čtvrtek 17. června 2010

Běžecké střepinky

Každé mé současné vyběhnutí přináší spousty různorodých zážitků. Jsem ráda, že (konečně) běhám za světla, i když to někdy přináší problémy. Např. když je hezky, a že teď je, jsou pejskaří úplně všude a úplně pořád, a časté přecházení do chůze není pro souvislý běh nic moc přínosného. Ale to jen jen malá vada na kráse, jinak se kochám a nasávám do sebe smířlivý klid umírajícího dne.

Nashromáždily se mi nějaké střepinky zážitků začínající stejně: Běžela jsem.....

  • kolem několika kluků a jeden z nich mě začal povzbuzovat: Makej, makej, tep na 180, dělej, makej, neulejvej se!

  • kolem několika pánů a jeden z nich mi radil: Netahejte ty nohy za sebou, pěkně kolena vysoko!

  • a kousek ode mě jeli dva mladí lidé na kole. Jeli pomaličku. Já zahybala do údolí, oni zmizeli na obzoru, ale naše cesty se posléze zase spojily. Nejdříve jsem je viděla v dálce, pak jsem je doběhla, pak předběhla a pak jim utekla....

  • a má cesta se spojila s jiným běžcem. Neběžel nijak rychle, ale když mě viděl, mužská ješitnost mu nedovolila nechat mě před sebou. A tak přidal a ukázal mi záda. Na chvilku ;o)

  • a potkala jsem kamarádku. Daly jsme si spolu tři úseky á 1 km. Běžela vedle mě, dělala takové lehké  minikrůčky, pořád něco povídala a čekala odpovědi. Já sprintovala, neodpovídala a zdechala. Kamarádka nejdřív ze slušnosti běžela vedle mě, ale pak mi utekla. Sára nás dojela na kole a ptala se: Běžíte rychle, nebo pomalu? Jo, to poznám podle toho, na koho koukám...

  • a zastavil u mě autobus, z okénka vykoukl řidič: Vás už jsem dlouho neviděl? Při cestě zpět zase zastavil: A nechcete kousek svézt?

  • a přede mnou najednou smečka bojových psů. Páníčci si povídali, psi se laškovně kousali do hlav. Vůbec jsem nevěděla, kudy jít....

  • a po ulici šel pejsek. Bez obojku, známky, špinavej, malinkej a děsně agresivní. Vyjel po mě, tak jsem na něj vyjela taky, ale útočil dál a dál. Náš řev probral všechny psy v ulici.

  • a uslyšela jsem štěkot z lesa. Štěkot se blížil. Připravila jsem si pepřák na obranu před divokým psem Dingem, kterého jsem očekávala každým okamžikem. V určitý moment mě napadlo, že ani nevím, zda pepřák funguje. Stříkla jsem tedy za sebe a když se ozvalo tsssss, tsssss oddechla jsem si. Z lesa se vyřítil srnec, přeběhl silnici a zmizel v druhém lese! (fakt štěkal) Běžím dál, dostala jsem žízeň i napila jsem se. Okamžitě jsem měla pusu v plamenech. Ano, postříkala jsem si hadičku z camelbaku....
Do střepinek se nevejde uklidňující zeleň, prudké deště, duha nad městem, krvavé červánky, obtížný hmyz, zurčící potůčky, vylekaní zajíci, liduprázdné cesty, kocour s bílou náprsenkou, divoké kosatce, zčeřená hladina rybníka... Je to všechno velká krása a balzám na duši.



5 komentářů:

Renda řekl(a)...

Jo se srnkama je občas sranda. Potkávám je často, tak už mě tak neděsej. Ale taky rády vyskakujou na poslední chvíli. Mnohem lepší to bylo tenkrát, když deset metrů přede mnou začali silnici přebíhat divočáci i s malejma prasátkama. To jsem ztuhnul na půl metru. Pak jsem ještě jednou narazil na pštrosa, ale ten byl naštěstí za plotem, tak nebylo potřeba dělat nějaký protiopatření :-).

Running Village Metrosexual řekl(a)...

A všimla sis, že se dá běhat i okolo deváté večer?
Asi všimla, co.. Ale když si vzpomenu na únor, kdy v pět byla tma jako v pytli, tak mi to připadá paráda :-) A večerní běhání si fakt vychutnávám...

Mimochodem, králíky nepotkáváš? Já furt.

Pulec řekl(a)...

R: Z prasat mám obavy (tedy z těch v lese :o) a čekám, že na chatě na ně jednou dojde. Teď, kdy už vím, že pepřák funguje, můžou klidně přijít. Pštrosy jsem taky viděla, u Staré B., ale jinak snad v našich končinách nic nebezpečného neběhá.

RVM: Běhám i po deváté a je to fakt super. Dokonce jsem si tuhle říkala: Jejda, za chvilku se nám ty dny budou zase krátit, to bude blbý běhat za tmy. Když si vzpomenu, že ještě před pár měsíci mi to přišlo krásný, tak nad sebou kroutím hlavou.

No a králíka od zajíce v té rychlosti nerozeznám, takže možná i potkala :o) Ale když jsem se koukla na tyto stránky: http://oci-sveta.blog.cz/0806/zvire-kralik-a-zajic, musím říct, že spíš nepotkala

12HonzaDe řekl(a)...

poprskal jsem si monitor..:) moc jsi me potesila a je hezke, ze si casteji uvedomuju, ze vlastne prosivam podobne veci jako ostatni "spolubezci"... Radeni kolemstojicich/jezdicich lidi je nekdy hodne vesele...[jako tuhle..rikaji: dame si zavod, kdo bude driv u tamhle te lavicky? :)... Pak me s vypetim sil predbehne a plive plice, zatimco ja si v pohode pokracuji a bezim svoji sobotni cca 20km trasu..:) ]
Ta pisnicka je moc mila, jak je stara, tak je prijemna.
Mej se fajn, 12:)

Pulec řekl(a)...

12:) Milý komentář, díky