Vánoce pryč, nový rok přivítán, pět kilo se pěkně usadilo do úhledné pneumatiky, statistiky přetaveny do barevných grafů (či videí ;o) a nejednou NIC. Klid a mír....
Jo, kde že. Nastal chaos, práce nad hlavu, fakt jsem nestíhala. Mé nálady se zmítaly od režimu Totální euforie po režim Panebože, za co? Jo, chtělas to, ne? Mohl tento odvětit. Ale neodvětil. A když bylo nejhůř, odpojila jsem ducha od těla a sedla si na takový obláček (opravdu nebyl růžový). Zbaběle jsem utekla a nechala tělo, ať si tam dole nějak poradí. Stal se ze mě stroj, spíš robot, naprogramovaný na program Přežij.
Ale přitom se nedělo nic tak zásadního, jen jsem nutila mozek, aby se učil nové věci a trochu víc zabral. Ale tento orgán si prostě řekl ne, tohle já se učit nebudu, jsem starý a líný a nic se mi nechce. A ucpal jakousi cestu pro mé myšlenky a mé nápady. V hlavě se mi tak začalo všechno hromadit, místo aby se to do mozku pěkně vsáklo a udělaly se příslušné šuplíčky. Až jsem měla dojem, že mi hlava vybouchne. Hrozně jsem si přála býti Brumbálem, abych si myšlenky odložila do misky a pěkně si je roztřídila. V té době jsem i málo běhala, protože u nás řádil nějaký násilník. A bez běhu to přeci jen není ono, člověk je hned takový popudlivý a láduje se čokoládou, která byť od Lindt, stejně je kalorická jak blázen.
A když bylo ještě hůř než nejhůř, přišlo běžecké setkání... Á, zelení už vědí, co červení tuší! Balzám. Totální balzám pro duši. Trocha vína, hodně smíchu, křest loga, další trocha vína a pak... Plány. Plány, co člověka probudí, nalijí mu optimismus do žil. No jo, jenže tentokrát to není jen tak obyčejný plán. Tedy začalo to nevině - půlmaratony, maratony, dobrý, potud vše v pořádku. Ale jsou tací, co tvrdí, že když jeden běží maraton pět hodin, tak klidně může běžet ještě další hodinu! Po dvou džbáncích veltlína vůbec žádný problém! Pak se stočí řeč na koloběh Praha-Říp a opět - žádný problém! Jdem do toho, že Luboši? Evžen nás krotil, ale my už byli vlastně domluvení. Evžen nás zrazoval! Nám to jen udělalo radost a začali jsme se těšit.... Ach ty plány, ach to víno... ;o)) A přitom nad těmi sázkami a plány, co je někdo uzavřel pod vlivem, jsem vždy mravokárně kroutila hlavou! No, děsná jsem, ale nechci z toho vycouvat. Vlastně je to opravdu nakopnutí k řádnému běhání, kterého jsem poslední měsíce měla poskrovnu.
Samotný křest byla velká krása, protože přišli všichni, co je tak člověk nabral na své běžecké cestě a s nimiž ho pojí víc než je na první pohled patrné. Jsme spojeni jakousi tkaničkou tvořenou blogy, společnými závody, podobnými zážitky i těmi našimi nepravidelnými setkáními. Díky tomu bylo ale velmi těžké vybrat kmotra loga, protože každý z té party pro mě má velký význam a důležitost. Zkrátka jsem nakonec zvolila Machyho a sice proto, že prostě byl první, kdo se mnou navázal kontakt, kdo mě směroval a dodával odvahy. Machy, ač nepřipraven, měl milou řeč, do které jsem mu neustále skákala Ovšem já jsem takový trochu mamlas a jakmile se na mě zaostří pozornost, začnu koktat a zapomenu, co jsem vlastně chtěla, takže třeba vůbec nemám společnou fotku.
Od té doby je vše krásné a růžové a nic není nemožné, myšlenky utříděny, v hlavě uklizeno, i dlouhý běh jsem si dala, a na zkoušku jsem se připravila, a založila jsem FB pro Pec, a sepsala článek, a vyřídila korespondenci... Jsem zvědavá, jak mi ta činorodost dlouho vydrží :o)
Jo, kde že. Nastal chaos, práce nad hlavu, fakt jsem nestíhala. Mé nálady se zmítaly od režimu Totální euforie po režim Panebože, za co? Jo, chtělas to, ne? Mohl tento odvětit. Ale neodvětil. A když bylo nejhůř, odpojila jsem ducha od těla a sedla si na takový obláček (opravdu nebyl růžový). Zbaběle jsem utekla a nechala tělo, ať si tam dole nějak poradí. Stal se ze mě stroj, spíš robot, naprogramovaný na program Přežij.
