Takže jsme si všichni pěkně zaběhali a pak nám přišla pozvánka, ve které mimo jiné stálo:
- kulturní program
- skvělý raut
Přiznám se, že si z jistých důvodů nevzpomínám na přesný sled událostí, tedy ani na to, jestli nejdřív vyhlásili vítěze, nebo zda byl nejdřív "kulturní program", ale to asi není podstatné.
Byly vyhlášeny nejlepší první tři štafety a týmy 1/2M, to samé maratonu a pak vítězové záchranných složek, a to všechno se díky špatnému ozvučení tak trochu utopilo v hlaholu hostů. V určitou chvíli se z pódia začal ozývat zpěv. Mysleli jsme si, že každé vítězné družstvo má své vystoupení, a že na rozdíl od běhu jim zpěv moc nejde, ale byla to jakási ženská vokální skupina či co. To byla jediná kultura toho večera. Tedy pokud se do kultury počítá diskotéka, tak byla ještě i diskotéka.
Mezi zpěvem a diskotékou byl raut. Skvělý raut to ovšem nebyl, naše firemní večírky prostě nemají konkurenci. Asi po půlhodinovém stání ve frontě už zbyly jen těstoviny se základní italskou rajčatovou omáčkou, kterou vařím, když chvátám a nechci stát dvě hodiny u plotny. Od Hiltonu bych čekala víc. Až potkám Paris, budu si s ní muset promluvit. Ale na druhou stranu ty malé dortíčky... No, stály za hřích, takže jsem jeden zpucovala.
Pohlížím-li na akci z mého pohledu organizátorky podobných akcí, mělo to určitě pár much, ale: byla to naše prémie za proběhnutí Prahou, potkala jsem známé tváře, bylo to milé setkání a ještě jsem si zatančila (můj limit je jedna protančená noc ročně)!
Říkala jsem klukům: Rozhlédněte se, většina přítomných je rychlejší a lepší než my, musíme se na příští rok trochu líp připravit a posunout se alespoň o jedno místo výš.
Žádné komentáře:
Okomentovat