Další závod a další můj pokus si NĚCO udělat s vlasama. Nestíhám totiž jet za svou kadeřnicí aby mi zkázu, kterou způsobilo sluníčko (na hlavě mi vytvořilo jakousi žlutou helmu) dala do kupy. Koupila jsem si tedy barvu - světle hnědou, a v předvečer závodu si ji napatlala na hlavu. Po opláchnutí na mě koukala Sněhurka po třiceti letech od vysvobození princem s ofinou Kazisvěta. No potěš! Ještě že jsem se nepřihlásila do soutěže krásy, ale na běžecký závod :o)
Večer jsem si nařídila budík na šestou. Pak jsem usoudila, že vstát o pět minut dříve bude lepší a stihnu možná i kafe. Ráno jsem procitla dřív než budík, ale čekala jsem, až mě upozorní, že už. Už se nekonalo. Jak jsem totiž večer ubírala těch pět minut, neubrala jsem hodinu, takže budík by mě býval budil až v 6:55. Nastal obvyklý rituál: záchod - kousnout do snídaně - záchod - zuby - záchod - voda do lahvičky - záchod - záchod - záchod. Těsně před půl jsem nechala záchod záchodem abych stihla Pavla.
Cestou jsme zase nabrali Luboše a Lenku. S Lubošem jsme si vesele notovali, že to bude určitě strašný, že je teplo a ty kopce a tamto a ono. Závěr byl, že možná běžet v Praze a ne někde v Kotěhůlkách by bývalo bylo lepší. Po příjezdu Lenka utekla daleko od auta, že už to fakt nemůže poslouchat. To věřím, mě by to taky rozčilovalo :o)
 |
| ... a ty mi musíš zavázat střevíček... |
Bylo docela chladno. Vydali jsme se směrem k zázemí pro čísla a hledat ostatní. Nejdřív jsem narazila na Martinu, pak na Buba a Machyho a... a... a... jasně, všichni jsme tam byli, celá naše parta. Já se držela Martiny, ostatní najednou zmizeli. Až z fotek se to vyjasnilo - pánové totiž potřebovali svůj klídek a tak se trochu separovali :o)
Mezi nejhorší patřilo setkání s Hankou a Alenou. Tedy samozřejmě jsem měla ze setkání s nimi ukrutnou radost, ale začaly nám vykládat něco o oběhu louky přede všema maratoncema a půlmaratoncema. Prý na nás budou koukat a povzbuzovat. Udělalo se mi špatně. Myslím, že není nic horšího, než když bych měla svou parodii na běh předvádět před nabušenými atlety. Ani Martina nebyla nadšená. Obě jsme si totiž představily, že se zařadíme pěkně na konec všech a necháme je odběhnout. To, že běžíme před ostatními nás docela rozložilo. A to, že bychom ještě navíc měly obíhat přede všemi louku (Alena dokonce tvrdila, že je to neviditelný kopec, což jsem tedy ani já takto nevyhodnotila), to byl hřebíček poslední. Naštěstí se trasa změnila ;o))
Těsně před startem se k nám přitočila April, takže místo předstartovního stresu jsme vesele hlaholily. Ještě chytit družice a mohlo to začít. Start. Myslela jsem, že poběžím s Martinou, ale úplně jsem jí to neslíbila, protože se znám - buď zdechám, nebo mi to náhodou běží, je lepší se podřídit svému stavu a potřebám. A tak jsem běžela a běžela, v uších sluchátka, nevidím, neslyším. V lese to bylo nádherný. Cítila jsem takovou tu ukrutnou radost z té zeleně kolem sebe a vlastně i ze sebe. Běžně člověka oblbnou endorfiny po závodě, mě oblbly hned na prvních metrech. Běh v lese je jiný než na asfaltu - nepréruje to, musí se fakt makat. Do lesa běhat chodím, ale většinou běhám právě na asfaltu. Snažila jsem se tedy, seč mi to síly, a hlavně tep, dovolovaly. Na prvním kopci jsem udělala to, co ostatní - přešla jsem do chůze. Ale rychlé, aby tep moc neklesal.
Terén se různě vlnil a kolem dokola pořád ten krásný les. Rychlíci utekli dávno, pár lidí jsem kolem sebe měla, ale žádný dav to nebyl. Nevadilo mi to. Užívala jsem si to jako bych si šla jen zaběhat za barák. Na občerstvení jsme se zdržela - umyla jsem se a dolila si vodu do lahvičky. Pak za mnou docela dlouho nikdo neběžel. Nikdo přede mnou a nikdo za mnou. Endorfíny měly pré.
