Tři oříšky a jedno červivé jablko

Běžecká besídka byla letos prostě nej. Sešlo se nás rekordní množství (no možná Blogger roku měl účast vyšší). Někdo se jen mihl, někdo zůstal celou dobu, na někoho myslím ani nic nezbylo.. Popisovat průběh je úplně zbytečné, protože takové besídky mají všude průběh totožný: přijde se, hlaholí se, rozdávají se dárky. Objedná se první láhev, sní se první mísa, druhá láhev, další dvě mísy, pak třetí láhev... To už mají všichni ten roztomilý výraz: jsem mimo, ale je mi to jedno (morální kocovina se dostaví nejpozději při prohlížení fotek...) a všem je fajn.  Při tom množství lidí už nejde komunikovat jinak než tak, že se bavíte se svým sousedem po levici, se soudem po pravici a s protisedlým sousedem. Já měla vedle sebe Tučňáčka Renatu, Veverku Pražského a Rida, naproti Veverku Sudetského, Pavla, Janu, Věru a Evžena...

Jo Evžen, ten mi dal. Povídá: Hele, ty máš narozeniny někdy v půlce roku, že jo? Přikývla jsem. Já si to myslel. Až je oslavíš, tak já se ti budu smát, že ti táhne na šedesát! CÓ??????? No bude ti padesát, ne? CÓ!!!!!!!!!!!!!!!!! Teda, já tam sedím v takovém tom sklípkovém šeru, muselo mi to ubrat nejmíň deset let a on se mě zeptá, jestli budu slavit padesátku. Přitom padesát mi ještě dloooooooouho nebude. Také se mohl zeptat, jestli jsem náhodou nepřibrala, aby mě úplně dorazil :o). Samozřejmě že jsem mu to během večera párkrát omlátila o hlavu. A myslím, že v průběhu roku (spíš v průběhu příští pětiletky) mu to párkrát o hlavu ještě omlátím :oDDD

Veverka Sudetský, ten mi taky dal, ale na rozdíl od Evžena dárek. A sice dárek s příběhem.

To je vlastnoručně vyrobený šátek-had s mým logem. Ti broučci tam, to jsou běžci. Jsem tam zakomponovaná nejen já, ale i Honza12 ve svém žlutém tričku a ještě i oba Veverkové, taktéž ve žlutém tričku, aby v tom množství lidí nezapadli. Krása, co? Šátek koloval a lidi se tam podepisovali. Bohužel jsme měli jen fixu, se kterou se psalo dost blbě. Ano, nevím, čí byla, ale každopádně jsem jí stopila. Stejně tak jsme stopila i nějakou propisku O:o)) A kdyby chtěl někdo stejný šátek, nebo podobný, může si ho objednat přímo u Pavla Veverky-Sudetského v eshopu. 

Zajímavé je, že ten den jsem dostala obdobný dárek od kamaráda Ondry. Obdobný v tom směru, že je také vlastnoručně dělaný a také zobrazuje mé logo:

Ne, to už si nemůžete objednat nikde  :o))

A zlatý hřeb - červená obálka od Tučňáčka. Začala bych tím, že pokud něco fakt nechcete, hodně o tom mluvte. Třeba já rozhodně nechci své špeky. A drží se mě jak židovská víra. Taky jsem říkala, že nikdy nepoběžím maraton. Odšourala jsem tři. A na podzim jsem řekla, že v Plasech NIKDY nepoběžím nic jiného než desítku. Že se tam přece nevyšťavím v nějakých kopcích a v horku, když obojí z duše nesnáším. No co myslíte, že v té červené obálce bylo:

Renata, Renato, já tě asi uškrtím :oDDD Šok z tohoto dárku jsem zajedla sádlem, tlačenkou, řízkem, chlebem, sýrem, to všechno jsem spláchla rulandou a bylo mi to fuk. Druhý den mi to úplně fuk nebylo, protože jsem musela mít celý den povolený pásek u kalhot... 

Tož, super to bylo!!!