Tak oběh Liberce. Co si jako představujete pod pojmem Oběh Liberce? No já například vůbec nic. Věděla jsem, že se koná, kdy se koná a že s holkama poběžíme JEN půlku. Půlka pro běžce znamená jednadvacet kilometrů a to jsem si tak říkala, že bych mohla zvládnout. Že tou půlkou byla myšlena půlka z celé trasy, čili ze skoro 60ti km, jsem už nepochytila. Ani jsem nezkoumala trasu, ani profil, protože nač se stresovat předem, že?
Ráno mě probudil déšť. Rušil mě tedy už v sobotu večer, ale mám ten zvuk ráda, hezky se při něm usíná. I se při něm hezky probouzí, pokud člověk má před sebou volnou neděli a ví, že nikam nemusí, že se klidně a nerušeně může věnovat mudrcinku a gaučinku. Jenže já se měla zvednout, zabalit si, obléknout se do nepohody a šupajdit na metro. Koukla jsem na předpověď: Ještěd, 0 st., sníh. V duchu jsem si připravila své zimní věci a zase se zavrtala. Pozorovala jsem žaluzii a kapky na skle.
A už jsem byla sama... |
V autě jsme zjistily, že každá z nás to chtěla odpískat, ale nechtěly jsme vypadat jako másla. Takže jsme se v šíleném dešti řítily na Liberec a doufaly, že se to třeba protrhá. Já tedy holky uklidňovala, že moc neprší, že to jen rychle rozrážíme kapky. Docela mě děsily např. tím, že měly batohy plné vody, svačin, různé výstroje a postroje a já měla vzadu v kapsičce dva gely a dvě deci vody. Iva dokonce řekla, že vypadám, jak kdybych šla na procházku do Průhonic. Trochu mě nahlodala, to se přiznám. Nakonec se ukázalo, že já na rozdíl od nich, jsem měla alespoň zimní kalhoty ;o)
Můj první vrchol |
Vymrzlí ultráci se postupně nořili z mlhy, jinovatku všude, ruce zkřehlé. Na pár minut se šli ohřát a vysrknout bujón a už tu byl okamžik, kdy jsme měli vyběhnout všichni. Asi tak dva metry jsem běžela s nimi. Pak jsem se teprve začala upravovat a tahat z kapsy lahvičku s vodou, protože mi vzadu překážela. A tak mi už za první zatáčkou utekli. Nebo tedy - vzdálili se. A na první vlnce už jsem neměla dech, takže se vzdálili ještě víc. A do toho vítr a sníh a povrch klouzal... Tož vtipné to bylo, to jejich tempo.
Po nějaké době jsem se zahřála a bylo mi fajn. Musí se jim všem nechat, že nikdo ani nenaznačil, že tam nemám co pohledávat. I když byla ukrutná zima, prostě vždy někde počkali. Ten odpočinek jsem jim záviděla. Já když se konečně někam vydrápala, hned se pokračovalo. A odpočinek by bodnul, co si budeme povídat :o)) Celkem vzato jsem více méně byla ve špatný čas na špatném místě - do kopců běhat neumím, z kopců taky běhat neumím, má nejdelší letošní trasa měřila asi 13 km, nemám krosové boty, nemám batůžek, nemám lehké nohy. A přesto se mi tam líbilo. Pořád se o mně někdo staral, až mi to bylo takové trapné. Nechtěla jsem nikoho zdržovat a obtěžovat. Ale prostě se nedali odehnat. A tak jsem běžela s Bubem, s Renatou, s Honzou, s Pavlem, i s Pavlem Veverkou, který mě dotáhl svým povzbuzováním do cíle.
Vypadá to jako idylka, ale nebyla. Po sedmnáctém km přišla úděsná krize. Přede mnou šílený krpál a síly nikde. Nepomohl gel, kola, povzbuzování, nic. Odháněla jsem kluky ať mě tam nechají zemřít, že je to tam moc krásný, ale nedali se. Honza zpíval V nohách mám už tisíc mil a nutil mě nezastavovat. Jak jsem odběhla dalších deset kilometrů fakt nevím. Byla jsem tak nesmírně unavená, že když jsme vběhli do města, kde už to bylo jako doma, čili městské chodníky na rovince, neměla jsem sílu po nich klusat. Ještě že existuje něco jako indián... :o)
V cíli na nás čekala vyhřátá šatna a sprcha. Sprchu jsem odmítla, ani Renata se tam nehrnula. Představa další vody se mi nezamlouvala. No samozřejmě nám to nedalo a dobře jsme udělaly. Voda byl horká, bičovala naše znavená těla a my blahem chrochtaly ještě v hospodě. Přesun do hospody byl náročný, nohy neposlouchaly, dala se do nás zimnice. Musely jsme si okamžitě dát polévku a zázvorový čaj. Když přišel Martin Veverka Pražský a zeptal se nás, zda se zúčastníme oběhu Kladna, málem jsem po něm hodila solničku.
