*
Své kolo mám od loňska, kdy na mě firma udělala sbírku, aby mi tak zpříjemnila vstup mezi čtyřicátníky. Nejdřív jsem nevěděla, co si s částkou 5.OOO Kč počít, ale pak jsem si přidala a koupila si tak své první kolo v životě.
*
*
První nové, jinak pár ojetin jsem měla. S novým kolem jsem začala objevovat okolí chaty. Okolí nejen přilehlé, ale i trochu vzdálenější. Pořád ale bojuji s nedostatkem času, takže jezdit jdu až když uspím Martina, což je po sedmé hodině a mám tak asi 2 hodiny na jízdu. Za dvě hodiny se dá ujet poměrně hodně aniž by člověk přímo umřel vysílením, ale právě vědomí, že padne tma nebo dojdou síly, trochu jízdu znepříjemňuje. S dětmi jsme výlety podnikali, ale to jsme byli dost omezení jejich schopnostmi, takže jsme jezdili pomalu a trasy do 30 km (tenkrát to byly celodenní výlety).
*
Děti vyrostly, ale jezdit se mnou moc nechtějí. Sára mi nestačí a Nicolas nemá pořádné kolo. Nabídla jsem mu, že mu kolo koupím, ale nechce. No a Michal ten o kolu nechce taky ani slyšet, raději něco kutí. Takže jsem chudák a jezdím si sama. Upřímně si ale myslím, že jsem ráda sama. Jedu dle svých schopností a možností a nemusím brát na nic a nikoho ohledy. Potíž ale přijde ve chvíli, kdy mám s někým jet a ohledy brát, protože toho nejsem schopná a dělá mi to potíže. Čili začarovaný kruh. V pondělí jsem vyhlásila pro lidi z práce cyklo-výlet do Jižních Čech (nechtějí kopce), ale zájemců je jen pár a tak nevím, zda se uskuteční. Dokonce jsem už i myslela na to, že se přihlásím na nějaký cyklo-zájezd s cestovkou, kde pak budou stejně výkonní potrefenci jako já. Jenže matka a žena ve mě vždy zvítězí a já si uvědomím, že pokud bych jela, tak to bude na úkor rodiny a to zase nechci.
*
Dobrá, nebudu už brečet nad rozlitým mlékem a dál se budu věnovat okružním jízdám v Pojizeří. Však je tam krásně....
*
Sára mi udělala krátké video z mé jízdy
*
Žádné komentáře:
Okomentovat