úterý 12. července 2016

Holiday Road Beskydy - Praha

Dávno, dávno jsem se chtěla opičit po Machym a jet přes celou republiku z bodu A do bodu B. Dávno. Přišlo mi jako úžasné dobrodružství poznat lépe krajinu, kterou znám jen z dálnice nebo z doslechu, nebo z map. Ale chyběl hlavně čas a asi i chuť myšlenku dotáhnout. Až letos.. Letos najednou cvak v hlavě a plán jsem měla, dokonce jsem sehnala i parťáka, který by se té šílenosti se mnou chtěl zúčastnit. Ano, ano, vyhrála to Sáruška :o))

Takže plán: Sedneme i s kolama do vlaku, necháme se odvézt co nejdál od Prahy bez přestupů, tam přespíme a pak se v etapách přesuneme do Prahy. Na konci každé etapy si najdeme ubytování, přespíme a zase ráno sedneme.... Jak prosté. Až podezřele. Začátek šel - našla jsem vlak do Horní Lidče, ubytování v okolí ovšem žádné. Ani v okolí blízkém, ani v dalekém, v žádném. Všude plno! Možná nějaké ***** hotely že by něco měly, ale dávat za jednu noc nekřesťanské peníze se nám nechtělo. Jeden bodrý majitel penzionu mi sdělil, že touhle dobou jsou celé Beskydy obsazené, že rezervace se dělá tak půl roku předem, pro skupiny i rok. No tedy! Kdy já to jen četla, že do Beskyd nikdo nejezdí?! Začala jsem tedy plánovat z jiného konce.

Takže plán 2: pojedeme do Přerova, tam přespíme, ráno se vlakem přesuneme do Rožnova a tam své putování na dvou kolech začneme. Jenže tentokrát už jsem si netroufla držet se původní myšlenky, že kam dojedeme, tam se někde ubytujeme. Kdepak. Naplánovala jsem přesně etapy tak, aby na konci vždy čekal nějaký prostý pokojíček s vlastní sociálkou. Možná pojato moc masňácky, ale tak není mi dvacet, ani třicet, no skoro už ani čtyřicet ne.. abych jen tak spala pod širákem a pět dnů se nemyla teplou vodou. A kromě toho to měla být dovolená, čili jsem si ten čas chtěla užít a prožít :o) Celý jeden den jsem strávila tím, že jsem volala, klikala a stříhala a mám pocit, že jsem to moc krásně vymyslela. 

Větší oříšek než sehnání si ubytování se ukázalo zabalení si zavazadla. Nechtěly jsme si toho moc brát, protože kdo by se s tím tahal. Měla jsme každá přední brašnu a malý batůžek na zádech, já pak ještě zadní brašnu a brašničku na tyči. Ty malé brašny sloužily k takovým blbostem jako je gel na ruce, vlhké ubrousky, peníze, doklady a sladidlo do kafe (nikdy jsem ho nemohla najít :o). Batůžek na zádech vezl mikinu, telefon, zápisníček na výdaje a mapičky. Přední brašna vezla zbytek. Zbytek byl jedny ponožky, jedno prádlo, tílko na pokoj, cyklooblečení pro horko, lehkou bundu, nabíječky, mejdlíčko, deodorant, tužku na oči a pálivou mastičku na svaly. Zbytek jsem měla na sobě. Bylo nutné si přesně pamatovat kde co je, abych nebyla jak ty báby z účastníků zájezdu, co neustále hledaly pas. Za zbytečné jsem považovala lepení, velké světlo, zámek na kolo (váží asi tunu), regenry a jinou spešl výživu. Ač toho bylo málo co zbylo, musela jsem si zvyknout, že Meri ztěžkla, zpočátku to byl docela i boj.



Cestou jsem si psala poznámky:

1. Pondělí 4.7., Vyjíždíme

Spletla jsem se v čase odjezdu vlaku. Dvacetčtyři nebo čtyřicetdva, to je prostě hned. K vlaku jsme dolítly na poslední chvíli, naložily kola (trochu jsem předběhla) a šly se usadit. Prošly jsme celý krásně klimatizovaný vlak až jsme skončily v úplně prvním vagóně, úplně neklimatizovaném. Nestihly jsme si nic koupit k jídlu, kručí nám v břiše. Před námi 2,5 hodiny o hladu a žízni.
Přerov - vylidněné město. Pár přestupků a stojíme před ubytovnou. Celkem slušná, skromná a čistá za 315 Kč/osoba a noc. Hledání restaurace a centra. Vyptáváme se místních. Domorodkyně: Centrum? My tu snad ani centrum nemáme... Nakonec vzdáváme hledání nějaké normální hospody (Hele, koukneme tamhle a když to tam bude drahý, dáme si colu napůl) a kupujeme ve 21:30 kebab, sedáme k fontáně a cpeme se.


