Říká se, že tělo se obnovuje v sedmiletých cyklech. A když se stane v našich životech něco zlého, až po sedmi letech jsme schopni se s tím úplně vyrovnat. Můj říjen, můj maratonský říjen, udělal tlustou čáru právě za takovým obdobím.
Krátce po maratonu jsem si tak přemítala a najednou jsem v sobě cítila klid a mír a taky sílu vlastní osobnosti. Vzpomínala jsem. Na to, jak jsem před sedmi lety seděla v ordinaci gynekologa, který určil nemilou diagnózu, o od té doby se můj život vydal jakousi džunglí plnou nástrah. Vysmívala jsem se životu, když jsem nevěřila, že mě může potkat něco tak těžkého, a tak mě srazil na zem, odkud jsem se dlouho hrabala. Darovala jsem život a o ten svůj málem přišla. Další lekce následovala, ale to už jsem se položit nedala. Tam někde začala má běžecká cesta, která mě dovedla dál, než jsem si kdy uměla představit, a která měla úplně jiný smysl, než jak se zpočátku tvářila. Naše osudy jsou napsané předem a všechno souvisí se vším. Krásný podzim....
*
*
Říjen v číslech
Běh: 156 km
P.S. A stále nemám ten cíl... ;o)
8 komentářů:
Neboj, cil prijde :)
Cíl je jen součástí cesty jeden horizont máš za sebou a ten další přijde sám jen co se rozpustí mlha :)
Počkám si, počkám, trpělivá jsem. Ovšem nesmí to trvat moc dlouho, neboť a teď cituji Miloše Škorpila: Pro toho, kdo nezná svůj cíl, je však těžší vytrvat.
Cíl je jasný; další maraton nebo půlmaraton pod 2 hoďky, ne?
Pod dvě? chacha :oD No to nikdy...
Ale snad: zaběhnout vše, co letos a lehce si vylepšit časy, to by možná šlo
Leono, trošku mne z té úvahy mrazí, ale myslím že máš pravdu. Krásný barevný podzim!
Helena
Jasně, že pod dvě!
Taky jsem si nemyslel, že bych mohl zlepšit předloňské 2:09 na loňské 2:00 a letošní 1:40.
To přijde samo, teda přiběhne :-)
Ježíš, to bych musela makat jak ďas! ;o) (koukala jsem čistě pro informaci na plány...)
Okomentovat