Všechno je v životě poprvé. A já dnes poprvé...vzdala :o) Přitom to začalo tak nevině...
To mi začátkem týdne napsal pokušitel Luboš, že běží o víkendu Žebráckou pětadvacítku a jestli nechci jet taky. Že poběží pomaličku. Byla jsem právě dobrého rozmaru, odpočatá po dovolené, celkem akční červenec za mnou, inu - kývla jsem. A to i přesto, že jsem viděla profil trati, kterému vévodil obrovský kopec. Mě i na neděli vyšel v plánu běh na 18-21 km tak jsem si řekla, že je úplně jedno, jestli si zaběhnu za humny, nebo za lehce vzdálenými humny.
Od středy jsem byla ve stresu. Byla jsem si totiž zaběhat a ukázalo se, že nohy mám těžké, kolo se na běhu nemile podepsalo. Vyzvídala jsem, jestli si můžu vzít kolo, že bych si trať projela a dělala pojízdnou občerstvovačku. Prý: Prosím tě, jsi dříč, to zaběhneš. No, když si to někdo myslí.
Na druhou stranu jiný kamarád pochyboval, že to uběhnu a děsně se divil, že si věřím, že bych v neděli vůbec dokázala vyběhnout (takže výzva ;o)
Dva dny před konáním, kromě toho, že jsem byla neustále na toaletě, jsem měla šílené sny o tom, že jsem zmeškala start a že mi kluci ujeli. Škoda, že se to nesplnilo :o)) Ráno v sedm mě naložil u nás Pavel, nabrali jsme Luboše a jeli jsme vstříc novým zážitkům. Jak řekl Luboš: Co by člověk neudělal kvůli zápisku na blog :o)
Přijedeme na Žebrák, kolkolem jen kovaní závodníci - štíhlí, vyběhaní, namakaní. V šatnách jsem se seznámila s RVM, který si přijel opravit čas (a i se mu to podařilo), krátké, ale milé setkání - ráda jsem ho poznala. I on byl vlastně mou inspirací, protože loni do toho šel s minimem km v nohách a nakonec se do cíle dostal, byť při tom dost trpěl.
V devět startovala skupina Starší a pomalí. Chtěla jsem s nimi běžet, jenže ono jich bylo asi pět, jedna žena a čtyři veteráni, a já blbec si říkala: Ježíš, no to by na mě všichni viděli, to raději počkám na chumel. A vím, že jsem to měla udělat a být raději chvilku vidět, protože to, co se odehrálo o hodinu později, to mě tak nějak totálně dostalo.
Zařadila jsem se s Lubošem na konec, Pavel jako rychlík šel blíž k čáře. Ozvala se děsná rána a vyběhlo se. Silnice se lehce zvedala takže jsem už v první zatáčce ztrácela. Luboš se ohlížel kde jsem, ale říkala jsem mu, ať si mě nevšímá. Byla jsem úplně vyfluslá jak moc jsem se snažila ostatních držet. Jedno kolo, druhé... To už jsem měla své předposlední místo jisté. Chtěla jsem skončit hned, ale bylo mi to trapný. Trochu jsem se chlácholila, že se po pár kilometrech dech zklidní, nohy si zvyknou a poběží se mi dobře.
Ještě jsem ani nevyběhla z města a už jsem nikoho neviděla. Jen Luboše trochu v dálce. Hlava mi šrotovala, analyzovala jsem situaci. Předběhla mě holčina, co byla za mnou, vzdalovala se a já osiřela. Vedle mě jela sanitka. Zastavila jsem se, šla k nim a povídám: Jeďte, já se vracím. Vyjádřili strach, jestli mi něco není, tak jsem je uklidnila, že jsem v pohodě, jen je mi horko a na to, abych to celé uběhla prostě dneska nemám.
Sundala jsem si číslo, složila ho do čtvrečku a vracela se k městu. Najednou vedle zastavilo auto a řidič mi povídá: Pojďte, my vás svezeme. Vy jste běžela vedle našeho kluka, měl červené triko. Vsadil se, že to uběhne, to je blázen, no snad to přežije (přežil, v cíli jsem mu gratulovala).
No, a pak jsem šla do šaten, které mi otevřel ochotný školník, pozorovala jsem jak dobíhají ti nejrychlejší, tleskala a povídala si se Šárkou, jednou z pořadatelek a hlavně s účastnicí loňské Pětky, kdy vyhrála s dcerou zájezd do Paříže.
Pocity se ve mě různě míchaly. Nejdřív samozřejmě úleva, že už nemusím běžet, pak trochu smutek, chvíli i vztek, pak tak trochu melancholie, když lidi dobíhali a já věděla, že to tentokrát nezažiju. Doteď nevím, zda jsem to neměla překonat. Ale asi ne, myslím, že to bylo rozumné rozhodnutí.
Kolem poledne doběhl Pavel, takže už jsem nebloumala sama. Najedli jsme se a společně čekali na Luboše. Bylo to docela napínavé, protože pořadatelé už uklízeli a Luboš nikde. Pavel se šel zeptat, jestli o něm něco nevědí - nevěděli. A pak, chvíli po 13té hodině se objevil i on a spolu s ním má kámoška Sanitka.
Čekali jsme na vyhlášení vítězů i tombolu, ze které si oba kluci odnesli nějaké maličkosti a pak už jsme frčeli do Prahy. Doma jsem úplně vytuhla. Asi moc emocí na jeden den. Chtěla jsem si jít zaběhat, ale místo toho píšu. Dnešek jsem běžecky vlastně úplně zabila...
Můj výkon: 2,55 km za 16:29
Letos mi to prostě nějak neběhá...
