mám tu dvě židle. Ano, to je můj věk, jen nemám vrásky jako důkaz ;o) Ale jo mám, to je jen kus reklamy na krém proti vráskám, a tu větu říká asi 15ti letá holka, která vůbec netuší...
Vždy, když se dostanu do dalšího levelu, je mi tak nějak všelijak. Jako asi všem, co jim to naskakuje rychleji než když jim bylo -náct nebo lehce -cet. Už se nejde opít do němoty a zapomenout, protože z takové akce se člověk v určitém věku hrabe asi týden. Je mu nejen děsně dlouho zle, ale ještě dostane angínu, pět oparů a pleť se mu vrátí do puberty, což nebylo slušivé tenkrát a není ani teď. Po úplném vystřízlivění tělo jede v jakémsi úsporném režimu a vrásky mají hloubku Macochy, čímž se opět prohloubí depka z nového čísla a opět přijde chuť se raději opít a zapomenout (ty jo, mluvím jak alkoholik :oD). Věčný koloběh to je. V ty dny nepomáhá ani běh ani nic. Možná nové tričko, co schová břicho a špeky kolem dokola, čili nejlépe pytel, který si člověk zaváže pod krkem a není vidět vůbec nic.
No, abych se v tom moc nezahrabala, raději začnu rekapitulovat červen.
Červen byl nádherný a velmi nabušený měsíc, spousta novinek se v něm udála. Začalo to Pětkou* a končí mým novým číslem. Mezitím v rychlém sledu byl např. závod v Olomouci a dámská jízda, výlet na Slovensko na firemní školení, nové Asics, můj článek i video na zcela novém běžeckém serveru, zapojení se do hry na druhém zcela novém běžeckém serveru, a bonus: děti zvládly všechny zkoušky. Běhala jsem o něco méně a s menší intenzitou, protože bylo většinou horko a dusno.
Ve Štěrboholích byl otevřen nový ASICS outlet. Je to značka, kterou miluji a když jí miluješ, není co řešit, takže jsem tam vpadla jak velká voda a chtěla okamžitě koupit všechny ty krásné boty, co tam na mě z regálů volaly: Vem si mě! Vem si mě! No, pak jsem lehce vychladla a několik si jich vyzkoušela. Slečna prodavačka mi nosila jedny a druhé a páté a byla fakt ochotná a milá, a i mi hezky vysvětlila, proč jsou boty na závod tak lehké. Je mi jasné, že při pohledu na mě by asi neřekla, že běhám, a že běhám na závodech, ale v dobrém rozmaru jsem jí to prozradila. Jsou to druhé boty, které jsem si koupila v obchodě se zkoušením, zbytek jsem si objednávala porůznu na netu. A ačkoliv jsou přesně má velikost + dvě čísla navíc, a ačkoliv Stratus důvěrně znám, tak přesto se mi při prvním běhu udělal puchýř (na obranu těch bot musím prozradit, že první běh měřil 20,5 km a vzala jsem si úplně blbý krátký ponožky). No ale stejně. Zdají se mi být trochu tvrdší i těžší.. Ale snad se s nimi nějak zžiju. Jsou tak krásné, že prostě musím. Jo a cena 1880 Kč je fakt bezkonkurenční. Vím, že teď je doba, kdy všichni sahají po těch žabích a minimalistických, ale někdo musí jít proti proudu. Kromě toho z placatých bot mě bolí nohy.
Červen v číslech:
Běh: 137 km
Chůze: 51,5 km
Kolo: 19 km
11 komentářů:
:) Čísla moc nezkoumej, číslo sem, číslo tam, se skutečným stavem těla a mysli to nemá nic společného! Tak všechno nejlepší a chladnější počasí :)
Všechno nejlepší a ať Ti to běhá. mapo
Přeju všechno nej! mě tohle čísilko čeká za 10 dní :)
V minimalistických botách to prostě člověk musí zkoušet a nenechat se hned odradit z "bolístek", tyhle boty špatný běžecký styl neodpouští!!! Zkus to někdy, třebas tři šest kilometříků v úplně pohodovém tempu s důrazem na styl běhu "přes špičku, přední část chodidla" a uvidíš, že na to přijdeš. Mně to také chvíli trvalo, v eufórii a bez ponožek a bez utažení jsem ve Vibramech FF zažil i své první puchýře, ale byl to experiment a moje chyba. Běhám opět v pětiprstových ponožkách a s utaženými V FF a je vše zase OK. Dneska se mi zdá, že se běh moc řeší, lepší vyběhnout v klidu, bez sporttesteru, stačí vědět počáteční a pak konečný čas a cca přibližně znát délku trasu, kterou běžíš a uvidíš, že by to mohlo být fajn. Je to především v hlavě, jak říká správně s0cketka. Nestačí fyzický drill, ale i psychická pohoda a soustředění. Ale to Ti asi ani nemusím říkat jako zkušené běžkyni :) Harry
Gratuluji! Všechno nejlepší, 4 je moje oblíbené číslo a 44 ještě víc!!!
Gratulace! Je to zajimavy, opravdu prosivam neco podobneho. Na tech spojenych vesmirech neco je:). Mej se fajn, at se dari, hodne spokojenych a veselych km preje 12:)
Mně čeká za 2 dny 43.Pořád mě něco bolí, mám splín, když si uvědomím , že se blíží čas , kdy mi odejdou děti..Ale zaroveň se mi spousta věcí na tomhle věku líbí...cítím se zklidněná,poučená životem, zakořeněná a se spoustou času před sebou/ doufám/..
Přeju krásný další roky!
Máš pořád krásný měsíční objemy.Trochu ti je závidim.
Megatrága
Moc děkuji za milé komentáře.
Koukám, že nás Račic je vážně hodně! Holky, přeji vše nejlepší a ať vám to běhá.
Meg: Mě jedno dítě odešlo a nemůžu si to vynachválit :o) (pravda - je za humny a každou chvíli přijde na večeři, ale o jednoho méně je doma hned znát). Jo - a kam ses ztratila? Nejsi na Deníčku... :o(
Harry: přiznám se, že abych to jen vyzkoušela, na to nebudu vyhazovat peníze. To leda bych se někdy k nějakým nachomýtla. Ale nic proti ničemu - věřím, že jsou lidi vážně s takovými botami spokojení a neběhají v nich jen proto, že je to zrovna módní.
No a abych to číslo shrnula: jak říká Meg - ona to až taková tragédie není. Občas to jednoho vezme, hlavně když mu všichni kolem říkají, kolika že se to dožil, ale jinak jsem hodně nad věcí.
Také se připojuji ke celé řadě gratulantů a přeji ti ke krásnému věku vše nej..., životní optimismus a nadhled, pohodu a spokojenost, ale hlavně pevné zdraví do dalších nejméně 44 let života. A mimochodem L. stále jsme z té lepší strany padesátky :o)))))
Měj se krásně a někdy zase naviděnou.
Všechno nejlepší ;-) Souhlasím se S0cketkou, že číslo nemá se skutečným stavem co dělat. :-)
Bubo, moc děkuji za přání. Dlouhověkost máme v rodině - tedy my ženy, takže mám naději, že tu ještě chvíli, dá-li Bůh, vydržím.
Jitko taky děkuji. Ale řeknu ti, někdy je stav horší než číslo :o))
Okomentovat