Začal mým klasickým trojúhelníkem - práce - posilovna - domácnost. Ovšem ve čtvrtek se ke mně opět zákeřně vloudila střevní chřipka. Statečně jsem se s ní v práci prala, ale nevyhrála jsem. Ještě před koncem pracovní doby mě Dan odvezl domů, kde jsem se zachumlala do peřin a usnula. V šest jsem se probudila zcela mimo, s horečkou a s bolestmi. Au au. Kupodivu horečka během večera opadla a bylo mi i docela fajn, ale tělo bylo tím atakem velmi vysílené. V pátek jsem šla sice do práce, ale na nějaké vyskakování to nebylo. Tož jsem ani s ostatníma nepila - slavil se vnuk kolegy. Jsem chudák, že?
*
Na chatu jsme jeli až v sobotu a bez velkých dětí. Odpoledne jsem si jela zajezdit. Využila jsem toho, že jsem sama (promiň Sáruško) a jela trochu těžší a delší úsek, který činil 40 km. Údaje z tachometru: 39,8/18,9/1:56/40,2. Nevím, zda mám 40 km považovat za nějaký super výkon. Od té doby, co jsem nakoukla pod pokličku běhu, mi přijde, že 40 km kde kdo za jedno odpoledne uběhne v pohodě taky. Dobrá, za 2 hodiny by to snad nedal, ale kdo ví.....
*
V neděli poprchávalo a tak jsem jeli brzy domů. A protože bylo opravdu brzo, šla jsem si ještě zacvičit. A také jsem upekla třešňový koláč. A vyprala. A uklidila. A večer jsem nemohla usnout. Vzpomněla jsem si na radu mé babičky, které říkala, že když nemůže usnout, tak si přeříkává, co všechno ten den dělala, ale musí se to říkat odzadu, tj.: vyčistila jsem si zuby, uklidila jsem nádobí z myčky, pověsila jsem prádlo.... atd. Ze zkušenosti můžu říct, že to zabírá, a že se člověk nedostane nikdy moc daleko.
2 komentáře:
no..metodu na spaní jsem zkoušela ale nikdy mi to nezabere a strašně mě to nebaví..přece neusnu u něčeho tak složitýho, jako je přemejšlení o dnu..vždycky se do toho zamotám.. :o)
Tys mi napsala? Sluníčko moje milované... :o))
Okomentovat