P.S. Né, fakt se na vás kluci nezlobím, zase s vámi určitě "poběžím" ;o))
20 komentářů:
Bylo to s tebou prima jen je škoda že tě ta sanitka tak rozhodila protože jinak by si to "určitě" dala. Nemám tu sanitku rád :)) Sežrala všechny co sem předběhl :)) a pořád mi šlapala na paty :))
I na dalku jsem byl s vama, podle toho jak pises ty a jak mi privatne sdelil Lubos, bylo to naprosto skvele a evidentne jste si to moc uzili..
Z DNF si nic nedelej, patri k zivotu a odrazi ze jsi sla tradicne do toho po hlave, coz je moc dobre.. Priste podporim!!! MSF! 12:)
Ahoj Leono, já jsem ta žena, co běžela s veterány :-) V loňském roce jsem běžela poprvé a vůbec jsem nevěděla, co od toho čekat..takže jsem se dohodla s organizátory, že poběžím s první vlnou (to nás bylo ale daleko víc), No a letos jsem toho využila zase...má to svoje výhody - není tak velký horko, jsem o hodinu dřív doma a nestresuju se sanitkou :-)) Ale jinak fakt pěkný závod, za rok to půjde...
Marcela (Marci)
II: To asi nebyla jen ta sanitka, to bylo úplně všechno :o)
12: Ano, moc jsme si to užili. V dobrém i ve zlém :o)
Marci: vím to, jen jsem to, že jsi to byla ty, zjistila později. Já si pamatuji obličeje, ale jména většinou ne a tak jsem se Šárky zeptala na jméno a byla jsem doma. Viděla jsem tě dobíhat, chtěla jsem ti jít gratulovat, ale pak už jsem tě neviděla..
Takže ti gratuluji takto, jsi fakt dobrá, že jsi to zvládla!
Vidím zde jistou paralelu se závodem Šárky Sudové (http://sudova.blog.idnes.cz/c/282457/Beskyde-Beskyde.html) :-D
Advid: Jo, Šárku sleduji (viz Blogy, které sleduji). O týden dřív to vyšlo v tisku. Ona je super a úžasně píše. Hledala jsem jí na fotkách závodu a nenašla. To je divné, že ty její trencle nikdo nevyfotil (asi to byla jen nadsázka :o)
nic si z toho nedelej - nemusi byt kazdy den posviceni - obcas to proste nesedne ...me nejspis ceka neco podobneho na Baroko pulmaratonu ... nejak nemam odbehano, co by bylo potreba. dulezity je nenechat se tim rozhodit!
Prosím tě, Renato, ty běháš dobře, koukám k tobě do tabulky. Baroko zvládneš v pohodě :o)
to je mily, ze si to myslis, ale kdybys me zazila v realu jak funim a leje ze me pot :) mokrej tucnak... do kopcu nejsem schopna ovladnout sve plice, natoz nohy a baroko je vyhlasene svym narocnejsim terenem. ale jak se rika: huvidime!
Škoda, škoda, že jsi se nechala tak brzo vycukat. Stačil ještě kousek a už to bylo jen z kopce :-) Taky se tam jednou rád podívám, on se tam člověk pokaždé dost zpotí :-)
Renato, těžko na cvičišti, lehko na bojišti :o)
Rendo, mě to tak šrotovalo, já byla ze sebe tak hotová, z toho kilometru za 5:45, z toho, že jsem sama, že.... Že bych neuběhla už ani metr. A je zajímavé, že Pavel tam v těch místech taky měl loni krizi a říkal si, že to snad zabalí (a že je tedy úplně jiný level než já a letos to dal za 1:53).
Pristi rok pobezim taky a tim od vas tu pitomou sanitku odlakam. Hlavu vzhuru a mysli na to, ze jsi vyhrala nad vsema, kteri se ani neodvazili postavit se na start (jako treba ja).
No April, jsem v těžké běžecké krizi :o)
Příští rok si vezmu kolo a budu vám dělat pojízdné občerstvení. Už teď se těším.
Jakapak krize? To rozbehas :o)
:)) Mohla si ta sanitka dat odstup, abys ji nevidela tolik :)))
pulec: No já ji sleduju právě díky tomu, že ji máš ve sledovaných blozích. :-) Asi si ji taky přidám. Občas kouknu i na módní peklo. Jsou tam dobrý špeky. :-D
Pulče, tak jsem četla i u II a taky bych byla z té sanitky rozhozená,(někdy prostě není den, no, co) velmi vám děkuji oboum, vaše články mne uklidnily :-) a jsem převelice zvědavá, jestli v Blansku na půlmaratonu taky mají sanitku. Jen tedy zatím nevím, jestli dopadnu jako ty nebo jako II. Furt nejsem po nemoci v kondici, naběháno nemám, ale vzdát to předem nechci.
Jani, to snad ani nebylo tou sanitkou to bylo úplně vším :o)
Neboj, Blansko zaběhneš. Už teď se těším na report. Držím pěsti
...klíííd, na Brixenu mě sanita dovezla do cíle, člověk se z toho docela dlouho vzpamatovává, ale časem to přejde, nejlépe si něco pěkného zase zaběhnout, já si spravil chuť na 24 hod na Kladně:-),
Leono, doháním čtení blogů a vidím, že jste ze sebe udělali s Lubošem "Taveňáky" hned na prvním km:-((Příště začneš o minutu a kousek na km pomaleji, na 10km – na konci stoupání přidáš a bude to v poho :-) Někdy prostě není den, tak že hlavu vzhůru :-) MSF
Okomentovat