Doba, ve které jsem vyrůstala, nebyla nakloněna tomu, abychom vánoce vnímali jako křesťanské svátky - prostě to byl den, kdy chodil Ježíšek a basta. Kde se vzal, to nás (děti), tak moc nezajímalo. Hlavně, že jsme pod stromečkem našli kopu dárků.
Také si vzpomínám, že jsme chodili na podnikovou besídku, kam chodil Děda Mráz. A ani to jsme neřešili, proč Děda Mráz, proč ne Ježíšek. Tyhle věci dětské hlavičky nezatěžují. Dětství, to jsou nádherné, bezstarostné roky, které jsou jedinečné a neopakovatelné. A jak si děti vánoce vtisknou do paměti, tak je v dospělosti zase vydolují a snaží se to samé, krásné, bezstarostné a neopakovatelné, vytvořit pro své děti.
Další má vzpomínka na dětství je spojená s vánocemi u babičky v Holešovicích. Naproti byl dům a v něm zelené světýlko. Nevím proč, ale přišlo mi, že svítí jen kolem vánoc, z čehož jsem usoudila, že za tím oknem bydlí Ježíšek. Bylo to neuvěřitelné působivé a zahalené tajemnem a do dnešního dne, když si to vybavím, trochu mě mrazí.
O Štědrém dnu jsme se většinou sešli u nás doma i s babičkami. Vzpomínalo se na ty, co odešli, vzpomínalo se na dětství a zvyky z dávných dob, a my děti se netrpělivě vrtěly a nudily se, protože nás to samozřejmě vůbec nebavilo a už jsme se těšily na tu chvíli, kdy vkročíme do svíčkami ozářeného pokoje. A rodiče to věděli a schválně tu chvíli oddalovali - ještě kousek kapříka, a ještě trochu salátku.... Ano, dělám to už taky a také vyprávím staré zvyky, a zapadlé vzpomínky. A děti jistojistě trpí a těší se, až se vykecám a půjdeme do ozářeného pokoje...
Také si vzpomínám na jedny vánoce před dvaceti lety. Dělala jsem salát, kolem mě se motalo malé batole a náhle mi odtekla plodová voda. Přišly klasické tanečky (měla jsem rodit po novém roce): kde je taška, kde mám noční košili, co vlastně potřebuji? batole ke kamarádce, rychle do nemocnice. Ležela jsem na sále a se mnou dalších pět maminek. Mezi námi pobíhala jedna doktorka, která vůbec nestíhala, protože naše děti se rozhodly vyskočit na svět najednou. Během deseti minut to vřískalo ze všech stran. Večer jsem poslouchala koledy a dívala se na svůj vánoční zázrak. Krásné a neopakovatelné.
Každý rok se snažím si vzpomenout na to mrazení z dětství, na třepotající se srdíčko a stažený žaludek, rozklepané prstíky, které trhaly papír, aby se co nejdříve dostaly k obsahu tajemného balíčku. Pořád, rok za rokem to prožívám stejně, těším se ale už víc na oči svých dětí, které se roztáhnou úžasem a radostí když vybalí něco, co měly na svých seznamech, které si stále dávají na Mikuláše na balkon. Rok co rok je to stejné, ale přitom krásné a neopakovatelné.
Přeji všem krásné a neopakovatelné vánoce, mrazení v zádech a třepotající se srdce, rozzářené dětské oči a alespoň jeden dárek, který jste měli na seznamu...
Žádné komentáře:
Okomentovat