Běžci kolkolem

Existují články, které vyvolají potřebu připsat komentář, některé články vyvolají potřebu napsat k tomu svůj pohled. No, a to se mi teď stalo, že tuhle potřebu ve mně vyvolal Honzův článek. Zjistila jsem totiž, že já vůbec nevím, jak kdo běhá natož abych ho pak zařadila do nějaké kategorie. Hlavně si myslím, že zrovna mně nepřísluší kritizovat či posuzovat něčí běžecký styl. Já prostě rozlišuji běžce takto: 

Joggerky: Mladé a nadějné. Většinou jsou oblečeny do teplákových souprav (i když je fakt teplo) a s úsměvem na tváři a se sluchátky v uších se nehlučně pohybují po stezce. Vypadají roztomile právě proto, že nedupou, nefuní a nevalí se jak já. Nezdraví.

Fotbalisté: Při běhu monituruju obzor. Většinou proto, zda neuvidím psa. Jakmile ho uvidím, vyhodnotím situaci a přejdu včas do chůze. Taky začnu smrkat, přepínat mp3 nebo si zavazovat botu. Pes, který mě totiž vidí běžet, má chuť mě okamžitě rozcupovat na malé kousíčky a kus ucha pak donést jako trofej domů. Občas se stane, že se na obzoru místo psa objeví běžec, který se rychle přibližuje. Než mé vetché oko stačí zaostřit, tento proběhne. Co tak stačím zjistit je, že je to mladík běžící nadzvukovou rychlostí. Rychlost posuzuju podle nárazu větru, a taky můj culík, volné triko a drát od mp3 najednou vlají za mnou. Nezdraví.

Hůlkaři: Ano, i k nám tato móda už přišla a je to chvályhodné. Sice většina těch lidí neumí s hůlkami chodit, mají špatnou techniku, čili jim je to dost na nic, ale pořád lepší něco než nic. Většinou se jedná o zralejší občany, málokdy je to někdo mladší, i když takové také máme. Máme ale takového postaršího pána, a to je tedy borec. Chodí dlouhé štreky a chodí je za každého počasí. Jednou jsem ho slyšela už zdálky, protože škrtal hůlkami o silnici a já se bála, že se blíží robot. V zimě jsem mu chtěla věnovat nějaké ochranné samolepky, aby ho bylo vidět, ale vždy jsem je nechala doma. Snad to letos zvládnu. Už se i zdravíme.

Eva a Vašek: Smíšený běžecký pár. Jedná se však o bílou vránu, protože je k vidění velmi zřídka. Jedem takový pár občas potkávám. Vypadají hrozně skvěle. Jsou takoví štíhlí, mají stejné oblečky, stejně došlapují, dělají stejné kroky a povídají si i při výběhu kopce. Prostě lahoda pro oko. 

Běžec: Klasický běžec u nás na ČM je většinou muž mladšího až do-středního věku. Vlastně když to tak vezmu, starší běhající lidi než jsem já potkávám velmi zřídka. A nebo tak dobře vypadají, že je řadím mezi ty mladší. Občas zahlédnu i běžící ženu či dívku, tedy ne joggerku, ale skutečnou běžkyni. Běžec prostě běží. Nevadí mu psi, kopce, lidi, kola, tmavá zákoutí ani běh lesem. Neběhá s mp3 a zdraví.

Skalní běžec: Je vlastně normální běžec, který běhá i v mega hnusném počasí. Takových je málo a jsem mezi nimi :o)  Zdraví nadšeně, protože má radost, že je někdo stejně vadnej. Normální a skalní se liší v tom, že, ten normální si v megahnusném počasí vymyslí jinou bohulibou činnost a běhat jde až když je po všem.

Legenda: Legendu zde máme jednu a tou je UltraMapo. A stejně jako legendy se vypravují až člověk neví, zda je to pravda či ne, tak já taky začínám mít pocit, že si jí někdo vybájil, neb jsem ji už snad víc jak rok nepotkala. Ale když už jí potkám, tak se nejenže pozdravíme, ale prohodíme pár slov, popřípadě běžíme nějaký pidi úsek spolu.

Vůbec nikdy jsem nepotkala těhotnou běžkyni (na které by to bylo zřejmé) ani nikoho s kočárkem.

No, a když už jsme u toho potkávání se, tak ještě musím říct, že se domnívám, že všichni běhají po špatné straně. Tedy všichni ne, ale hodně z nich. Tedy ne hodně z nich, ale jeden určitě. Nebudu jmenovat.... ;o)

Praktická ukázka: Běžím po cyklostezce, chodníku, cestě, prostě tam, kde nejezdí auta. Běžím vlevo. Držím se hesla: Chodci choďte vlevo, byť je to pokyn hlavně pro chůzi na silnici. Na silnici je levá strana pro chodce či běžce samozřejmost (dokonce prý i pro bruslaře). Vidím, co se kolem děje a nikomu bych tak neměla překážet (pokud neběhá po špatné straně...;o). Co se děje vzadu mi je fuk, protože taky nikomu nepřekážím. Nejmenovaný běží vpravo. Neustále se poplašeně otáčí a občas zakřičí: Pozor, kolo! (nebo něco dalšího). Nevím proč mě varuje, když v ten moment překáží ON. Začne totiž různě uskakovat, buď na mou stranu případně někam do pole, či šplhá na strom, jen aby zabránil kolizi. Cyklista, jiný běžec či třeba elektrovozíčkář, jsou v tu chvíli zmatení, kličkují a je otázkou času, kdy ke kolizi doopravdy dojde. A v ten moment se slovy: Já to říkala, vítězoslavně odklušu. No, možná pomůžu na nohy cyklistovi :o)) 

A to prý JÁ jsem jak ten dědek z vtipu: Pozor, pozor! Na D1 jede silniční pirát v protisměru. A dědek povídá: Kdyby jeden, všichni jedou v protisměru... :o))

P.S.

Zvětšit mapu

Takhle nějak to vypadá. JÁ předpokládám, že šipky jsou pro cyklisty. Nebo je to jinak? A když nejsou šipky? A co na to Jan Tleskač?