2. Úterý 5.7., Poprvé v sedle

Vlak plný kol, kolo přede mnou, kolo za mnou. Díky zpoždění vystupujeme ve ValMezu a tam své putování i začínáme. Prvních 10 km paráda, rovina. Nadšením jucháme nad každou trávou, nad každým stromem. Snad nám to vydrží. Najednou kopce, dle mapy tam být neměly. Pere se o nás Zlínský a Olomoucký kraj. Je vedro, slunce pálí. Vypadám jak rajče. První zastávka Kelč. Na náměstí u čongů kupujeme pití a svačinu. Vstupujeme do cizích životů. Lidi sami se nás ptají, kam máme namířeno a odkud jedeme.  Konec první etapy - motorest Osečanka, za námi 53 km (mělo to být asi 40) V Osečance na nás nemají čas. Chvilku zevlujeme, dáme zmrzku a pak se otáčíme a vracíme se k "Jadranu". Sníme oběd. Padne rozhodnutí jet dál. Máme sílu i chuť a času taky moře. Skoro každé místo, kterým projíždíme, je cosi nad Bečvou.
Skutečný konec: Olomouc. 101 km. Úplně v poslední chvíli slejvák, bouřka a mobily bez šťávy. Uchylujeme se do hotelu Gól. Za velký peníz málo muziky, pokoj je maličký a čpí, trochu to vyrovnává úžasná sprcha. Jdeme na večeři do centra. V noci spím jak zabitá.

3. Středa 6.7., Větrná etapa

Nejkratší etapa naší výpravy, čili nikam nechvátáme. V klídku dáváme snídani u Lidlu, v deset razíme směr Litovel. Strašně fouká. Nejede to a je zima. Cyklostezka, která měla být zlatým hřebem, se mi nelíbí, drkotá. Navíc jsme sjely z cesty, naštěstí do krásného lesa. Libujeme si, že jsme si to včera protáhly, že to dnes nebude tak kruté. V tom větru bychom to ujely horko těžko.
Stavíme se v Litovli na pivo, kofolu a zákuseček. Chvilku svítí tak zase jedeme. Oběd je v Mohelnici. Našly jsme zase jen čongy, jíme rýži s masem.

Zbytek cesty je strašný. Strašný! Kopce, vítr, spíš stojíme než jedeme. Můj morál spadl pod nulu. Bloudíme, mapa nás zavedla úplně mimo náš směr, do Loštic, města tvarůžků. Smradu jak v hradu. Nabízí tu i tvarůžkovou zmrzlinu. Obrátila bych se asi naruby kdyby mi jí někdo nabídl. 

Pohled na Bouzov a následný dlouhý sjezd mi lehce spravil náladu, jedeme nádherným zeleným údolím. Nikde nic, jen šťavnatá zeleň, nad námi kopce. Nádhera když do nich nemusím šlapat.

Ubytování máme v Trnavském gruntu, už se ten den ani nehnu z postele, k večeři si dám tvaroh a housku. Sáruš šla na polívku. Ještě si pouštím Mentalistu a tvrdě usínám. Hodně drsná etapa, krátká, ale vážně drsná.

4. Čtvrtek 7.7., Konečně slíbená smetana

Cesta dlouhá, kopcovitá leč malebná. V Moravské Třebové snídaně. Jsem nějaká unavená. Zase fouká, zase to moc nejede. Funíme do kopce, ani nevíme, zda správným směrem. Vede nás navigace Hugo. Celkem se držíme cyklostezky 186, skoro až do Litomyšle. Před ní ale lehký kufr, který nás do Litomyšle zavede (a to jsme nechtěly) a celkově nám putování prodlouží. Litomyšl se nám nelíbí, je plná aut a chaosu, nemůžeme najít cestu z města. Ale hodná cyklistka nás vyvedla správným směrem, děkujeme. Opět klid a nádherná zeleň. Kdyby ovšem Meri kdoví proč nevrzala jak stará herka.

