Návrat k běhu po nemoci je tak ukrutně těžký, že bych se z fleku mohla vrátit k nadšeným zápiskům tipu: Jé, já uběhla 30 minut v kuse! Nebo: Celé čtyři kilometry indiánem! Aplaus prosím! Posun na hodinu po dvou týdnech je jistě také počin hodný záznamu a sdílení ;o)
Je dobře, že v této chvíli, myslím ve chvíli, kdy se vracím do běžeckého procesu, mám svého trenéra. Protože kdyby to bylo na mě, vyrazila bych první možný den tryskem někam do lesů a tam bych se jistojistě zrušila. Trenér mě totiž naučil docela zásadní věc - být v klidu když zrovna neběhám. Ať už proto, že jsem třeba nemocná. Nebo jsem někde mimo. Nebo jsem prostě mimo. Vnesl mi do života rovnováhu mezi prací, sportem a odpočinkem. Naučil mě hlavně odpočívat, vybírat si dny, kdy jen ležím a nemám z toho výčitky. A dal mým výběhům větší řád. Zkrátka: chrání mě přede mnou samou.
Někomu to nevyhovuje a je tváří v tvář běžeckému plánu ve stresu, mě naopak uklidňuje, když vím, kdy mám kolik běžet a jak rychle (není to článek od Endurainingu na objednávku ;o)) A proto mě i štvalo, když jsem byla nemocná, že mi všichni tvrdili: To máš z toho tvýho běhání! Přeháníš to! V tvém věku (!!!!) už bys měla mít rozum a nechat toho... Kdepak, nepřeháním, mám nad sebou dozor, který mě nenechá padnout vyčerpáním. To je takový vzkaz těm, co mi neustále mávají před nosem mým rodným listem ;o))
Jediná nevýhoda toho, že jsem se "uklidnila" je, že se mi vůbec, ale fakt vůbec nechce chodit na závody. Tak jasně, nechci, nemusím. Ale upřímně - předzávodní horečka, nákup talismanu, čili nových ponožek, shánění gelů, zkoumání trasy, dámské jízdy, no trochu mi to chybí. A já samozřejmě smím závodit, dokonce to mám doporučené. Takž když mi kamarádka přenechala svou registraci na Valašský hrb, chňapla jsem po ní všemi deseti. Odkojená oběhem Liberce mi nepřišlo, že to bude něco těžkého - prostě lesem párkrát nahoru dolů a jsem v cíli.
Poběžíte mimo silnici po značené turistické „pěšině“, která je vedena plynule vlnitým terénem. Inspirací našemu společnému závodu byla příroda. Její unikátní ráz, nádherný horský hřeben, který Vás pohltí svou podmanivou krásou. Poběžíme v lůnu přírody uprostřed lesů, budeme moci sledovat unikátní výhledy... to je Valašský HRB.
Má příprava spočívá v tom, že běhám v naší Polabské nížině, či doma v Praze, kde jsou jen neviditelné kopce, a říkám si: Co já tam budu dělat? V Beskydech... V lese... V blátě... Udýchám to? Jakže se běhá z kopce? A do kopce? Hm, a v čem poběžím, když mám jen silniční boty a to většinou už hódně oběhané? Na druhou stranu - o běhu na čas, byť je tam limit, nemůže být řeč, takže nemá smysl, se tím nějak zásadně zabývat. Vždyť poběžím pouhých 15 km. Do kopce půjdu, dolů se skulím (proporce bych na to měla..), nějak bude.
Akorát tedy co mě "maličko" trápí je, že součástí startovního balíčku je mapa...
11 komentářů:
Valašský hrb jsem běžel loni(50km) a bylo to supr. Sice poprchávalo a bylo dost bahýnka, ale i tak to byl moc povedený závod(včetně piva a klobásy) bez nějakých hrozných krpálů :o) A mapu určitě potřebovat nebudeš.
Jiřík
Mapu nebudeš potřebovat, trasa byla značená blbuvzdorně. Bude se ti to líbit!
cha, cha, když zvládl Valašský hrb takový "mapař" jako Jiřík, nechej klidně mapu na startu v batohu :-)
Zápisky komentátorů z loňska:
Jiřík:
http://behatnasbavi.blogspot.cz/2013/06/valassky-hrb.html
Jitka (3 díly! Krásně a živě popsané!!! Tady je první, další díl vždy nad tím)
http://mamavbehu.blogspot.cz/2013/06/me-prvni-ultra-aneb-o-bahenni-lazni.html
Díky vašim zápiskům se na to "třepu" ještě víc! Já se tak bojím a těším... :o)
Jano, i kdybych mapu náhodou měla s sebou, v konečném důsledku by měla stejný efekt jako ta v batohu na startu :o)
To je dobře, že jsi už OK a zpátky :-) Zuzka S.
...tak si zajed na chatu do Chocerad...tam nějaký treninkovy kopec najdeš ... jinak držím palce!
R.
No vidis.. Tolik jsi se bala.. a uz jsi na startu.. priste treba i celej, a za rok i ultra? :)
Drzim palce! 12:)
Hurá Leono, jsi moje spása a záchrana :-) Jsem přihlášený na 5Okm, ale nevím co mi na to řekne noha. Snažím se ji šetřit, ale kdo ví. Tak jsem si říkal, že bych se na místě podle situace třeba domluvil s pořadateli a běžel něco kratšího. No a pakliže noha bude protestovat, tak poběžím s tebou 15km a užijeme si to i bez mapy :-))))))) Hrbu zdar, ale jen tomu Valašskému :-)))
Zuzko, díky.
Richard: Chocerady mě nenapadly. A možná je to dobře - kdyby mi to nešlo, jakože to je jistota, tak bych se víc bála do Beskyd. Takhle doufám v zázrak :o))
12: Ultra NIKDY jsem tuhle psala ;o))
Bubo: no to je super! Ne to, že nemůžeš na svou trasu, ale že spolu třeba poběžíme. To skoro vypadá, že nezabloudím až se všichni někam rozprchnou :o))
Jaky to bylo? Pises uz report? Sem napnuta jako gumicuk.
April, teď jsem dorazila, doufám, že se mi to podaří i dnes sepsat - bylo to naprosto úžasné!!!!!
Okomentovat