Krása to byla, krása. Unavená jsem šíleně, ale spokojená taky šíleně. Ráda jsem poznala nové lidi, další kus naší krásně země a opět jsem si dokázala, že když musím, tak se kousnu. A kdyby náhodou ne, tak jsou kolem přátelé, kteří to rádi udělají za mě a do toho cíle mě prostě dokopou.
Děkuji mockrát za organizaci (Pavel, Martin), za sprchu, za hospodu, za fotky, za počasí (kdyby bylo horko, to bych jistě velmi trpěla), za atmosféru. No a hlavně děkuji Renatě, že mě přemluvila :o))
Po nějaké době jsem se zahřála a bylo mi fajn. Musí se jim všem nechat, že nikdo ani nenaznačil, že tam nemám co pohledávat. I když byla ukrutná zima, prostě vždy někde počkali. Ten odpočinek jsem jim záviděla. Já když se konečně někam vydrápala, hned se pokračovalo. A odpočinek by bodnul, co si budeme povídat :o)) Celkem vzato jsem více méně byla ve špatný čas na špatném místě - do kopců běhat neumím, z kopců taky běhat neumím, má nejdelší letošní trasa měřila asi 13 km, nemám krosové boty, nemám batůžek, nemám lehké nohy. A přesto se mi tam líbilo. Pořád se o mně někdo staral, až mi to bylo takové trapné. Nechtěla jsem nikoho zdržovat a obtěžovat. Ale prostě se nedali odehnat. A tak jsem běžela s Bubem, s Renatou, s Honzou, s Pavlem, i s Pavlem Veverkou, který mě dotáhl svým povzbuzováním do cíle.
Vypadá to jako idylka, ale nebyla. Po sedmnáctém km přišla úděsná krize. Přede mnou šílený krpál a síly nikde. Nepomohl gel, kola, povzbuzování, nic. Odháněla jsem kluky ať mě tam nechají zemřít, že je to tam moc krásný, ale nedali se. Honza zpíval V nohách mám už tisíc mil a nutil mě nezastavovat. Jak jsem odběhla dalších deset kilometrů fakt nevím. Byla jsem tak nesmírně unavená, že když jsme vběhli do města, kde už to bylo jako doma, čili městské chodníky na rovince, neměla jsem sílu po nich klusat. Ještě že existuje něco jako indián... :o)
V cíli na nás čekala vyhřátá šatna a sprcha. Sprchu jsem odmítla, ani Renata se tam nehrnula. Představa další vody se mi nezamlouvala. No samozřejmě nám to nedalo a dobře jsme udělaly. Voda byl horká, bičovala naše znavená těla a my blahem chrochtaly ještě v hospodě. Přesun do hospody byl náročný, nohy neposlouchaly, dala se do nás zimnice. Musely jsme si okamžitě dát polévku a zázvorový čaj. Když přišel Martin Veverka Pražský a zeptal se nás, zda se zúčastníme oběhu Kladna, málem jsem po něm hodila solničku.
Krása to byla, krása. Unavená jsem šíleně, ale spokojená taky šíleně. Ráda jsem poznala nové lidi, další kus naší krásně země a opět jsem si dokázala, že když musím, tak se kousnu. A kdyby náhodou ne, tak jsou kolem přátelé, kteří to rádi udělají za mě a do toho cíle mě prostě dokopou.
Děkuji mockrát za organizaci (Pavel, Martin), za sprchu, za hospodu, za fotky, za počasí (kdyby bylo horko, to bych jistě velmi trpěla), za atmosféru. No a hlavně děkuji Renatě, že mě přemluvila :o))
22 komentářů:
Já věděla, že si to nakonec budeš užívat :-) statečná bojovnice! Tak příště Okolo Kladna? Horší počasí snad už nebude :-)
...no jo, jste borci - ty - všichni !!! ...až se trochu stydím, že jsem se válel doma (resp. na návštěvě na Moravě...) v teple a suchu... Měj se fajn ! R.
Oceňuji tu fotku s bagrem. Jsi borec a drsňák, protože to počasí opravdu nebylo nic moc. Rád jsem tě poznal.
