové tílko není nic moc, oblékám modré. Modrou mám nejraději a sluší mi, což uznali všichni. Dostala jsem ještě bílou bundu a bílé boty. Škoda, že jsem si nevzala své Suunto
*
10:50 ke slovu přišla vizážistka. Trochu mě přepudrovala, zvýraznila oči a rty přetřela leskem. Vlasy mi sepnula do culíku.
*
11:00 čekáme na fotografa a dlouhou chvíli si krátíme povídáním o dětech a sportu
*
11:30 fotograf dorazil, přesouváme se do haly
*
11:32 a sakra! Hala není liduprázdná, je plná trénující mládeže. Běhají, hopsají, chodí po špičkách, skáčou s tyčí, nebo se protahují. Prvně mě zachvátí panika. Já, která běhá po tmě a s kuklou, mám tady, přede všemi běhat a nechat se u toho fotit? Ó jé! Mám zimnici a stáhnutý žaludek.
*
11:45 Fotograf si rozmístil potřebné pomůcky, upevnil foťák do stativu, vybalil štafle, rozprostřel nějakou plachtu a dal mi pokyn.
*
12:15 běhám a běhám a běhám, 5 m pořád do kola. Jsem zase v pohodě, nikdo samozřejmě nekouká. Na druhé straně haly sedí sám velký TOMÁŠ DVOŘÁK, který zde trénuje své svěřence. Dýcháme tak stejný vzduch, ách. Fotograf leze po štaflích, opírá se o zábradlí a pak si lehne na zem. Snaží se mě zachytit v pohybu
*
12:35 přesouváme se k blokům, přivolávám na pomoc nějaké kluky ať mi řeknou, jak se používají. Taková veselá vsuvka před focením statických záběrů.
*
12:45 konec zvonec, nafoceno. Balíme. Jdu do šatny. Loučím se nerada se značkovým oblečením. Nerada se loučím i s těmi milými lidmi, se kterými jsem strávila dopoledne.
*
13:00 sedím v buse č. 143 a jedu na Dejvickou. Na tváři mám nablblý, spokojený výraz. Za měsíc budu na všech trafikách
*