Chci bumbat... Chci kakat... Bolí mě bříško.... Tak to byly výkřiky, které mě mezi třetí a pátou ranní držely v bdělém stavu. Ne, neměla jsem radost. Vstávala jsem v půl sedmé jak praštěná pytlem. Do práce jsem dolezla s nechutí cokoliv dělat. Snědla jsem tvaroh, dala si kafe a přečetla bulvár. Přerovnala jsem šuplík. Přerovnala jsem druhý šuplík. Třetí nechám na jindy. Nejsem leklá jen já. Firmou se plouží spousta takových jako jsem já. Že by jarní únava? Co s tím uděláme? Půjdeme domů! :o) A doma uklidíme, uvaříme, vyžehlíme... Kdepak zabývat se jarní únavou. Práce šlechtí.
Běhat jsem nešla, na to nemám sílu, ale zítra.... Jen počkej, zajíci!
Žádné komentáře:
Okomentovat