Ale přitom se nedělo nic tak zásadního, jen jsem nutila mozek, aby se učil nové věci a trochu víc zabral. Ale tento orgán si prostě řekl ne, tohle já se učit nebudu, jsem starý a líný a nic se mi nechce. A ucpal jakousi cestu pro mé myšlenky a mé nápady. V hlavě se mi tak začalo všechno hromadit, místo aby se to do mozku pěkně vsáklo a udělaly se příslušné šuplíčky. Až jsem měla dojem, že mi hlava vybouchne. Hrozně jsem si přála býti Brumbálem, abych si myšlenky odložila do misky a pěkně si je roztřídila. V té době jsem i málo běhala, protože u nás řádil nějaký násilník. A bez běhu to přeci jen není ono, člověk je hned takový popudlivý a láduje se čokoládou, která byť od Lindt, stejně je kalorická jak blázen.
A když bylo ještě hůř než nejhůř, přišlo běžecké setkání... Á, zelení už vědí, co červení tuší! Balzám. Totální balzám pro duši. Trocha vína, hodně smíchu, křest loga, další trocha vína a pak... Plány. Plány, co člověka probudí, nalijí mu optimismus do žil. No jo, jenže tentokrát to není jen tak obyčejný plán. Tedy začalo to nevině - půlmaratony, maratony, dobrý, potud vše v pořádku. Ale jsou tací, co tvrdí, že když jeden běží maraton pět hodin, tak klidně může běžet ještě další hodinu! Po dvou džbáncích veltlína vůbec žádný problém! Pak se stočí řeč na koloběh Praha-Říp a opět - žádný problém! Jdem do toho, že Luboši? Evžen nás krotil, ale my už byli vlastně domluvení. Evžen nás zrazoval! Nám to jen udělalo radost a začali jsme se těšit.... Ach ty plány, ach to víno... ;o)) A přitom nad těmi sázkami a plány, co je někdo uzavřel pod vlivem, jsem vždy mravokárně kroutila hlavou! No, děsná jsem, ale nechci z toho vycouvat. Vlastně je to opravdu nakopnutí k řádnému běhání, kterého jsem poslední měsíce měla poskrovnu.
Samotný křest byla velká krása, protože přišli všichni, co je tak člověk nabral na své běžecké cestě a s nimiž ho pojí víc než je na první pohled patrné. Jsme spojeni jakousi tkaničkou tvořenou blogy, společnými závody, podobnými zážitky i těmi našimi nepravidelnými setkáními. Díky tomu bylo ale velmi těžké vybrat kmotra loga, protože každý z té party pro mě má velký význam a důležitost. Zkrátka jsem nakonec zvolila Machyho a sice proto, že prostě byl první, kdo se mnou navázal kontakt, kdo mě směroval a dodával odvahy. Machy, ač nepřipraven, měl milou řeč, do které jsem mu neustále skákala Ovšem já jsem takový trochu mamlas a jakmile se na mě zaostří pozornost, začnu koktat a zapomenu, co jsem vlastně chtěla, takže třeba vůbec nemám společnou fotku.
Od té doby je vše krásné a růžové a nic není nemožné, myšlenky utříděny, v hlavě uklizeno, i dlouhý běh jsem si dala, a na zkoušku jsem se připravila, a založila jsem FB pro Pec, a sepsala článek, a vyřídila korespondenci... Jsem zvědavá, jak mi ta činorodost dlouho vydrží :o)
15 komentářů:
Tvoje články je prostě vždycky radost číst!!! Jsem ráda, že se křest vydařil včetně zábavných sázek. Třeba se letos na Řípu potkáme - i když můj trenér říkal, že jsem si to musela vyzkoušet, ale že by byl moc rád, kdybych se v budoucnu do podobných hazardních podniků moc často nepouštěla :) :) :) Držím palečky ve všem a těším se na další společné růžové běhání.
No uz jsem neco slysel od Lubose... Ja kdybych kvuli Derivaci nemusel domu driv, tak bych si to vychutnal;), Ovsem asi taky bych ted rikal, hergot, 12-ti, 24-ti hodinovka? Co jsem to tam sliboval? Praha-Rip? :)... Ses skvela! Mimochodem, jeden z hlavnich impulsu pro moje pobihani byla hospoda a hec s kamarady! Tak jakypak copak:)? Na 6-ti hodinovku ci 12-ti hodinovku... ti budeme drzet palce, mozna, ze nas zbyvajici ziskas jeste na dalsi schuzce, ze bychom to treba pojali jako "vybehove" zasedani:) naseho spolku:)... Myslim, ze po chvili vsichni bodou nadsene souhlasit!:) Mej se fajn, vydrz! 12:)
Jo druhej den ráno v autobuse jsem si říkal přestaň se culit vypadaš blbě vedle těch ostatních. (a nebylo to pivem) :) Stačilo si vzpomenout k čemu všemu jsem se upsal :))
Možná je to divný, možná nevim co mě čeká ale už se těšim :))
Rip! To je mi moooc sympaticky zavod. Drzim palce, to bude akce, to bude neco! :)
Tvoje články jsou vždycky plné optimismu... Tohle mě fakt baví... ;) A nezapomeň se přihlásit na Pardubice, ta třída Míru přeci nemohla být tak hrozná. :D
Bylo to super a jsem hrdým kmotříčkem tak skvělého projektu :) Kdybych měl nějak ve stručnosti popsat obsah své křestní řeči, tak bych opět rád vyzdvihl přechod od světloplaché běžkyně, která se z fáze "maraton?nikdy!" posunula k šestihodinovce.
