Tučňáci

Toto mě vždy spolehlivě dostane i z té nejhorší špatné nálady

Zimní výběh

Tak nám trochu nasněžilo a sněhová přikrývka zůstala kupodivu ležet. Nevím, jak někde jinde, u nás se uklízením nikdo nezabýval, chodníky jsou jeden led. V sobotu jsem si chtěla jít zaběhat, ale odradil mě člověk, který běžel silnicí a to ještě very opatrně. Jenže v neděli sněhu přibylo a mě to nedalo. A vrátila jsem se z pokorou na ovál. Ovál byl schovaný pod sněhovou přikrývkou a spal. Byla jsem ten den první a jediná, kdo ho probudil. Nejdřív jsem si ovšem musela prošlapat cestičku sněhem, což se mi moc líbilo. Při druhém oběhu jsem koukala na své stopy ve sněhu, krásně a pravidelně se střídající, špičky trochu stočené dovnitř. Při dalším a dalším obíhání jsem si cestu pěkně vyšlapala a bohužel tím pádem i uklouzala, takže bylo docela náročné se udržet. Ale je pořád lepší po ukouzaném běžet než jít.

Šla jsem běhat s cílem vydržet hodinu a dodržet jeden z pokynů našeho západního souseda - běžet vždy dvacet minut, pak dvě minuty chůze, a hlavně hlídat tep. Čtyřicet minut jsem to vydržela, ale na posledních 20 minut jsem to pěkně rozjela. Celkem jsem uběhla 7,5 km (na to, že to bylo ve sněhu a občas mě brzdil vítr, to byla pohodě).

Při svém posledním neúspěšném výběhu, kdy jsem půl trasy jen šla (možná za to mohla tetanovka, kterou mi odpoledne píchli) jsem zjistila, že se mi výrazně vylepšil tep. Kdysi jsem i při rychlé chůzi měla tep 136, to pak bylo těžké mít ho nízko při běhu. Ale teď jsem ho měla na 100! A to je sakra rozdíl.
Mám z toho pokroku radost. Je to jedno z těch vítězství, které člověk poctivě vydřel a o to víc si ho váží.

Únava materiálu

Nějak mi to neběhá. Dnes jsme si vyběhla a po pár metrech jsem věděla, že daleko nedoběhnu. I stalo se. Ztěžkla mi lýtka, pak se mi do nich daly křeče a uf, uf, nešlo to. Stočila jsem trasu přes spodní sídliště a vrátila se. Půl trasy jsem jen šla, běžet nešlo. Myslela jsem, že ani nedolezu. Doma jsem si dala nohy do výšky a namazala je koňskou mastí. Asi to pomohlo, každopádně, teď mě nic nebolí, ale jinak mě to docela dostalo. Asi potřebuji víc odpočívat, nebo tělo dává najevo, že mu něco chybí. Přestávám mu rozumět - obaluje se tukem a nechce běhat :o(

No teda!

Večer u PC
Já: Jé, to je paráda. Když někdo navštíví můj profil, tak mi pošle známku a ono je mi to oznámeno na mail!
Michal: Ale, ale, co je to za profil?
Já: No na těch sportovních stránkách
Michal: Na sportovních stránkách Tě někdo známkuje? To jsou věci! A jak se jmenují ty stránky?
Já: wéwéwélíbímseticézet
Michal: Aha, tak to jo. A v jaké tam jsi kategorii?
Sára: Na odpis a Zadarmo

Příprava na půlmaraton

Ne, cíleně trénovat ještě nezačnu, jen popíšu své hledání za co nejjednodušší přípravou. Kdysi jsem se dokonce zabývala myšlenkou nechat se trénovat někým z PIMu, ale nakonec jsem došla k názoru, že až tak velké mé běžecké ambice nejsou a taky mi bylo líto peněz. Na netu je dnes tolik informací, že stačí mít vůli a jde to i bez dohledu.

Má první cesta vedla na behej, kde se na jaře připravovala na půlmaraton jedna holčina pod vedením Miloše Škorpila s cílem uběhnout ho pod dvě hodiny.
Mám podobný sen, byť o něco menší - stačilo by 2:15 (nebo nejhůř 2:30). Hledala jsem tam její tréninky a i nějaké našla. Moc se mi nelíbily (přestože vím, že ona to podle nich zvládla). Jsou takové so-fi-sti-ko-va-né. Jsem laik, amatér, tragéd, prostě někdo, kdo se běhu bude vždy věnovat jen na té amatérské úrovni, stačí mi jako trénink úkol: jdi a běž. A já poběžím :o)) Ale nacvičovat zakopávání, předkopávání, poskakování... Na to jsme stará (jj, samozřejmě to taky zkusím :o) Kromě toho jsou na dvacet týdnů, což znamená, že jsem s přípravou měla začít už minulý týden. A to je další věc, která mě od nich odradila, protože tím pádem zahrnují (pravidelné) trénování přes vánoce. Ne že bych se chtěla o svátcích ulejvat, ale třeba loni jsme měla pěkný zápřah a navrh jsem dostala angínu, takže se chci předem vyvarovat toho, že budu ve stresu ještě z toho, že nedodržuji tréninky. A v neposlední době mě odradila četnost, čili běhání prakticky denně.

Včera jsem tedy hledala nějaké další způsoby, jak půlmaraton natrénovat. A hledání přineslo ovoce v podobě úžasných stránek:

http://www.runnersworld.de/

A zde jsem nalezla to, co jsem si tak nějak představovala. Spousty tréninků pro různé úrovně a pro různé tratě. Vybrala jsem si tedy trénink 3x týdně po dobu 10ti týdnů (až přijde čas, tak sem přesný rozpis napíšu). To mi přijde optimální, protože stihnu i posilovnu a relax. Zda to bude stačit, to se teprve uvidí. Pokud mě tato forma dovede k mému cíli, použiju jí potom i na další cíle - třeba na 5km do 25 minut apod.

Oficiální příprava na můj první půlmaraton začne tedy v půlce ledna. Do té doby budu běhat tak nějak pro radost jako dosud, žádné stresy, žádné časy, čistě běh pro udržení formy. Zatím jsem přešla z 5ti km na 8. Do půlky ledna bych se měla v pohodě dostat nejméně na 12, no a pak to rozjedu.