úterý 10. června 2014

Kam vítr, tam plášť

Sama takové lidi nesnáším, a přitom jsem jedna z nich. Jsem tuhle zjistila. A že kolem mě jsou jen takoví. A je to dobře!

Začalo to kdysi dávno psaním si svých "výkonů" do excelové tabulky. Byla velmi sofistikovaná. Měla sloupeček počet kol a sloupeček délka kola a když jsem zadala, kolik kol jsem ten den na ovále obkroužila, vyplivlo mi to číslo. Skoro denně jsem se kochala, jak mi to pěkně naskakuje a když jsem jednou za týden naběhala 10 km, umanula jsem si, že příští týden dám dvanáct! 

Později jsem přidávala různé barvičky a ouška a sloupečky a řádky, až se má pestrobarevná a úžasná tabulka stala středobodem mého vesmíru. Hned tedy za během samozřejmě. Našla jsem i on-line deníček na Sportiversum.de a dost dlouho si tam zapisovala. Párkrát se mi dokonce podařilo svými naběhanými kilometry zaujmout přední příčky. Jenže pak se začalo proslýchat, že kdo nemá deníček na Mytreneeku, ten jako by nebyl. Aha, nový vítr! A tak se tam přihlásil Advid a Honza a Martina a Nikie a Peggy a já a další a další. No kopa nás tam byla. Vtipný bylo, že já i Martina, nebo možná i Peggy, ale to nevím jistě, jsme si daly odkaz na deníček na blog a začaly jsme tak trhat rekordy v návštěvnosti našich záznamů. Když jsme to párkrát vyhrály, změnila se tam pravidla, protože nejnavštěvovanější chtěli být kluci, co makali na kolech :o)

Mytreneek je vlastně má tabulka, ale veřejná. Na první pohled vidím vše, co vidět chci, nebo-li kdy-co-jak a za jakých okolností, nebo-li kolik jsem naběhala, nachodila, najezdila, jak jsem se u toho cítila, jaké bylo počasí a další důležitosti. A také vidím, co dělá zbytek světa. Jenže pak zafoukal nějaký vítr ze Sahary či odkud a všichni byli pryč. Nechtělo se mi je hledat, vystačila jsem si sama. Samozřejmě že na různých setkáních se bavili o svých výkonech a všichni věděli vše, ale pořád mě to nevyprovokovalo k tomu, abych pátrala. To nejdůležitější jsem se dočetla na blogu nebo se to dozvěděla u piva.

S nástupem Edy, čili cyklogarminu, mě lehký vánek odfoukl na stránky deníčku Garminu. Nijak mě neuchvátil, byť třeba Advid si ho pochvaloval a pochvaluje myslím dodnes. Sice si tam záznamy nahrávám, ale nijak blíž se s ním nebabrám. Zlobí mě totiž například to, že mi neukazuje mé neviditelné kopce! Ale s nákupem běžeckého garmínka alespoň koukám na jednotlivé kilometry a na počasí.

S nástupem trenéra přišel silný vítr, který mne zavál na www.runningfreeonline.com. No, tak ten se mi nelíbí vůbec. Přijde mi to nepřehledný, zmatečný a divný a ještě navíc anglický, dát komentář či vepsat poznámku znamená otevřít si stránku v jiném prohlížeči než v Chromu a na takové komplikace nemám po běhu náladu a chuť. ALE všechny jsem tu našla. Aha, tak sem je to tenkrát odneslo!

Kromě starých dobrých známých jsem našla i spoustu nových dobrých známých. Novinkou je lajkování výkonů. Takže nejen vidím, co kdo dělá, ale ještě mu můžu poslat dortík. A to se mi líbí. Dokonce i já občas dostanu dort, což se začalo podepisovat na mé tajli.

A kruh se pomalu uzavírá. Skoro všichni, co spolu mluvíme, máme garminy. Vítr duje z hor a je silnější něž kdy jindy. Ti, co byli na Mytru, se přesunuli na RS, ale odtud je vyfouklo tornádo Garmin na své stránky :o). Samozřejmě je možné, ba řekla bych jisté, že si vedou deníčků několik, a že jsou jak na RS, tak na G, tak na Mytru, tak na Endomondu, tak na FB...

Svět je malej, dokonalej. Vítejte ve světě tréninkových deníčků a sdílení aktivit. A kdo říká, že si deníček nevede, že na tom nezáleží, že nejlepší je ta svoboda běhání bez hodinek, tak ten... kecá :o)

Kdo ještě neviděl záznam z Hrbu? ;o))



1 komentář:

Leona Pulec řekl(a)...

Komentáře, co tu byly, zmizely jediným kliknutím - vrácením komentářů od google + do původního stavu. Kde jsou teď, to vážně netuším. Tak se omlouvám. Ale zase mohou komentovat všichni a už mi to nemusí psát do mailu :o)