Hopsinková šťáva

Už si to tedy přesně nepamatuji, ale byla to jakási záhadná šťávička, kterou si malí medvídci vařili, aby jim to dobře skákalo. My vytrvalci (prý vytrvalec je už ten, kdo běhá víc jak 400 m v kuse, což tedy i v tomhle vedru zvládám. Zvládám dokonce asi 500 m v kuse, což mi přijde skvělé po čtyřech a půl letech v běžeckých botách... Ehm.), nuže, ještě jednou - my vytrvalci taky pořád řešíme, kdy a co jíst, abychom vydrželi až do konce (závodu např.). 

Z počátku jsem řešila co jíst, abych vydržela deset kilometrů, a vybíhala jsem jen pokud jsem měla v kapse nějaký gel, který jsem si dávala tak v půlce. Ovšem tělo se vytrénuje i v tomto směru, a tak jsem brzy na desítku potřebovala maximálně dostatek těstovin v poledne a banán odpoledne. Samozřejmě jinak tělo, to moje myslím, pracuje v létě a jinak v zimě. V zimě někdy potřebuji už třeba po sedmém osmém kilometru v závějích a na ledu prostě nějaký doping, alespoň hroznový cukr, nebo tak něco, protože to běžím dlouho, a ani i ty pohyby nejsou vůbec úsporné - když vyrovnávám zatáčky. 


V létě naopak uběhnu i dvacet bez skoro ničeho. Ale to si troufnu jen když běžím pro sebe, na závodech přeci jen běžím jinak a bojím se nevzít si nic, takže tam to do sebe peru, co to jde. Postupně jsem tedy objevovala gely a tyčinky a bonbony či další legální vzpruhy, některé chutné, některé méně, většinou opravdu pomohly, ale to člověk pozná jen když si je dá ve chvíli, kdy je potřebuje.


Na svůj první gel si moc dobře vzpomínám, protože po jeho pozření jsem musela vyhledat křoví tak bleskurychle, že jsem měla v puse ještě poslední srk. Ufff, bylo to o fous. A neuděl to jen poprvé, ale i po druhé a po desáté. Nedělal to vždy, ale často. Naštěstí mi alespoň chutnal a za to pročištění to stálo :o))

Po půlmaratonu v Drážďanech se mi do ruky dostal časopis, kde měla reklamu firma Overstim. Psala jsem o tom před Mnichovem, že jsem si tam objednala celou sadu pro maratonce, kde bylo přesně dané, co si na kterém kilometru vzít, k tomu ještě nápoj v prášku, koláč v prášku, pásek, no hodně toho bylo. Nemohla jsem je ochutnat dřív (mohla, ale nevyšlo by mi to) , takže jsem čekala, co se stane, až vcucnu ten první. A ono se nestalo nic, jen jsem cítila znovuobnovení sil. Sázím sto ku jedné, že ty gely mi cestu za maratonem usnadnily. V to dokonce uvěřila i Jana a už v tom jede taky. Jí dokonce dotáhly do cíle ještě rychleji jak mě! 


No, a od té doby jsem na nich závislá. Ne, špatně, mám je děsně ráda. Objednala jsem si je i na letošní jarní závody a úplně nejvíc mě dostaly tím, že některé mají mentolovou příchuť. Co s člověkem takový vítr v puse na 18tém km v jarním pařáku udělá, to se dá přirovnat k zázraku (viď, Hanko? ;o)). 


Co jsem si všimla, tak i při PIM-závodech se spousta tub Overstim válela po zemi, zřejmě od zahraničních závodníků. V našich vodách jsem nenašla ani prodejce, ani konzumenty. Cenově nejsou nijak mimo naše běžné ceny, jen mi vadí to poštovné, takže se vždy s někým spojím, abychom ušetřili. Jsem zvědavá na modrou novinku, která mi již brzy přistane na stole.


Posílám to do éteru jako tip na něco jiného, než ...........* (*doplnit dle svých zásob). Jo, a raději všeho s mírou: