Květen 2011

Květen byl, stejně jako předešlé měsíce, prostě krásný. Sport je droga a možná má dokonce silnější účinky, než se dosud věřilo. Nebo nevím, čím by mohlo být, že jsem fakt permanentně na dobré vlně. Přijde mi, že všechny dny jsou krásné a prosluněné i když se na obzoru kupí černé mraky a blesky roztínají oblohu. Ale jo, občas to na mě také sedne a to se pak zahalím do hradby trudomyslného mlčení. Někdy si myslím, že to však dělám pro radost těch, co je štvu svou dobrou náladou.

V květnu jsem si zaběhla štafetu, šla na večírek PIMu a přibrala kilo. Ach ta čokoláda... Nevím, čím by šla nahradit. Chci jí vůbec nahradit?! ;o)

Galavečer PIMU to je prostě paráda, tedy odmyslím-li si tu děsnou frontu na pět nudlí s omáčkou. Tentokrát dokonce najali moderátora, který byl i slyšet i byl celkem vtipný. Hudební vložku obstaral houslista Michal Hejč, jehož housle provázely maratonce při startu. Na stupínku se střídali králové a královny běhu, no jediné oko v sále jistě nezůstalo suché. Potkala jsem spousty známých, popovídala si, ale i jen tak pozorovala cvrkot. Na konci se vedle mne vyskytl jakýsi mladík a ptal se, zda také běhám, nebo zda jen dělám doprovod. Posilněna několika skleničkami bílého vína jsem skoro s hrdostí prohlásila, že běhám. A on se na mě tak zadíval a povídal: Fakt běháš, jo? Ale jen občas a jen trochu, že? :oD

Květen v číslech: 

Běh: 153 km

Chůze: 62 km
Kolo: 127 km

Tento měsíc jsem se také vrátila hodně hluboko do dětství. Zavinila to Vondráčková, která si ztěžovala, že ji není slyšet v rádiích. A tu se mi v paměti vyloupla písnička, kterou mám spojenou s létem a s pionýrským táborem, na který jsem jezdila s železnou pravidelností mnoho let. Hráli nám jí každé ráno při rozcvičce a my při ní běhali kolem chatek. Tak byly nejspíše položeny základy mého běhu s mp3.