sobota 20. února 2016

Štěstí je mrcha

Mé poslední měsíce plynou poklidně, skoro až nudně. Díky tomu v sobě cítím jakousi rovnováhu, klid a pocit štěstí. Tuhle jsem si zrovna pokojně pila kávičku, koukala na modrou oblohu a mudrovala, že mi je tak krásně až to není normální a bylo mi jasný, že to nemůže trvat věčně. Říkala jsem si, odkud to asi přilítne. Ne že bych to přivolávala, nejsem blázen, ale člověk nemůže být permanentně šťastný a spokojený, leda by ujížděl na lexaurinu. No, a ono to přilítlo. 

Vplížilo se to někdy v prosinci. Nevím přesně kdy, ale jednoho dne jsem se z běhu vrátila taková zdrchaná, nešlo mi to, neuběhla jsem souvisle snad ani půl kilometru. Hrozně jsem kašlala, asi nějaké nachlazení. Chvilku jsem to nechala být, pak jsem si dala párkrát cibuli, mucosolvan, a zase cibuli. V lednu jsem si došla k doktorce, ale nic nezjistila. Dál jsem kašlala, zadýchávala se, běh jsem nechala skoro plavat, protože jsem z něj byla hrozně vyčerpaná byť jsem běhala jen indiánem. Stav se mi zhoršil natolik, že mi začaly dělat problémy i schody nebo lehké stoupání do práce. To už jsem samozřejmě pojala podezření...

Minulý týden pohoda, přišlo mi, že je vše ok, že můj klid, tedy ten běžecký, mě uzdravil. Inu nazula jsem kecky a vyběhla. Okamžitě jsem nemohla dýchat. Přecházela jsem do chůze abych se vydýchala, ale už to ani nepomáhalo, už si to prostě sedělo uvnitř. Tím se mé podezření potvrdilo - astma se znovu probralo. Dovlékla jsem se k začátku hájku a tam fakt na pokraji sil jsem se rozbrečela, protože mě to úplně sebralo. Chvilku jsem se litovala, utrhla si větvičku kočiček (včely stejně ještě nelítaj, ne?) a vydala se zase zpět.

Včera jsem byla znovu u doktorky abych to měla i s razítkem. Ještě musím na plicní, no ale to už je jen formalita. Jsem z toho špatná, špatnější než bych čekala. Před těmi víc jak osmi roky jsem kvůli astmatu začala běhat. Vymyslela jsem tenkrát, že musím být denně minimálně půl hodiny na čerstvém vzduchu. A to jsem teď mnohem víc, jen cesta do práce a z práce mi trvá bezmála hodinu. Takže nevím, co s tím. Asi budu chodit oklikou :-)

Nejhorší je vědomí, že si za to vlastně můžu sama. U nás v práci probíhala rekonstrukce, většinu času jsem tam byla - v prachu, hluku, ve výparech z barev a lepidel, z čerstvé malby... Ani náhodou mě nenapadlo, že pro mě jako astmatika to může mít neblahé následky. A má a tak se na sebe fakt strašně zlobím. Vím, že se z toho dostanu, že nějaký čas budu něco vdechovat a budu v pořádku, ale to mi nebrání se teď cítit pod psa.

10 komentářů:

Martina řekl(a)...

To mi povidej, ja to taky porad citim. Ale to se tak obcas stane, kdyz to clovek neceka. Za par mesicu to urcite zase prejde! :)

tucnak řekl(a)...

to rozběháš :-)

Unknown řekl(a)...

Martina: jasně že to přejde, musí :o))

Tučňák: tak určitě

Anonymní řekl(a)...

To je blbý, ale možný ... vrať se tam cos byla před osmi lety ;-) a zkus to znovu, půjde to 10x rycheji ... a svolej poradu itb :-) ... radílek tb

Unknown řekl(a)...

Držím palce, to určitě rozběháš :) A člověk se holt někdy sám k sobě zachová jako ... víš jak. A jak je psáno výše, teď to půjde zpět mnohem rychleji!

Marci řekl(a)...

Leono, držím palce, ať to co nejrychleji překonáš..

Liška řekl(a)...

Mrzutý, ale věřím, že dočasný. Osedlej Elíka a všechny svoje ostatní šemíky, občas vyběhni a astma pochopí, že u tebe se mu nebude dařit nebude :)

Advid řekl(a)...

Ajaj, to je smůla. Tak opatrně a určitě to bude zase brzo lepší.

kotouc01 řekl(a)...

Ahoj Leono, je mi to líto. Zvlášť když sama vím jaký to je. Určitě to dáš. Zlob se na sebe a vem si z toho ponaučení. Snad tě to zastavilo včas. Budeš zase běhat. Jen je smutné, jak si dovedeme ubližovat. Držím ti palce ať je to brzo ok. Terezka Sudetska

Unknown řekl(a)...

Tb: Dobrý nápad s tou hospodou, dávám výzvu na FB. Vrátit se zpět bude zajímavé, protože kroužit po večerech zase na oválu... Inu to je výzva ;o))

Báro a Marci, děkuji za palce. Určitě je použiju, minimálně při použití foukátka ;o))

Liška: no ještě že mám své oře! Už aby bylo i počasí abych je mohla vytáhnout ven :o)

Advid: i štěstí se jednou unaví. Ale tedy mohlo si sednout jinam, co? :o)

Terezka: Asi to tak má být, protože nic se neděje jen tak. Dál se zlobím, ale už míň - dala jsem si jógu :o). Taky si říkám, že všechno zlé je pro něco dobré, takže uvidím, co to bude. Moc děkuji za podporu.