Jsem už starší paní. Víceméně bych mohla začít štrykovat kabátky pro vnoučátka a okopávat lebedu na zahrádce. Jenže vnoučata v nedohlednu a zahrada mě poslední roky nějak nebere. Dřív jsem se v záhonech vrtala ráda, ale v současnosti razím heslo: rostlina, která nepřežije mou péči, mne není hodna. A tak sportuji abych dělala něco užitečného a do důchodu šla pěkně zocelená. Až budu stát frontu na důchod, fyzičku získanou v produktivním věku jistě ocením.
Můj trenér na nějaký věk nebere ohledy. Tedy samozřejmě zohlednil ho, ale že by mě šetřil to ne. Když jsem prvně viděla plány na "drsné týdny", jak to i on pojmenoval, myslela jsem, že mě šálí zrak: dva dvouhodinové běhy v jednom týdnu. Při tom úplně prvním jsem dobu výběhu odkládala jak to jen šlo. Nevěřila jsem sama sobě a normálně jsem se bála. Už jsem se viděla v polích jak totálně zdrchaná, unavená, zmučená, polomrtvá, upajdaná, uštvaná a groggy a taky hladová, vyprahlá a žíznivá čekám na smrt.
Jak nějaká prvnička jsem pak v podvečer konečně nasadila sluchátka a běžela. Naštěstí si musím hlídat tepy a tím pádem neletím jak splašená. Z běhu, při kterém nestačily nohy kmitat a plíce se nafukovat, se stala kochací záležitost. Opravdu jen vyklusávám, neboli jogguji. Dřív bych kilometr za víc jak sedm minut považovala za flákání se (a jak psala Renča: km za 7:30 už není běh), ale trenér se musí poslouchat, protože má vždycky pravdu.
Prostě totální rozdíl v tom, jak jsem to kdysi dělala a jak to najednou dělat mám. Prvně po letech jsem byla schopná velmi intenzivně vnímat, co se kolem děje. Že všechno kvete pučí, že na rybníku plave kachna i s mláďaty (nebo to byla nějaká špína?), prostě že jaro maká na 200 %, aby dohnalo svůj pozdní nástup. Doběhla jsem na otočku a vracela se k domovu. Byla jsem uchvácená sama sebou. Dvě hodiny běhu jen tak v neděli v podvečer!? No páni... Trochu unavená jsem samozřejmě byla, ale pocitově čistá radost a hrdost.
Dlouhé běhy jsou prokládané kratšími, dále pak posilováním, strečinkem a běžeckou abecedou. I tady opět platí neříkej nikdy nikdy, protože to, co já teď vyvádím, než přijde na samotný běh, to mi hlava nebere. Nejdřív se zahřeju poklusáváním, pak přijde ABC a pak zase vyklusávám a pak teprve běžím vlastní tréninkovou jednotku. ABC je kapitola sama pro sebe. Zpočátku jsem měla tep i 200 a to stačilo jen trochu povyskočit. Už se to tedy pomalu sune dolů, ale dává mi zabrat. Např takové zakopávání, to nevím, zda někdy zvládnu:
Zakopávání
Zakopávání probíhá s mírně nakloněným trupem vpřed s došlapem přes špičky. Stehna směřují téměř stále kolmo k zemi a prakticky se nepohybují. Kolena se tudíž dostávají vpřed jen málo. Paty se téměř nebo úplně dotýkají hýždí. Paže pracují "běžecky". Tento cvik by měl být snadno proveditelný i úplným začátečníkům.
Asi nemyslí začátečníka s tlustýma nohama a velkým zadkem. Já se do něj prostě nekopnu ani téměř a ani náhodou... A taky jsem ráda, že se u toho nevidím
Jo a ještě jezdím do práce na kole...
Jak už řečeno: dřu až třísky lítaj a co je neuvěřitelný - moc mě to baví. Mám nové impulsy a otvírají se mi nové obzory. Nacházím v sobě skryté rezervy, o kterých jsem neměla nejmenší tušení. A ty ještě skrytější možná objeví vyšetření na CASRI... ;o))
20 komentářů:
No v CASRI tam tě donutěj běžet skutečně rychle aby zjistili TFMax. :-) Ale mě se tam moc líbilo, všude samé přístroje a vypadá to tam vědecky.
