*
Ne že by šípkový keř měl pro mě nějaký zvláštní význam, to rozhodně ne, ale cestou na chatu jsem jich viděla mnoho přemnoho a byla to velká krása a také mi to připomnělo Večerníček Z mechu a kapradí, jak Vochomůrka (nebo Křemílek?) byl nastydlý a potřeboval šípkový čaj... však to každý zná.
*
*
Víkendové počasí vytáhlo všechny své zbraně a připomnělo nám, jak má vypadat letní pohoda. Teploty vystoupaly někam ke 30, nebe bylo jako malované a voda v Jizeře čistá a teplá. Pojala jsem tedy takový víkend po svém - sport a lenošení, nebo-li koupání, kolo a zahrada. Sáře se bohužel moc jezdit nechtělo, tak jsme jezdily jen na krátké vyjížďky, ale zase díky tomu jsme objevily nový kus lesa, pro nás naprosto neprobádanou oblast. Člověk jezdí jen po hlavní, ale občas je dobré odbočit. Život, rozuměj - vyjížďka, pak dostane další rozměr. Nejdřív jsme litovaly, protože cesta byla samý kořen a spadané větve, ale pak se před námi rozeběhla, lemovaná malými stromky, tráva nám sahala vysoko po kola, a na jejím konci stál velký dub.
*
*
*
Prostě nádhera. Dál byla cesta stejně krásná jako na jiných místech, akorát s tím rozdílem, že tady nebyla ani noha, ani kolo. Druhý den jsem vzala foťák, abych zkusila trochu té krásy nacpat na fotečky a ve chvíli, kdy jsem Sáře říkala, že je to naprosto super terén na běh, což ona moc nechápala a říkala, že jen úplný blázen by se vydal běžet na takovou nekonečnou cestu, tak v ten moment se proti nám řítil BĚŽEC! A běžel nějakým super rychlým tempem, protože já měla na tachometru 14 km/h, což nerozvlnilo ani lístek kolem mě, zatímco když proběhl běžec, stromy se ohnuly k zemi.
*
*
V sobotu jsem se dokonce i prvně koupala. Myslím, že jsem tím překonala svůj osobní rekord, protože 31.5. jsem do vody určitě nikdy nevlezla. Kdysi jsem do Jizery nevlezla ani v srpnu, ale loni, kdy jsem začala s otužováním, jsem své stresy ze studené vody odbourala a koupání v Jizeře mi začalo přinášet už jen radost. Mám své místečko, kde je voda hluboká, ale ne prudká a plavu si tam v protiproudu a nebo jen šlapu vodu. Po kole je to nádherné osvěžení. Martínek na mě koukal z břehu a chtěl do vody také. Myslela jsem, že bude ječet, což se i vyplnilo - ale ječel radostí.
*
Celé nedělní dopoledne jsem plela. Po dešti byla půda krásně rozmočená a plevel šel prakticky sám ven. Jenže sluníčko pálilo jak ďas a já byla úplně splavená a tak jsem před polednem popadla kolo a jela se vykoupat. Ta tam byla průzračná sobotní Jizera, teď mi u nohou tekla Ganga.
*
*
Chvíli jsem bezradně stála na břehu, celá upocená a natěšená, kolem mě lítal roj much a chmýří z topolů, a tak jsem prostě do té hnědé polévky skočila. Kráááása. Po obědě jsme se zase jely projet a zase jsme jezdily po vedlejších cestách a zpívaly si k tomu Den je krásný a Mám malý stan.
*
*
Víkend zakončila bouřka a průtrž mračen, ale to už jsme byli doma, doma chaos a prádla kopec. Uf, asi budu místo posilovny žehlit.
Více fotek zde:
 |
| Příroda |
Žádné komentáře:
Okomentovat