Blížil se konec. Terén se narovnal a mě odešly nohy. Nějak jsem se zadřela či co. Musela jsem se hodně
přemáhat, abych udržela tempo a nepropadla panice. V dálce jsem viděla dav a vytušila bránu. Dám sprint, posledních pár metrů dám sprint, to byla v tu chvíli má pozitivní mantra. Měla jsem sice dost, ale také jsem cítila, že ze sebe ještě něco vydoluju. Vstup k bráně zatarasili dobrovolníci a s úsměvem ukazovali kamsi doprava. A je to tu: LOUKA. Vběhla jsem na ní a v ten moment, jako by mi někdo natáhl přes hlavu igeliťák. Málem to se mnou švihlo. Louka byla čerstvě posekaná, z trávy se pomalu kouřilo, jak se voda odpařovala a navíc to bylo prostě šíleně daleko do cíle. Má představa o rychlém sprintu v cílové rovince vzala za své. Dokonce jsem musela chvilku jít abych popadla dech.
V cíli mě překvapily dvě věci - že to nebylo 10 km, ale 10,75 km (to neukázal jen můj garmínek, ale všechny další). Myslím, že taková zásadní věc nám měla být sdělena předem. Vím, že to není certifikovaná trať, ale když hlavě včas sdělím, že poběžím 11, naprogramuje podle toho nohy. A druhá věc - já byla první před našima holkama. No teda! Já jako nestor naší skupiny jsem byla první. Juchů!!! Tedy byly kousíček za mnou, ale to mi pro ten pocit stačilo ;o))
Chvilku jsme si v cíli rozjuchaně blahopřály, pak Iva málem zkolabovala a pak už byl oběd. Na výběr byl párek a vegetariánské jídlo. Co si dáš, ptám se Martiny. No to vege, párek určitě ne. Ty si dáš párek? Neřekla to jako větu tázací, ale jako větu výhružně-udivovací, tak jsem řekla, že to NIKDY. A šla jsem si pro to VEGE. Vege znamenalo si dát ovesnou kaší či instantní polévku s chlebem. Na to jsem tedy vůbec neměla chuť, ale když už jsem jednou řekla, že dám vege, párek musí být zapomenut. Vzala jsem si tedy talířek s polévkou a šla ji vysrkat. Martina koukla znechuceně na chumel nudlí ve žluté vodě a řekla jen: No fuj, to já si dám ten párek! Chápete jo? Já jsem srkala FUJ polívku a ona si pochutnávala na párečku. Ale dala mi půlku jedné nožičky i když jsem protestovala.
Postupně dobíhali půlmaratonci i maratonci, hlaholu bylo stále víc. Povzbuzovali jsme v cíli a čekali na naše kluky. Nejdřív si to přihasil Pavel, chvilku za ním i Honza a Stín. Ani jsme je nenechali pořádně vydýchat a sesypali se na ně.
Celé odpoledne bylo naprosto, ale fakt naprosto bezchybné. Pohoda, sluníčko, parta pohromadě, seznámení se s novými tvářemi, nudlová polévka... Všechno jednou skončí, ale nám se ani rozloučit nechtělo. Taky nám trvalo asi hodinu, než jsme se všichni nasoukali do těch správných aut a odfrčeli. Za rok jsme tam zas!!! Sice se říká: nevstoupíš 2x do stejné řeky, ale tak budeme doufat, že to vyjde :o)
 |
| Blogeři v Plasech (kdo nepíše, čte a chodí s námi na pivo :o) |
 |
| Honza12 na bedně! |
 |
| jedno pivo bylo někomu málo :o) |
 |
| osvěžuji mrtvolky |
23 komentářů:
Moc zive popsany.. Ctu to a jako bych tam byl!!! Jako bych tam bezel..
Velka gratulace..
Ovsem neskromne se pripominam.. kdo byli ti, co ti rikali, ze to bude fajn? Co???
MSF! 12:)
VŠICHNI :o)
Dobrá: děkuji všem, co mě přemluvili, abych jela a zúčastnila se! Díky. Díky. Díky.
a příště běžíš půlku ať víš zač je v Plasích perník :))
pěkně jste si to užili :-)
Ja Ti chtela dat ten celou nozicku! :))
II: to jsi uhodl!
Tučňák: škoda, že jsi nejela!!!!!
Sum: :oDDDDD To je pravda, jsi hrozně hodná ;o)
Leono, moc rada jsem te osobne poznala. Na 1/2M jsme myslim uspesne nabehly, mne ukazal Garmin 10.9K...
Taky se ta moje neteř musela vdávat tuhle sobotu. :-((Stejně jsem na dvě hodiny utekl z hostiny povzbuzovat na ženskou pětku. Ale to Baroko mě mrzí.
Evžen
Notovat si s Lubošem, to už je hodně špatné. :-D
Díky za osvěžování.
mrtvolka. :)
Tak to jste si to tam pěkně užili:-) Já jsem z rodinných důvodů jet nemohla a dala svoji registraci kamarádce. Mooooc mě mrzí, že jsem tam nebyla, strašně ráda bych se s Váma všema taky seznámila doopravdy a nejen virtuálně :-)
Zuzka Součková
Jsem zvědavý, kolik vás příští rok přijede... :)
Jinak super výkon na to, že se ti nechtělo. A ta louka je fakt drsná, vím to !
