neděle 29. listopadu 2009

Už nikdy listopad 2009


Strašný měsíc! Měsíc plný negativního myšlení, sporů, rozepří, špatné nálady a všeho dalšího, co člověka zrovna nevynáší do oblak. Nechtělo se mi ani psát. Cítila jsem v sobě podivné mrtvo. Najednou mi přišlo nedůležité zapisovat si něco o tom, proč běhám, jak běhám a co při tom cítím. Začala jsem si připadat hrozně egocentrická, sebestředná, protivná... Prostě jsem na sobě nenechala nit suchou, jak říkám - samé negace.

Včera si se mnou byla zaběhat kamarádka. Nebylo ji zatěžko naložit dvě malé děti do auta, přijet k nám, vyložit je a dát si se mnou necelých deset kilometrů. Večer mi bylo fajn. Najednou jsem si vzpomněla i na naše běžecké setkání s Martinou a klukama a na to, jak mi bylo taky fajn. Zjistila jsem, že být běžec (cyklista, horolezec, šachista..) je právě o tom, že: Jsme individualisté. Každou větu začínáme na Já. Chceme se bavit jen o našich trénincích, našich trasách, našich úspěších. Potřebujeme donekonečna pitvat naše neúspěchy. Potřebujeme mít mety a zdolávat je. Nejraději jsme sami se svými botami a zrychleným dechem někde venku. V našem šatníku převažuje běžecké oblečení, spousty běžeckých ponožek a se sporttesterem bychom nejraději chodili i spát. Nejméně jedna polička v knihovně je plná běžeckých časopisů a literatury. Alespoň jedenkrát denně navštívíme na internetu bežecké stránky, či blog jiného běžce. Na diplomy a medaile máme své koutky a se zálibou se na ně koukáme. Máme se prostě rádi. A máme rádi běh.

A když se sejdeme všichni pospolu, mluvíme jeden přes druhého, potřebujeme probrat všechny ty pocity, které se nevejdou do blogu, chceme slyšet názory ostatních, potřebujeme se utvrdit, že nám lidi rozumí. Hlavně, že se na nás nikdo nekouká s despektem, jak se nám to často stává v jiné společnosti. Běh je pro nás vším a nejraději se bavíme o něm. Moc dobře víme, že je život krátký a dělat něco, co by nám nepřinášelo radost, je o ničem. Nevím, jestli mě teď ještě někdo chápe, možná se ztrácím sama v sobě. Možná ano, ale možná jsem včera večer pochopila, že mi přesně tyhle rozhovory stačí, a že setkání stejně naladěných "sebetředných" jedinců mi vyhovují. Jsme kouzelné, úžasné superbytosti, jsme běžci!

Ale: mám ráda i své neběžecké kamarády a kamarádky, byť jich je už míň než těch běžeckých. Jsou to skuteční přátelé a nevadí jim, že mluvím o běhu, o nákupu běžeckých bot, o měření tepu. Berou mě takovou, jaká jsem. Tedy doufám... ;o)

Myslela jsem si, že jsem divná, když se mi nechce mluvit o ničem jiném, užírala jsem se tím. Ale nejsem v tom sama, to je fakt úplně nejlepší zjištění z těch, co jsem tento měsíc učinila... Dávám tímto vale všem pochybnostem o sobě samé.



Listopad v číslech:
Běh: 127 km
Posilovna: 5x

A teď už pohled do budoucnosti, když je dnes ta první adventní neděle.....
O du fröhliche,
O du selige,
Gnadenbringende Weihnachtszeit.
Welt ging verloren,
Christ ward geboren,
Freue, freue dich, o Christenheit!


12 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Naprosto rozumím tvému příspěvku. Taky jsem podobně postižená. Peggy

Anonymní řekl(a)...

ahoj Leono,
zníš dosti nešťastně. Nic se nemá přehánět. sázet jen na jednu kartu mi připadá dosti nevyvážené. Asi se Ti vejde do života i více věci, velké děti, malé dítě, manžel. atd...nicméně z tvého sdělení to vypadá, že ti běh bere všechno ostatní. Možná se mi to jen zdá, ale všechny extrémy jsou nebezpečné. I tak Ti držím palce. M.

Pulec řekl(a)...

Ale M., ne, to není nešťastné, celé je to spíš nadsázka, a psala jsem to ve velké pohodě. Mám samozřejmě i jiné zájmy, ale o běhu se prostě bavím nejraději. Když to vezmeš, "proběhám" týdně 4-5 hodin, to není až tak moc, takže zákonitě zbytek času dávám na ten zbytek.

Ječmínek Máselník řekl(a)...

No jo, listopad je prostě měsíc pro podobné úvahy jako stvořený. Měl jsem to samé. Dnešním dnem začínám zase trénovat a očekávám razantní zlepšení, protože bude méně času hloubat o depkách:-)

Anonymní řekl(a)...

M., když se ženská dokáže bavit taky o něčem jinym než o dětech a chlapovi, tak je to její velký plus! A taky je lepší dělat jednu věc pořádně, než deset napůl. T.

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Leono, nepřipadá mi, že bys to psala s nadsázkou. Byla jsi nešťastná, a z toho se už nevymluvíš. Nevím, jaké máš rodinné zázemí, ale asi dobré.A nějaká ta hádka? pchh, kdo se nehádá. Hele, uzdravila ses, v sobotu poběžíš, tak nebreč. Jak se do Mnichova vůbec dostaneš? Letadlem? Autem? S Martinou? To přijdeš o Mikuláše s malým, no vidíš, v rodině Tě někdo zastoupí, zřejmě manžel.Utři slzy a vyběhni.Karel

Pulec řekl(a)...

Ahoj Karle, uznala jsem, že celý měsíc stál za nic - důvodů milion. Všechny bych shrnula do věty: Mnoho psů, zajícova smrt. Asi tak... (Ale doma je pohoda, i když ten Mikuláš mě mrzí, rozepíšu to po závodech).
L.

Pulec řekl(a)...

Jsem ráda, že jsou i tací, co mi rozumí :o)

Anonymní řekl(a)...

Já Vám tedy nerozumím vůbec. Často používáte slova smutek, špatná nálada, depka, negativní myšlení, spory, rozepře - zdá se mi to hodně depresivní na čtyřicítku, i když utahanou.
Problém bude asi někde jinde.
Méně věci rozebírejte a víc se radujte ze života.T.

Pulec řekl(a)...

I muži mají své dny... Nebo ne?
A koho to občas takhle nedostane, jako se to stalo mě v listopadu, ať hodí kamenem ;o)

12HonzaDe řekl(a)...

Docela jste ji strhali:), ja to tady ctu ale rad, obcas je dobre snazit se porozumnet slozite zenske ci divci dusi:). I kdyz je to snaha odsouzena predem k neuspechu...:)
Listopad je asi trochu divny mesic, ted bude jeste uplnek:), tak ty emoce cloumaji asi s kazdym:).

Anonymní řekl(a)...

Tolikrát jsem si sem přišla pro vzpruhu, že se to ani spočítat nedá. A když je tý holce všelijak, tak do ní šijete místo abyste jí povzbudili :-(
Neboj, nejsi v tom sama, celý svět upadl do podzimní melancholie. Ty sama nejlíp víš, jak z toho. Držím pěstí aby to bylo brzy. Hana