úterý 30. září 2014

Nervy na (dálkovém) pochodu

Ultrácká věta: ultra není o tom, jestli vyhráváme nebo prohráváme, ale jestli to nevzdáváme, je taková svazující. S ultrákama se ovšem nelze měřit, to je jiná sorta běžců, to jsou.. No chtěla jsem napsat magoři, ale možná by bylo vhodnější prostě vytrvalci par excelence.

Teď o víkendu jedu na Bodensee zkusit si zase jednou uběhnout maraton. Připravovala jsem se poctivě a dlouze, zaběhla pár závodů, ladím hlavu, ladím nohy, ladím gely. Samozřejmě se bojím a začínám hypochondricky panikařit, že mě bolí koleno a záda a v krku a palec u nohy. Kromě toho se vkrádá podezření, že vlastně vůbec nemám naběháno, že na to nemám, že to nevydržím. Je to totiž hrozná dáááááálka!

V panice jsem začala projíždět stránky závodu abych si zjistila, jak se přehlásit na půlku. Půlku dám i kdyby čert na koze jezdil. A zjistila jsem, že lze závod naprosto regulérně v půlce ukončit. Takže to není vzdání závodu, jen zaběhnutí jiného závodu. Pak jsem se uklidnila a říkám si, že nejsem žádné máslo a do toho cíle se doplazím i kdyby jezdila koza na čertovi. Motivačně jsem si přečetla vlastní zápisky z minulých maratonů a utvrdilo mě to v tom, že jo, že ho uběhnu celý.

Jenže ono je babí léto se vším všudy - odpolední teploty se šplhají přes den nad dvacítku a tuhle jsem si při sobotním běhu opálila nohy. Nohy, které se tak špatně opalují já si opálím v září! Do toho předpověď na neděli - 19 st. a jasno (to neříkají Norové, ale kde kdo). Ptám se: Proč? Za co? Co jsem komu udělala?!?!?!?!?!? Když běžím v teplu, opravdu strašně zpomalím a ploužím se a můj čas doběhu se neúnosně prodlužuje. Takže jsem se (srabácky) vrátila k plánu - když bude nejhůř, skončím v půlce. Není to vzdání se, je to ukončení ve správný čas. Není to ultra, že? Takže se to tak jistě dá :o))

Nechci, aby mi teď lidi plácali po zádech s tím, že na to mám. Ono se to samozřejmě dobře poslouchá, ostatně jako každá lichotka byť víme, že třeba ani není myšlena úplně upřímně, ale proto to nepíšu. Já se vlastně samouklidňuju. Když jsem nervózní, hodně mluvím, teď mám potřebu hodně psát. Nejraději bych psala pořád a pořád o tom, co jsem udělala, co ne, jak se cítím, jak mi je, že se bojím, že se těším, že to bude strašný, že to bude krása, že mě štve, že je to placka, že jsem ráda, že tam nejsou kopce, že je škoda, že to není terén, že je super, že je tam asfalt, že je úžasný, že tam jedu s Nicolasem, že jsem ráda, že tam jedu s Renatou (vlastně s dvěma). Chce se mi psát o mých pochybnostech i mých nadějích. Chtěla bych to uběhnout už pro ten prchavý pocit vlastní nepřekonatelnosti, ale bojím se sama sebe. Jsem takový poseroutka. Jeden test v RUN mi to dokonce potvrdil: do tréninku dám všechno, neošulím nic, ale jak přijde závod nejsem schopná to prodat. Nějak se bojím, že mi dojdou síly (nač je šetřit, stejně dojdu, jak to trefně napsala myslím Jana v jednom z příspěvků u nich na blogu) a zůstanu někde trčet.

No nic, přestanu mudrovat, nějak to dopadne. Ještě mám pár dnů na vyležení formy a na zásobení těla potřebnou energií. Nevzdávám to předem, to zas ne. Určitě se budu snažit nezklamat sebe samu, pokusím se nezahodit přípravu, ale člověk nikdy neví. Vlastně o nic nejde, jen o udržení se pár hodin v pohybu na čerstvém vzduchu. No, to bych možná mohla zvládnout. Tak mi prosím držte pěsti.

Bude další maratonská?

16 komentářů:

tucnak řekl(a)...

nešil! co mám říkat já? máš naběháno a máš za sebou už 3 maratony!!!!

Leona Pulec řekl(a)...

Tys dala letos taky jeden - pěkně těžký a ještě k tomu na běžkách!
Tenkrát jsem byla mladá :oD

tucnak řekl(a)...

no a teď jsi zkušená :-)

Iva řekl(a)...

Třeba budou nakonec padat trakaře. Jeden nikdy neví :) Držím ti palce a ty se drž celá!

zuzu řekl(a)...

Ty jedeeeeš. Kdybys věděla, jak ti rozumím, co se týká šetření sil. Jen tak na okraj, dnes ráno jsem se donutila udělat si Coopera, a co myslíš, když jsem skončila, mohla bych si to šlehnout ještě jednou. Já se tak neumím vyšťavit, ale na druhou stranu si říkám, přece se neoddělám, jsem starší dáma a chci běhat do vysokého věku. Takže si kdyžtak na tohle vzpomeň. Vlastně ne, ty makej, jsi ještě mládě ;-) Hodně štěstí!!! Zuzka Součková

Advid řekl(a)...

Medaili z Romantik maratonu už máš určitě okoukanou... :-))

Richard Strouhal řekl(a)...

...není to lichotka a myslím to upřímně :-) ...: Přeju hodně štěstí a určitě to zvládneš!
R.

Jitka řekl(a)...

Levá před pravou, pravá před levou, tak, a teď už jen 42 193 krát a je to doma!! (Máš na to a dáš to, já to vím, i ty to víš, možná to bude bolet a možná tě to nebude chvílema bavit, ale no táák, kdo se bojí sere v síni, půlmaratonů už máš tolik, že bys s nima mohla tapetovat; jak zpívali v Bídníkách: náš cíl je někde výš a dál! Fandím ti!)

R V M řekl(a)...

Kdybys věděla, jak ti rozumím. Co jsem si takových pocitů před závody užil.
Mimochodem, vždycky to bylo dobré znamení :)

1bubobubo řekl(a)...

Leono, jen žádný stres! Až v den závodu uvidíš, jak ses vyspala, jak je tělo naladěné a mysl taktéž. Podle toho se pak rozhodneš:-) Žádné házení flinty do žita už před závodem :-)Ukončit závod jen proto: "Že se mi nechtělo" je přece blbost :-)) Držím pěsti, aby vám to všem běželo a hlavně, abyste si všichni užili bezva výlet a babí léto:-)

jana řekl(a)...

já myslím, že to půjdeš celé :-)

12HonzaDe řekl(a)...

Vsadil bych si na to, ze to das cele... Z mnoha duvodu... Clovek vetsinou dokaze vsem lidem kolem vysvetlit uplne "vsechno" :).. jen ne sam sobe:)
Proste prislo by mi to jako uplna kravina to zkracovat (pokud nebudes mit zlomenou nohu ci jine zavazne omezeni). Proc?? Vzdyt jsi se na to celou dobu tesila, trenovala.. bala jsi se toho.. a ted by ses vsech tech pocitu a "strachu" vzdala?:)
Proste si to uzijes.. a hotovo!!
Drzim palce dopredu, behem zavodu si taky vzpomenu.. Nepotrebujes chlacholit.. potrebujes rici NEBLBNI!! 12:)

Leona Pulec řekl(a)...

Děkuji za podporu. Myslíte to upřímně, to vím :o))

Ivo: tak trakařem bych do hlavy spíš nechtěla, stačilo by mžení

Zuzko: no jasně, já jsem mládě v rozpuku, budu na to myslet celou dobu :o)

Advid: je to tak, už se ani neblýská

Jitka: nevím, vážně ne. Bojííííííííííííííím

RVM: to jsem ráda, že to chápeš. Je to strašný vnitřní boj, už jsem zapomněla, jaké to je. Ten první maraton jsem kvůli tomu o půl roku odložila

Bubo: jasně kein Stresss a modlitba za mraky :o)) Ale já neházím flintu do žita, dokonce ani nestahuji kalhoty. Jen odhazuji tričko ;o))))

Jana: no, jít by se to vlastně dalo, že jo? :o)

12: rozkaz předsedo, budu se snažit doběhnout co nejdál to půjde :o)




kotouc01 řekl(a)...

To bylo tak ... když jsme jako mladý kluci stáli s obavama pod skálou, tak jsme to často nevylezli. Ale když jsme byli natěšení na ten boj, tak jsme to prostě dali ... a basta!! Běháme, protože nás to baví, nikdo nám za to neplatí ... tak už ten start konečně odstřelte, ať můžeme jít na věc. Hlava už chce běžet a nohy se přidají. Zvedni bradu a jdi do toho !!!!!!! Držím palce a těším se na report.

Leona Pulec řekl(a)...

No Pavle, já to vím. Vím, že je to v hlavě a že co tam vytvořím, to se stane. Tak jsem tedy včera ladila - představovala jsem si jak stojím na startu, jak přebíhám z ostrova na pevninu a pak dál podél vody... A proběhnu Německo a Švýcarko a doběhnu do Rakouska. Jistě to bude krása, když mi k tomu bude nad hlavou svítit slunce :o))

Anonymní řekl(a)...

Leono,
jsi úžasná! Obdivuju tě a moc držím palce! To dáš! Heslo "neumím vzdávat" stále platí. Ať to dobře běží!
Monika