To je furt jak nemáš ráda neviditelný kopce a vedro..a pak si to v naprosto viditelnejch kopcích při sluneční grilovačcce přihasíš do cíle jakoby nic :)) Gratuluju! Jo a příště do stejný řeky vstupovat nebudeš - poběžíš přece půlku :)
Leono, tu krásnou trasu běhám tak 2x týdně, ale takhle hezky popsat ji neumím :-) Jsem ráda, že se vám tu všem líbilo, takže za rok zas..PS: My jsme si s Leonou říkaly, že na těch stupních vítězů není Zuzka Součková, ta přece vypadá jinak :-))
Marcela
Marcelo, no právě... to jsem ráda, že jste poznaly, že to nejsem já :-D
A pak mi bylo blbý, abyste si nemyslely, že se k vám nehlásím... Gábina to chtěla uvést při registraci na pravou míru, ale pořadatel to nijak neřešil... trochu jsem ale asi propásla svoji šanci, Gabča běhá pomaleji než já, tak teď skřípu zubama :-))) ZS
Totálně s prstem v nose - a ještě jsi zvládla křísit padlé! A půlka? Proč půlit něco tak krásnýho? Když už, tak už, ne? ;-) (dala bys to, věř mi!)
April: já taky. A moc děkuji za dárky. Hlavně osvěžovač se velmi osvědčil :o)
Evžen: no tak příště včas zjisti všechny termíny závodů a vylaď s termíny společenských akcí. Jo, a Baroko je oboje ;o)
Advid: po závodě si pěl každý svou písničku :o))
Není zač
Zuzka: chvilku jsme ostřili na bednu, ale pak jsme usoudili, že to ty být rozhodně nemůžeš :o)
RVM: nechci to zakřiknout, ale určitě hodně :o)
Louka je šílená. Fakt horší než kopec!
Iva: ale prosím tě, vždyť jsme byli pořád ve stínu (tady konkrétně myslím to místo, kam nedopadá světlo :o). Jen ta nasvícená louka, to byl horor. Začínám při slově LOUKA mít pupínky... :o)) Jo a moc díky za fotky, jsou super úžasné
Marcela: ty už jsi toho přejedená, víš? Musíš občas běhat jinde ;o)
Jitka: ty máš asi ještě úpal :oDDDD
Leono, tak že příští rok poběžíme spolu 1/2M. Budu ti dělat vodiče :-) Letos jsem nikoho nepřesvědčil, nikdo nechtěl osobního vodiče na 2h a přitom z pohledu do výsledkovky tam okolo 2h někteří známí byli :-))
Akce to byla parádní a opravdu "velká trojka" závodů (Krušovický soudek, Žebrácká 25 a Baroko) by se mohla stát místem setkávání :-)
Zkoušel jsem přesvědčit příbuzenstvo, aby svatbu přeložili, ale neprošlo to. :-))
Leono, až Tě někdo bude chtít naštvat, tak stačí říct "rtuťovitá Leona běží na louku" a je to jasný. :-)
Bubo, 2 hodiny nemám ani na asfaltu, natož někde v lese... Já bych raději zůstala u té desítky, ta je taková bezpečná...
Evžene: to ti musel někdo poradit!!!! :oDDDDDD Ale jak řekl David: Buď ráda, že tam nebylo žlučovitá...
Jó kolečko v Plasech...tenkrát jsme ho běželi na začátku a 2krát? ...děsný, přepálila jsem samo začátek /přece nebudu poslední/ a na prvním kopci jsem totálně odpadla. Byla jsem rozhodnutá, že to na první občerstvovačce zabalim...ale byla tak daleko..."no vracet se už nebudu".Takže jsem nakonec úspěšně dokončila.Je to jedna z nejkrásnějších tratí.Perfektní atmosféra...Bohužel jsme to nějak prokaučovaly.Praha byla letos špatná volba.
A k tý GPS ,nevim jaký máte zkušenosti, celkem by mě to zajímalo.V Praze mi naměřila 11.2 km!!!! a foot pod 10.24..GPS přestávám věřit, opakovaně se mi nezdála vzdálenost vzhledem k času a mojí výkonosti...v lese bych to ještě brala , ale na silnici ve městě?
Tak gratuluju a užívej podzimní STUDENÝ počasí.
..u nás v LBC včera 12°C jupíííí
Megatrága
Meg: ano, konečně chladno. To se to běhá! Jsem u vytržení :o))
GPS - všem, co jsme se o tom bavili, to ukázalo víc. Na půlce asi jen 400 m, nám na desítce 700-1000 m, což je dle mého názoru hodně, to ale asi není chyba GPS, ale měření trasy. Někdo říkal, že přesně je jen maraton. Co se týče měření doma za humny, tam to dle mého sedí
Okomentovat