Radek
Leono, fakt skvělej výkon, škoda že jsem váš dívčí zoospolek neviděl v akci, ať jsem se kousal jak chtěl, neběželo mi to. A tak chcá nechcá musím tam co nejdříve znovu, protože oběh rodiště takto zvorat, to prostě nejde. Překonat vaše extra jarní podmínky bude ovšem těžké.
no ráda bych tu trasu taky pořádně viděla, ta mlha, sníh a déšť moc to kochání se neumožňovaly....
Hezkyy!! Jsi správná drsoňka, klobouk dolů!
Leono, ještě jednou moc gratuluji. Byl to od tebe statečný výkon! A od ostatních také! Každý měl nějakou krizičku:-)) A sama? Sama jsi nebyla, byla jsi tam s fotografem :-))))) Výhledy sice byly "daleké a překrásné", ale i sníh, vítr, déšť a bahno (zpětně) měli něco do sebe, že? :-) A Kladno, to dáme! Tady bude nanejvýš víc foukat :-) – sníh nehrozí :-)))))
To jsme si teď mysleli taky. :D
Myslím, že tenhle tě posunul minimálně o tři levely vejš. :-)
Proste jsi dobra :-), tady vidis, jake mas silne skryte stranky. Bylo fajn s tebou bezet, navic kdyz mas porad usmev na rtech. Tomas
Krásný!
Jjo, ty se nezdas... Nejdriv same neviditelne kopce a pak zvladnes nekolik vrcholu:)!
Mas pravdu bylo to moc hezke, spolecensky velmi hodnotne probehnuti!:) Jen ta hospoda mela byt delsi!:)
MSF! Uz jsi horska bezkyne!12:)
Taky bylo dobrý, jak jsi v autě prohlašovala..Támhle se to protrhává! :) Jsem ráda, že tě tenhle optimismus neopustil ani na trati (a jestli jo, nedalas to znát :)Fakt supr výkon!
Tučňák: Já ti dám Kladno! Chceš solničkou? ;o))
Richard: No teda! Říkala jsem si, kde ses zadrhnul a ty sis někde užíval(skoro jak Advid :o))
Radku, také jsem tě ráda poznala. Ještě že ten bagr odbočil :o)
Martine, já pochopila, že jsi neběžel vůbec. Takže jestli jsi běžel (a z blogu už vím, že ano, a co vše kolem toho se dělo), tak spíš smekám já před tebou!
Jitka: drsoňka ne, hrozně jsem "fňukala" :o)
Bubo: nevěřím, že ty jsi měl nějakou krizi! Pořád ses usmívala a pořád ti pusa jela jak kdyby se nechumellilo :o)
Advid: Z tebe ultra asi nebude. Takový Honza před první Silvou odstěhoval celý barák a ty kvůli jednomu gauči nejdeš na oběh domoviny. Davide, Davide, ty to vedeš! :o)
Dalším komentářem sis to trochu vyžehlil. Připouštím, že možná budeš ;o)
Tomáši, no mě nic jiného nezbylo než se usmívat. Snad si nikdo nevšiml, že to byl úsměv šílencův :o)
Sum: no od tebe mě to hřeje obzvlášť!
12: tyhle byly většinou také neviditelné :o) Ale když se pak z mlhy vylouply, to bylo tedy něco... Znovu děkuji za podporu!
A neprotrhávalo? :oD
Koukam na to jako blazen, jak jste se vsichni vzepjali, rozbehli a natrhli Jestedu prdel. Parada!!!
Moc hezky napsané, ještě teď se směju. Tak zas třeba někdy.....
Tak to se mi ulevilo. :D
Jo taky se mě to moc líbilo,moc rád jsem Vás všechny poznal snad to někdy příště zase vyjde Zdeněk Strouhal
April, hezky jsi to vystihla :o)
Mirka: určitě se ještě potkáme, někdy se vetřu k Renatě ;o))
Advid: to ti věřím ;o))
Zdeňku, také jsem tě ráda poznala. Skoro bych i řekla: třeba si zase někde společně zaběháme, ale jsem tak domlácená, že nevím, nevím... :o))
Jsem nadšen, že jste přijely, že jste mě neposlaly do - no tam a že se vám to snad i líbilo. Takže to dáme někdy ještě jednou, tentokrát s panoramatama. Vítáme tě mezi horskými ultra !!
Ještě jednou?! No, ehm, jak to říct slušně: Pošli mi prosím fotky těch panoramat, ano? ;o))
Ani nevím, zda jsem ti dostatečně poděkovala za ty poslední kilometry, za povzbuzování a trpělivost! Díky, díky!
Okomentovat