neděle 26. října 2008

Jste to, co jíte


Jj, ten pořad mám ráda. Koukám se na tlouštíky, jak se vyžrali do nevídaných rozměrů a držím jim palce při zbavování se nabraných kil. Z těch mnoha odvysílaných pořadů je jasné jedno - muži hubnou snáze. Jim skoro zmizí i břicho, ovšem ženám břicho většinou zůstane. Také nemají takovou vůli jako muži, což si myslím je především proto, ze vaří pro rodinu a tak mají bohužel lákadlo rovnou u nosu. Stačí ochutnat, jestli je jídlo dost ochucené, a už v tom jedou.
Díl, odvysílaný tuto středu, mě zaujal především proto, že paní v mém věku tvrdila, že jí zdravě, sportuje a tloustne. Celá já. Tedy ona měla přes 100 kg a hodnotu tuku asi 52 %, což je tedy děs běs, ale protože každý týden přiberu o kilo, za chvilku můžu být tam, co ona :o))
Nakonec se ukázalo, že její hlavní problém byl, že jedla málo. Vlastně jen zeleninu, občas nějaké maso a to vše v malých porcích. Tak jsem se tedy zamyslela nad tím, jak a co jím já, a musím si přiznat, ovšem velmi nerada, že zde je možná zakopaný pes mého přibírání. A to i přes to, že o výživě toho vím dost a dost.
Dala jsem dohromady své chyby (pro odstrašeni široké veřejnosti :o)), a pokusím se to změnit:
- jím pořád totéž - brambory, cottage, zeleninu, kuřecí maso, tvarohy a jogurty
- jim (asi) málo. Vlastně se pořád držím svého okleštěného hubnoucího jídelníčku a přitom mám docela hodne výdajů - jen co se naběhám v práci po budově, na metro, na nákup, posilovna, kolo, běh, domácnost....
- nejím večere a to ani po cvičení
- teď na podzim se mi vubec nechce jíst zelenina, s velkým sebezapřením do sebe nasoukám rajče
- taky jsem totálně omezila pití
- začalo mi chutnat hlavně sladké, třeba Kinder-mléčný řez

Myslím, ze Cajthamlová a Havlíček by zaplakali.

Tak a to bylo poslední dlouhé pojednání o mé váze, nadváze, jídlu, výživě a dalších souvisejících témat. Je tu přece běeh, kolo a posilovna. Třeba tuhle - jela jsem na kole....

Žádné komentáře: