Ne, to pořád není příspěvek o tom, jak jsem se zúčastnila velmi malého závodu, kde jsem byla velmi vidět. A že jsem tam běžela stejně "kvalitně" jako v Drážďanech a byla jsem dokonce druhá v kategorii. To je z úplně jiného soudku...
Moc se mi chtělo jet do Německa. Jednak na trhy a jednak na nákupy. Ale pořád nebylo jak a s kým a kdy a tak, takže se mé přání pomaličku přesouvalo do kategorie Nesplněné. Až jednou našla Sáruš na netu nabídku Slevomatu na zájezd do Norimberka. Zajásaly jsme a zájezd si koupily.
Budík mě vytáhl z vyhřáté postýlky ve 4:15. Napůl spící jsem si udělala snídani, popadla malý batůžek, plný nákupních tašek, abych nemusela chodit s igelitkama, které fakt nesnáším a jen se lehce oblékla, aby mi nebylo v kabinkách vedro. Sice jsem si chtěla vzít šálu, kdyby něco, ale ta ležela v pokoji a já nechtěla rámusit.. No, snad nezmrznu, že?
Sára už čekala před domem, utíkaly jsme rychle na metro, aby neujelo, dojely na Budějovickou a tam už nás za chvilku nabral bus. Ještě že! Rtuť klesla na -4 a trochu foukalo, nic moc příjemného tak brzy ráno. Autobus se pomalu plnil, ačkoliv původně mělo jet pár lidí. Ale zřejmě jsme nebyly jediné, kdo si chtěl zanakupovat. Cestou nám průvodkyně vyprávěla zajímavosti o Norimberku i Německu, což ve mě občas vyvolalo úsměv na tváři. Nevím, no, jestli se muselo připomínat, že Německa byla dvě, když věkový průměr osazenstva byl asi 150 let. Ale budiž. Ovšem když jsem slyšela, jak vyslovuje některé německé názvy, to už jsem měla dost. Pak přišlo: Kenig štrase, a to jsem nevydržela a zvolala jsem: Ježíši jakápak štrase!!!!, štráse je to. Přede mnou sedící muž souhlasně pokýval hlavou, že už bylo na čase aby jí někdo poopravil. No, ale jinak byla v pohodě a slíbila nám, že v Norimberku je všechno jako doma, normální adventní neděle.
Součástí zájezdu byla i prohlídka historických objektů s výkladem. Domluvily jsme se, že se skupinou půjdeme abychom nebyly za kulturní barbary a pak teprve vezmeme obchody a vánoční slevy útokem. Jenže jakmile se v Norimberku dala skupina do pohybu, bylo jasné, že to nedáme, protože tak pomalu se neplazím ani já na závodech.
A tak jsme se odpojily a vyrazily vstříc adventnímu Norimberku. Trochu nás zarazilo, že je všude zavřeno, asi málo hodin. Možná otevírají v jedenáct. Ve dvanáct? V jednu? No uvidíme... Pomalu jsme procházely ulicí, bylo nám dost zima a fakt jsme se těšily, že už něco otevřou, abychom se zahřály. Došly jsme až na Hauptmarkt, který byl zaplaven stánky s vánočními lákadly, hlavně norimberskými perníčky a punčem. Celý jsme ho obešly a šly se kouknout, jestli už je někdo otevřeno. Nebylo. To už nám tak nějak bylo jasné, že ani otevřeno nebude. Že adventní neděle je pro Němce normální neděle, čili žádný důvod otevřít obchody, ale jít si koupit punč a perník a zalézt doma k telce.
Ačkoliv jsem měla s sebou řízky - jako správný turista, zalezly jsme do KFC a najedly se tam. V jednu chvíli jsem měla dojem, že za oknem cosi padá. A padalo a padlo, až celé město zapadalo. A my taky. Má nálada byla myslím na mínus dvaceti a nepomohl ani punč ani nic. Asi po osmdesáté jsme obešly trh a přilehlé uličky včetně dětského tržiště a uchýlily se tentokrát do mekáče na kafe a perníčky. Odjezd byl naplánovaný až na skoro půl šestou a já myslela, že to nepřežiju. Sedm hodin v té šílené zimě, v chumelenici, bez čepice, bez šály, bez nakoupených dárků, to bylo fakt moc. Ačkoliv beru většinou věci s humorem a dokážu si na situaci najít něco pozitivního, tentokrát mi to nešlo a byla jsem protivná až hrůza. 
Od pěti jsme podupávaly na místě srazu a vyhlížely ostatní. Říkala jsem, že jestli někdo přijde s igelitkou, na místě ho srazím do sněhu. Ale ne, nikdo nic neměl. Tváře většiny byly stejně zakaboněné jako ta má. I když já v tu dobu najednou byla veselá a celá situace mi byla k smíchu. A našla jsem i konečně to pozitivní: jsem odpočatá. Však kdy jindy bych si měla udělat výlet když ne v největším předvánočním shonu, že?
Trochu jsme se bály cesty domů, ale bylo prohrnuto a tak jsem už v půl 11 padla naprosto vyčerpaná do peřin. Sláva nazdar výletu, už nikdy o adventu do Norimberku.
P.S. K tomu nadpisu - všichni se tím náramně bavili a všichni říkali, že to je jasný, že na Západě nikdy o adventu nemají otevřeno! A že to nikdo neřekl třeba ve čtvrtek ;o))
11 komentářů:
Moc si vzpominam na velmi podarenou konferenci v Rakousku, ktera koncila v sobotu ve po obede. Tak nejak jsem si naplanoval, ze vyrazim(e) do prilehleho mestecka, projdeme se, koupime neco drobnosti, neco k jidlu a piti..:).. konec uz znas.. v sobotu odpoledne zavreno a v nedeli jakbysmet. Takze stopem pryc do viru velkych mest, kde byly otevrene aspon hospody! Od te doby nikdy na podobnou "kontrolku" nezapominam (nakupovat v nedeli?)...Myslim, ze si to taky vsichni zapamatujete:) At se dari!
Ale tak já vím, že oni v sobotu v poledne(odpoledne) zavřou a konec. Ale že i o adventu to mě vážně nenapadlo :o)
hlavne fakt nadherny fotky jako! uchvatne!
jéje, moc díky za pochvalu! Za odměnu jsem tam dala ještě jednu ;o)
Takhle jsem pred deseti lety v Holandsku malem chcipla hlady: prijela jsem v sobotu v poledne autobusem a obchody vcetne samosek otviraly az v pondeli po obede. V leckterych castech zeme je to tak dodnes, a HLAVNE v adventnim obdobi.
:-)) Nejlepší fotka je zasněžený pulec. :)
April: to je taky dobrý. Z toho plyne: řízky vždy s sebou :o))
Advid: :oD nejen zasněžený, ale velmi naštvaný ;o)
kdybych viděla jen ty fotky, tak bych řekla, že jste si to užily :) .... jdu hned přeposlat ségře, jede do Norimberka tuto neděli :D
Renča: To byly úsměvy do objektivu :o))
Ať si to tam sestra užije. A jestli budou mít čirou náhodou někde otevřeno, tak mi to prosím ani raději nepiš :oDDDD
Náhodou, mě se tam libilo O:-)
No to je jasný, že se ti tam líbilo - ty jsi měla šálu :oD
Be ne, alespoň jsme se navzájem užily, viď?
Okomentovat