Peripetie s váhou, čili jak pořád tloustnu a tloustnu

Zkusím si udělat malý rozbor svých váhových příbytků, nebo občas i úbytků, protože si myslím, že když si to řeknu nahlas, třeba si uvědomím chyby, které eventuálně dělám.
Musím začít u Adama, tedy na začátku.
*
S váhou jsem nikdy neměla moc problémů. Od mala jsem byla hubená, v pubertě jsem se lehce zakulatila, ale ve dvaceti zase zhubla, po prvním dítěti jsem vypadala snad nejlíp, po druhém o něco hůř, ale spravila jsem to cvičením. Kolem třicátého roku nastalo první vážnější usazování tuků, které jsem vyřešila posilovnou, což mi vydrželo hodně dlouho. Má hmotnost se pohybovala od 50 do 53 kg.
*
Pak jsem onemocněla a začala přibírat. Pak jsem otěhotněla a začala přibírat ještě víc. Tady bych viděla opravdu základ mé nadváhy. V těhotenství jsem se totiž nijak neomezovala. Byla jsem závislá na oříškovém smetanovém jogurtu z Valašska a zelené Delise. Tuto kombinaci jsem do sebe hodila i několikrát denně. Váha utěšeně rostla a tak jsem před porodem vážila přes 80 kg. Naivně jsem si myslela, že po porodu kila sama zmizí. Nemizela. 3 měsíce po porodu jsem šla na operaci a následoval půlrok po nemocnicích, takže nebyl čas nějak začít sportovat nebo se omezovat.
Do konce roku 2005 jsem se začala rychle zakulacovat, nosila jsem velikost 40 a mělo být hůř. V lednu 2006 jsem se vrátila do práce. Měla jsem z toho docela nervy, najednou jsem absolutně nic nestíhala - 3 děti, domácnost a práce - to vše bylo tak trochu nad mé síly, prostě jsem to řešila čokoládou. Má váha vylezla na 73 kg, nosila jsem velikost 42 a bylo mi ze mě zle. Věděla jsem, že to prostě musím začít řešit a šla jsem do posilovny. Po asi 2 měsících jsem neviděla žádné změny a tak jsme si od trenéra nechala vypracovat plán a jídelníček s cílem zhubnout 10 kg za 5 měsíců. To mi i schválil, říkal že 2 kg za měsíc je v pořádku. Plán jsem splnila, dokonce i překročila.
*
V záři 2006 jsem vážila 60 kg, vešla jsem se do velikosti 38 a byla jsem se sebou moc spokojená. V březnu 2007 jsem dostala hormonální léčbu, po kterém jsem pomalu, ale jistě začala zase nabírat. Na oslavě svých 40cátých narozenin jsem ještě měla tuky v hodnotě 21,6 %, ale v létě jsem se zase rozjela. Nechodila jsem cvičit, jen jsem jezdila na kole, což by normálně mělo stačit, ale bohužel....

V říjnu 2007 jsem se rozhodla začít běhat. Důvodem byly mé časté záněty průdušek a astma - obě tyto choroby jsem chtěla obelstít tím, že budu často venku, čímž se mi upevní podlomené zdraví. I stalo se. Začalo mě to ale bavit tolik mnoho, že jsem skoro opustila posilovnu a jen běhala. Vyčetla jsem, že běh spaluje hrozně moc kalorií a říkala si, že je fajn, že kromě pevného zdraví ještě i zhubnu. I nestalo se. Nestalo se proto, že běh sice hodně spálí, ale člověk vytráví a něčím se napere. Taky je pravda, že jsem třeba uběhla 5 km, ale v čase půl až 3/4 hodiny, čili během jsem netrávila ani zdaleka tolik času, jako bych bývala byla strávila v posilovně. Tohle je hodně zásadní věc a mě to vlastně celou dobu vůbec nedocházelo. Měla jsem radost, že jsem se ze dvou koleček dostala na 10 km (průměrně jsem běhala kolem 6ti) a víc jsem neřešila. V létě mě zachvátila panika, protože jsem se opět dostala na hodnotu tuků v těle 30 %! Najela jsem tedy na jídelníček - obsah tuků v potravinách do 5ti %, jedla jsem tuny zeleniny, maximálně jsem omezila sladké a hodně jsem jezdila na kole v hubnoucím tempu. Po létu jsem měla o další 3 kg víc a upadla jsem do beznaděje, že už navždy budu malá a tlustá. Začala jsem chodit do posilovny a prokládám jí během. Také jsem vysadila hormony, protože si myslím, že i to je jeden z důvodů, proč kila neustále nabírám. V září jsem byla naštvaná, že nehubnu tak jsem se přestala hlídat. Nejdřív jsem jakoby zhubla, v současnosti, je ale vše při starém.
Něco dělám špatně, ale opravdu nevím co. Upravený jídelníček nestačí. Samotný běh také ne. Posilovna pomáhá nejvíc, ale člověk musí cvičit fakt poctivě 3x týdně. Chodila bych klidně 4x, ale pokaždé musím někoho ukecat, aby hlídal Martina (většinou to odnese Sáruška), protože jinak vůli jít mám. Nejsem feministka, nechci říkat, že žena to má těžší, ale někdy je opravdu nad mé síly to všechno nějak skloubit - práci, domácnost, koníčky. A ještě když člověk chce dělat vše na 100 % , pak je to o to těžší. Proto dojde i na čokoládu nebo jiné zaháněče stresu, i když ne v tak velkém množství jako kdysi. Sladké si dopřávám v podobě medvídků či jiných želatinových bonbonů bez tuků.

Jak jsem psala v jednom svém článku - není důležité vypadat ve 40ti na dvacet, ale mě prostě nejvíc štve, že sportuji, omezuji se a tloustnu! A toto chci nějak zlomit. Nemám velký cíl, chci se do vánoc dostat na 55 - 58 kg, což je v současnosti asi 7 kg. To bych mohla dát, ne?

P.S. Sice to vypadá, že hubnutí je středobodem mého vesmíru, ale tak to není. Ale kdybych tu psala, jak denně uklízím, vařím, čtu pohádky, chodím na nákupy, přesazuji kytky, řeším spory mezi dětmi, chodím do práce... Zajímalo by to to někoho? Vždyť to děláme všechny :o)