Sára píchla přední kolo. Nemáme lepení, usoudily jsme, že bychom stejně nevěděly, co s ním. Hledáme servis, nacházíme nějakou autoopravnu a ochotného servismana. Do cíle už jen 14 km. Samozřejmě opět si to prodlužujeme, někdy je to značení k uzoufání.

Cíl - penzion Jangelec a výborná večeře. Dokonce i pivko a zákusek. 

5. Pátek 8.7., Nejdelší z nejdelších

Ráno se nám nechce vstávat, dáváme si načas. Přitom nás čeká 137 km. Jestli ovšem budeme bloudit jako skoro vždy, tak možná i víc. Loudáme se pro kola, Sára má to píchnuté zase prázdné. Pěšky jdeme do centra Vysokého Mýta a necháme kolo spravit (nová duše i guma). Pak si sedáme na náměstí a nacpeme se. Je hezky a nikam se nám nechce.
Abychom nemusely koukat do mapy, ptáme se na cestu. Pán s balíčkem a bicyklem se stal naším informátorem. Zřejmě místní patriot, protože nám přikázal si prohlédnout nejdříve třetí nejdůležitější barokní stavbu u nás - kostel svatého Vavřince (fakt koukal, zda k němu jdeme :o)). Následovalo klasické doleva doprava, z čehož já si nikdy nic nepamatuju. Na dva další doptání vyjíždíme z Mýta.

Konečně skoro nefouká, cesta se narovnala, jedeme jak namydlené. Děláme jen krátké přestávky, máme toho moc. Lázně Bohdaneč a zmrzka. Povídám: Sáruš do Chlumce kousek, a pak už jen nějakých třicet. Podle mě to těch 137 ani nebude, možná jen 100. Jsme štěstím bez sebe. Ukázalo se, že jsem si spletla místa - Chlumec nad Cidlinou není na soutoku Labe s Cidlinou. Ten je o dalších 25 km dál. Jsem na mrtvici. Nebýt nějakého dobrého cyklisty, který nám ukázal směr na Libice, asi bych ještě teď seděla u Lidlu a zírala do blba.

Už ani nejedeme po stezkách, frčíme normálně po silnicích. Na soutoku musíme posedět nad pivem. Dali nám velké, asi viděli, jak vypadáme. Po pivu se nám zdá svět veselejší a posledních 35 nebo kolik km nám připadá jako brnkačka. Chvilku tedy určitě. Jako naschvál nesvítí slunce, je brzy šero. Rozsvítíme blikátka, natáhneme reflexní rukavice, reflexní ponožku si dávám do přední brašny :o) Naštěstí není provoz.

Cíl - 146 km! Nikdy jsem toho tolik neujela. Jsem mrtvá, ale nadopovaná endorfínama. Sním polívku a jdu spát.

Epilog:
Celou sobotu jsem se léčila z šíleného kašle, bolest na prsou si vyžádala cibuli, taky jsem chodila každých 5 minut na záchod, no cítila jsem se mizerně. Vyjížděla jsem lehce nastydlá, cestou jsem neměla čas skuhrat, takže jakmile bylo vše za mnou, tělo si to vybralo. V neděli jsme ještě přejely do Prahy, nějakých 22 km by se řeklo, ale pro unavené jedince docela sousto :o))

Ovšem - bylo to celé neskutečné. Úžasné! Neskutečně úžasné!!!! Spousta historek, spousta fotek, objevení neznámého. Zjistila jsem, že když chci, umím číst v mapě a najít správnou cestu, a taky že vydržím víc, než jsem si myslela. A co teprve Sára, která s kolem skoro nekamarádí a jízda delší jak hodina ji nudí! 




15 komentářů:

Machy řekl(a)...

Super! Celou dobu jsem vám držel palce a teď ti tu netrpělivě chodím na blog a čekám, jak jste dopadly :) A jaké opičení? Každá cesta je originál šmouha, která nejde smýt. Gratuluju a těším se na další cesty :)

A sorry za tu návnadu na smetanu cesty - já jsem to jel v druhém směru z kopce :)

Leona Pulec řekl(a)...