Už jsi našla ty kopce?
U toho zakopávání by mělo být větší pozadí výhodou, ne? :-)
Jinak video samej mejkap. :D
takže třísky lítaj? to asi budeš dřevo jako já :))
Renda: já to tuším a bojím bojím...
Kopce jsem našla, jednou jsem se na ně vydala a když jsem asi půl hodiny lezla po kolenou zařekla jsem se, že je nebudu pěkně dlouho zařazovat
Advid: A víš že ne? Taky mě to překvapilo. Až se jednou fakt kopnu, tam kam mám, tak to rozhodně oslavím :o))
Ehm, video je reklama na oblečení :oD, ale mě se líbí.
II: máš pravdu, já jsem děsný poleno :o))
Neboj, třeba to nebude tak hrozný. Mě v Casri zastavili dřív než jsem se stihla rozběhnout :)
Skvela pisnicka, motivacni... a i ten prispevek, z toho uplne srsi to nadseni a radost. At to vydrzi! :) Fakt jsem me donutila se usmat a zase trochu povzbudila moji motivaci :) Diky!
No vidíš, ty delší běhy jsou zábava, teď už si to stačí přesunout, že dvě hodiny je krátký běh, kterým relaxuješ a zbytek týdne budeš mít delší zábavu. :)
Jinak gratuluji, držet se plánu musí být hrozná dřina. Ať ti to vydrží.
Držím ti palce :)
Ivo, to oni se asi báli, že jim tam to běhátko strháš :o))
Ryba: držet se plánu není dřina. Mě se líbí, když mají věci řád a teď má moje příprava řád takže: Krása :o))
Ale máš pravdu s tím 2hodinovým během - najednou to vidím jinak, už to není strašák. Na ty další už jsem se vyloženě těšila.
Sum: ještě uděláme motivační hospodu ;o)
Activeway: Děkuji moc.
(máš zajímavý blog, musím si ho projít)
Do CASRI se těš, ověřila jsem si tam, že Einstein měl sakra pravdu a čtyři minuty můžou být nesnesitelně dlouhý :-D A nezapomeň si čelenku nebo něco takovýho, ze mě tam cákal pot jako nikdy předtím (a ani potom) ;-). (A samozřejmě jsem s sebou nic neměla). Držím palce, aby tě to s trenérem bavilo i nadále!
Btw Mě u toho videa spíš než mejkap zaujaly ty dámský vnady. To je fakt možný si uchovat, i když člověk hodně běhá?!?
Jj , na tu se moc tesim :)
Jitka: tvůj článek o CASRI mám nastudovaný. A proto bojím :o))
Ručník si vezmu, dík za upozornění
No... jak to ctu, tak se desim...:).. takze nakonec uz jsem ze vsech okolo jenom jediny, co nebeha ABC???
Hynku, Vileme, Jarmilo!!!
Tise doufam, ze treba Pavel.. treba Pavel taky porad jen tam beha, bez niceho:)
At se dari! delsim behum zdar! 12:)
Páni...tak to se už asi při běhu nepotkáme :-(
Černoši se už můžou začít bát :-)
Držím Ti palce...
Jitka: vnady se ani nehnou, buď to znamená super prádlo nebo silikon :-) (dle mého B je správně)
12:): já neběhám ABC, buď v klidu, ale na moji výkonnostní ligu se asi dostat nechceš, co?
Krásné jaro všem. Zuzka
12: Super-ultra Lamy jako ty nepotřebují ABC (asi... možná :o))
Zuzka: ale já nikam neuteču, neboj. Však mě znáš ;o))
Taky myslím, že B je správně :o)
Nebude to tím, že máte krátké nohy?
Vojta
Vojta: nejdřív mi to přišlo vtipné, ale pak jsem si u zrcadla zkusila, kam mi pata dosáhne. Je to tak do půlky.
Jak to máte vy ostatní, kam až dáte patu nohy při kopnutí se do hýždí?
Okomentovat