Začala bych asi tím, že zřejmě nepoběžím, protože mám něco s nohou. S oběma. A to opravdu není výmluva, protože mě to bolí tak, že půl jednoho tréninku jsem vzdala úplně a včera jsem sice běžela, ale to jsem skoro brečela bolestí. Mám sice Emoxen Gel, dodržuji 2 dny klidu, ale nijak to nepomáhá. Dnes jsem volala na ortopedii, raději se nechám prohlédnout.
Tak to je odvrácená strana, ale jinak:
*
Trénovat jsem začala naplno hned jak mi začala dovolená. Řekla jsem si, že nejsem žádné béčko a budu tedy trénovat dle plánu pokročilého začátečníka. První trénink měl být 6x400 m. Jela jsem do lesa, odměřila 200 m a vyběhla. Po 20ti metrech mi došel dech. Bohužel u sebe nemám svou tabulku časů, ale co si matně vzpomínám, tak první 400 m jsem běžela VELICE dlouho. Bohužel předpříprava veškerá žádná, takže jsem nevěděla, jak dlouho mám mezi těmi čtyřstovkami odpočívat. Odpočívala jsem tedy tak dlouho, dokud jsem neměla tep zase v normálu. Že mi při běhu vyskočil skoro na maximum snad ani nemusím říkat. Další úseky jsem běžela pomaleji a pomaleji. Nebudu se vymlouvat na horko, prostě mi to nešlo. V noci mě budila noční můra, že těch 5 km neuběhnu, takže jsem se hned další den vydala je uběhnout. Pršelo a tak jsem si vzala bundu a nové tričko NIKE. První metry ukázaly, že bunda bylo velmi nerozumné rozhodnutí, takže jsem si jí uvázala k pasu. Kolem pasu už jsem ale měla pás s pitíčky a oboje mi pak vesele překáželo. Jak jsem sundavala bundu, musela jsem si předělat trosku na ruce. Bylo mi horko. Nebyla jsem schopná udržet tep dole. Motaly se mi nohy. Prostě katastrofa. A to bylo prvních 300 m, další katastrofy na sebe nenechaly dlouho čekat.
Plácala jsem se kupředu a když jsem vyběhla kopeček u vodárny, začalo lejt jak z konve. Celá zmáčená jsem zjistila, že mě navíc neuvěřitelně pálí paže. Obě se mi odíraly o šev na tričku! To tak bolelo, že jsem skoro nemohla běžet, fakt, vážně. Shrňme si to: NEMOHLA jsem, byla jsem totálně PROMOKLÁ, PÁLILY mě odřeniny na rukách a CHTĚLO se mi na záchod (akutně). Mnoho negativních vlivů na plynulý běh. Po doběhu jsem propadla depresi, že to neuběhnu a pokud ano tak v čase, který se ani nevejde do tabulky. Trochu jsem se uklidnila, když jsem se koukla do svých zápisků, kde jsem zjistila, že než jsem uběhla 5 km v kuse, tak jsem skoro 2 měsíce běhala 2-3km, takže prostě chtít hned z fleku uběhnout 5 je pro mě velké sousto.
*
Přešla jsem na tréninky pro začátečníky - abych to prostě uběhla. Začínalo se během na 3 km, což jsem kupodivu dala docela bez problémů. Akorát mě pak začala bolet ta noha a vlastně dosud nepřestala. Běžela jsem po silnici, možná to bylo moc tvrdé. Ach jo.... Na čtyř-km úseky jsem si našla v lese "ovál" 650 m, tam se mi moc líbilo a líbí, určitě ho ještě využiju. Přestala jsem ale sledovat tep, protože ho mám pořád hrozně vysoko a když chci, aby zůstal dole, znamená to jít rychlejší chůzí.
*
Třetí trénink 4 km jsem kvůli bolesti vzdala po 3 km. No a včera bylo poprvé 5 km. Sice jsem doběhla, ale od 2 km jsem měla bolesti. Nepomáhaly ani přestávky, to se naopak zhoršilo. Čas 38 minut mluví za vše. Přitom 4 km jsem uběhla tím svým klidnějším tempem za 26 minut (jasně žádný super čas, ale na to, že jsem tak dlouho neběhala a že mě bolí noha, to je docela v pohodě). Po doběhu jsem to obrečela, ale tím si asi nepomůžu.
*
Nevím co dál, jestli to mám prostě odpískat nebo bojovat. Takových závodů, kterých se můžu zúčastnit je přeci moc.
*
Ale tenhle měl být mým novým milníkem....
5 komentářů:
Při intervalech bys měla odpočívat stejně dlouho, jak dlouho ti trval ten úsek.
A jestli jít? Určitě: jestli brání zdraví, tak určitě ne, jestli brání kondice, určitě jo. Pokud budeš nespokojená s výkonem, aspoň tě to bude tak hryzat, že se budeš snažit zlepšit.
Běh je zábava, hlavně z toho nestresuj. Já jsem po skoro čtvrt roku bez pořádného běhání zjistil, že desítku mám "najednou" o děvět minut pomalejší, což je celkem bída. Ale zase se zlepším, nechmuřím z toho.
Spíš než fyzička mi brání bolesti. Zatím jsem to vyřešla lýtkovou bandáží, včera mi přišla poštou, a docela mi pomohla. Ale ráno stačilo sejít schody a bolest se vrátila. V pondělí jdu k lékaři, uvidím, co řekne.
Jinak jasně - jde o to zaběhnout, když je to poprvé. Ale začíná mi docela vadit, že to pořád "neumím". Když jsem začala chodit do posilovny, vzala jsem si trénéra, aby mě naučil techniku. O běhu jsem si myslela, že to není nutné, ale je vidět, že tak jednoduché to zas není.
K intervalům - nakonec jsem se dočetla, že pauza by měla být 30 s a kratší. Za 30 s to ale samozřejmě neuběhnu. Tvá rada mi tedy přijde rozumná. Dávala jsem si minutu, ale běžela jsem hůř a hůř.
Jo a ještě dotaz ke kopcům - doporučuje se trénovat na kopci se sklonem 6 stupňů. Jak si mám takový kopec představit? Třeba od školy ve Vybíralově nahoru k cukrárně?
Úhel 6 stupňů je asi trojnásobek šířky mého palce viděný na konci natažené ruky. Takže kdyby tam někde můj palec byl, můžeš to změřit podle něho. Tvůj palec jsem neviděl, ale mohla by to být třeba šířka tvojí dlaně.
Dobrá rada nad zlato :o)
Připomíná mi to radu z behej.com (pohyb paží napříč ke směru běhu), to když jsem si přečetla, tak jsem měla pocit, že to buď čtu španělsky nebo pozpátku, prostě že to vůbec nechápu. Stejně tak nechápu návody k použití čehokoliv. Já prostě potřebuji ukázat, předvést, vysvětlit polopatě, apod. Např.: Zmáčkni červený čudlík, pohni páčkou doleva, zde otevřít, tento kopec ANO, tento NE.. :o)
Mel by to byt mirny kopec, takovy do ktereho v pohode bezis stejnou technikou, jako na rovine, tzn. nezkracujes vyrazne krok. IM
Okomentovat