Přeju hodně štěstí, i když ho nepotřebuješ, když máš zápal a organizační talent! :)
Lituji, že jsem se křtu nezúčastnil :-(( ale ty jsi ho pěkně popsala a super náladu těchto setkání mám zažranou hluboko pod kůží :-) tak že zbytek si umím představit :-)) Jinak Koloběh - to je výzva :-) Evžen s tím má zkušenosti :-) Také o něm letos uvažuji, jen potřebuji ukecat nějakou cyklistku-běžkyni s horákem :-))Měj se fajn, přeji ti hodně dalších nápadů a hlavně neutuchající elán!
Šílenci!
Kde to skončí? Letem na měsíc? :-)
Držím palce!
no, lidi, jsem ráda, že tenhle článek na vás působí optimisticky. Hlavně tu stále platí: neříkej hop, dokud neskočíš do cíle :o))
Bára: mezi námi děvčaty si to ještě zapijeme, jak jinak než stylově - růžovou Bohemkou ;o))
Honza: to mi řekni, co vlastně modrá buňka řešila? Tedy já vím, řešili jste časy, ale to mi nezávoďáci neřešíme, my řešíme výzvy ;o)
ll: naše heslo: my se nedáme, my to dáme!
Martina: Říp je především vyhaslá sopka ;o) Jdi do toho taky, ne?
Jitko, třídu Míru jsem probíhala, 3x, to fakt nejde zapomenout :oD
Ty už jsi tudy běžela?
Machy: ještě jednou za vše dík. Slova o svých NIKDY budu raději vždy vážit, abych své hranice mohla posouvat ;o)
Bubbo: Bohemku jsem ti schovala, příště snad budeš moct přijít. Právě Evžen to vlastně zavinil, protože o tom nadšeně vyprávěl. Kdybys viděl to zděšení v jeho očích,když jsme to fakt vzali jako hotovou věc, že se zúčastníme.. :oD
RVM: kdybys bydlel někde tady, byl bys v klubu a věřím tomu, že bys odešel také s nějakým super závazkem :o))
Jak to tady čtu, tak příště si zalepím pusu lepicí páskou. A pivo budu srkat brčkem. :-). Na Řípu bude veselo. A Věru nikomu nepůjčím, ta naběhla ten výborný čas. Jen jestli mě nebude chtít vyměnit za mladšího a rychlejšího. :-(.
A Leono, občas Tě používám jako hecovací příklad ve Stromovce. Když poklusávám s pomalýma slečnama na jejich šestem kilometru, vyprávím o jedné xxx, která kdysi běhala jako ony a teď uběhne maraton v Mnichově.
Těším se na všechny na dvanáctihodinovce (šestka je na nic), pokud se přihlásíte, tak to zkusím ještě jednou taky.
E+S
nejblbější sázky jsem vždycky spáchal střízlivej. Ty od veltlínu doporučuju si hýčkat a Říp zní přímo luxusně, to musel být aspoň pozdní sběr :-). Ať se daří!
No modry oddil si nejdrive navzajem vypravel neuchopitelne a na web nezdelitelne zazitky:), resili jsme nepritomne cleny (Bezici stin, RVM atp.) a planovali dalsi akce. Ty casy a trenyrkove plany byla jen mala a casove zanedbatelna epizoda:). Ovsem fakt me mrzi, ze jsem prisel o ten bezecky vrchol a vliv Veltlina na nove nastavene bezecke cile:). No snad priste...:)
Dik za organizaci, jeste jednou, bylo to maximalni..12:)
Neběžela jsem tam nikdy, ale určitě je to super... :DDD No dobře, je to strašná ulice, ale když to neběžíš, tak je to tam docela pěkné... :DDD
Evžene, ty jsi vážně pokušitel! Už vidím, jak někde 12 hodin běhám....
Ječmínek: Říp zní luxusně, hlavně aby "nevybouchl" když je to ta vyhaslá sopka (třeba jen dříme, kdo ví... ;o)
Honza: příště vás rozesadíme a zdržíme ;o))
Jitko, popovídame si o té ulici v dubnu :oD
Okomentovat