Za smetanu nemůžeš - Litovelské Pomoraví je chváleno celým internetem :o)) Mě se tedy víc líbilo na Bečvě a pak dál kolem M. Třebové. Ale třeba to dělal ten vítr :o)
Rozhodně ale děkuji za inspiraci, vážně to nemělo chybu! Celé v kuse bych to ale nikdy neujela. V tom těm musím obdivovat

nikie řekl(a)...

Teda koukám, kam se hrabu! Hustý holky! Moc krásné!!!

(P.S. Až budete přístě chtít jet do Horního Lidče, ozvi se. 7km odtamtud bydlí naši a nocleh se tam vždycky někde najde :)

Leona Pulec řekl(a)...

Prosím tě, ty takové štreky dáváš běžně a bez piva na náměstí :o))
P.S. HL jako začátek putování mě lákal i proto, že se blízko nacházejí Pulčínské skály a to jsem si říkala, že jako Pulec je prostě musím navštívit :o)) Tak snad příště... Děkuji předem za nabídku

Malý medvěd řekl(a)...

Super, ty jsi akční jak film s Bruce Willisem :) jaké pak s tím štráchy, bez dlouhých cirátů vymyslet a realizovat. Tak to má být! Pobavilo mne jak přistupuje k absenci lepení - co nemáš nepotřebuješ - ono se to nějak podá - a podá :) Je vidět, že v tobě pořád bouří mladý a lehce lehkovážný duch mladého pulce :)
Ať se daří i dál!
Mm

Leona Pulec řekl(a)...

:o)) Zvláštní s tím lepením - snad každý mužský jedinec se nad tím pozastavil: Cože?!?!!, Vy nemáte/neměly jste lepení?!?!?!? Ale tak co já třeba s lepením, když si neumím na kole nic udělat, a i nanášení nano-mazání dopadlo strašně :o) Při svých vyjížďkách jsem si všimla, že skoro v každé vísce je nějaký cykloservis, nebo normální autoservis takže na tom jsem to postavila - kdyby něco, poprosíme někoho, kdo to umí ;o)) No a přesně to jsme pak udělaly :oD

Richard Strouhal řekl(a)...

Moc hezký! Ještě mě zaujal ten "zápisníček na výdaje" 😃
(Mohelnice a Litovel má města školní a rodiná).
R.

Leona Pulec řekl(a)...

:o) No mě zajímalo, na kolik takový lehce masňácký a přitom obyčejný týden vyjde, takže jsme si vše psaly. Nejvíc samozřejmě stálo ubytování, jízdenka a jízdenka pro kola, ale to se prostě nedalo nějak ošulit. Další velká položka byla nová duše a plášť. Jinak celkem se vším každá utratila tak 3tis.

Martina řekl(a)...

Ty brdo, ja ziram! :) To je neskutecny, jste fakt obe strasny borkyne!

Leona Pulec řekl(a)...

Dnes jsem četla v časopise Cykloturistika o rodině s dětmi, co ujela 2,5 tis!!!! km do Benátek a zpět. No to by mě švihlo. To je už sakra výkon :o) To my to jely na pohodu, kochaly se a dávaly svačinky, to by zvládl každý :o))

1bubobubo řekl(a)...

Parádní aktivní dovolená. Úplně jsi mě tím navnadila na nějakou "prasárnu" i když na kole nejezdím a ani ho nemám :-) Krásné fotečky! :-)

Advid řekl(a)...

Ty jo, super dovolená! Šikuly! To kolo - to byla tak velká díra, že bylo potřeba měnit duši i plášť? To musela být pořádná šlupka. Ale dvě ženy si mohou dovolit jezdit bez lepení. :-))

Leona Pulec řekl(a)...

Bubo: no, vy máte zase vaše běžecké "prasárny" :o))

Advid: měla i vadný ventilek a plášť nebyl z nejnovějších, tak jsme to nechaly komplet vyměnit

12HonzaDe řekl(a)...

Krasny a heroicky pocin..
Koneckoncu je uplne jedno, jestli pocity zazivame na zavodech, nebo osamele.. Mozna B) dava jeste silnejsi a trvalejsi zazitky..:).

At se dari! MSF! 12:)

Eva Klímová řekl(a)...

Čauky, sis vybrala špatný termín.....jinak bych Tě v Olomouci uvítala i ubytovala:) ale zrovna ten týden jsem taky byla pryč - Západní Čechy, jak jinak - kola:)
Ať se i nadále daří, ve všem co děláš! A hlavně pak o tom napiš:)